Děti v Africe jsou rády, když mohou chodit do školy

Autor

Dnes je Den afrického dítěte. A koho jiného jsem mohla požádat o rozhovor na toto téma, než mnohaletou keňskou dobrovolnici, spisovatelku na téma Afriky a jejích problémů, zkrátka znalkyni afrických dětí Hanu Hindrákovou.

Jaké jsou africké děti?

Jako první si vybavím asi třicet malých černoušků, kteří za námi pobíhali v chudinské čtvrti a křičeli na nás „mzungu“, což znamená ve svahilštině běloch. Tehdy se v nairobských slumech ještě nepohybovalo tolik bělochů, takže jsme pro ně byli obrovská atrakce. Někteří z nich viděli bělocha poprvé v životě, takže si na nás chtěli sáhnout, podat nám ruku atd. Potom se smíchem utekli a přišli k nám další, kteří na to našli odvahu. Keňské děti jsou moc roztomilé, stejně jako kterékoliv jiné děti. Jsou hodně zvídavé a vděčné za všechno, co mají. Vystačí si opravdu s málem. Hrají si se vším, co najdou, nemají plný pokoj hraček jako české děti. Na hraní také nemají moc času, protože po škole většinou pomáhají rodičům – ať už s péčí o menší sourozence, nebo s pastvou dobytka či s prodejem uhlí, grilované kukuřice atd. Nebo chodí pro vodu. A pokud mohou chodit do školy, jsou za to rády.

Jaké mají problémy v současnosti a jaké mají šance se s nimi poprat? 

Odpověď nelze vztahovat jen na problémy dětí, ale spíš na problémy Keni jako takové a co z toho pro děti vyplývá. Keňa je zemí s vysokou korupcí a vláda se o své obyvatele bohužel moc nestará. A pokud se o ně stará, tak je to jen cca rok před volbami. Co se týče nejohroženější skupiny dětí, tak to jsou asi děti ulice, kterých je v Keni podle odhadů cca 300 000. Jsou to děti, které mnohdy nemají rodiče, nebo mají rodiče, kteří se o ně nestarají a musí tak živořit na ulici. Nechodí do školy, žebrají a v horších případech i kradou a přepadávají jiné lidi. Jenomže ony nemají moc na výběr, hyeny z nich udělá ulice a ony si prostě musí nějak poradit. V Keni je mnoho organizací, které se o děti ulice starají, ale jejich kapacita není dostatečná. A vláda to bohužel neřeší, přestože má na tyto účely jakýsi oficiální fond.

Jak by se dal podle tebe problém s dětmi řešit?

Myslím si, že nejvíc by pomohla osvěta mezi keňskou veřejností, aby je přestala diskriminovat. Lidé by se měli dozvědět, jaké příběhy stojí za tím, že se děti octly na ulici, která z nich potom udělala kriminálníky, a projevit jim alespoň nějaký soucit. Hlavně tedy co se týče kluků. Dívky na ulici působí zranitelně a často se najde někdo, kdo se jich ujme. Kluků se však lidé bojí a považují je za divoké a nezvladatelné. V Josephově centru mohou lidé vidět, že i kluci se dokáží vrátit do normálního života, když dostanou šanci a lidé s nimi mají dostatek trpělivosti.

Joseph, o kterém je tvoje nejnovější knížka Nezlomný, pro tebe je specifickým dítětem, jehož příběh znáš dopodrobna. Jaké bylo jeho dětství? 

Josephovo dětství bylo dost děsivé. Když byl malý, matka ho fyzicky i psychicky týrala, nedávala mu najíst, neposílala ho do školy. Když chtěla, aby spal a dal jí pokoj, nalila mu místo jídla pivo, jehož prodejem se živila. A tak se stalo, že byl v pěti letech poprvé opilý. Potom, co ho jeden z matčiných mužů brutálně zbil, se rozhodl, že raději uteče na ulici. Doufal, že se tam bude mít lépe. Jenomže jako malé dítě vůbec nemohl tušit, co ho tam čeká. Stal se členem dětského gangu, protože na ulici by sám nepřežil. Ten ho zasvětil do různých způsobů žebrání, okrádání a přepadávání lidí. A z Josepha se pomalu stával vyhlášený kriminálník. Na ulici si prožil opravdu ošklivé věci jako je znásilnění i lynčování.

Jak se Josephovi povedlo se z takové šlamastiky dostat? Kdo mu pomohl?

Josephovi pomohl Dr. Mulli, který měl centrum pro děti ulice. Chodil za ním na ulici a snažil se získat jeho důvěru. Joseph se nejdřív bál, že je to převlečený policista, který ho chce dostat do vězení, kde ho bude týrat. Mulli s ním však měl dostatek trpělivosti, postupně si získával jeho důvěru a Joseph s ním nakonec odešel.

Jaký mělo takové dětství na Josepha vliv?

Obrovský. Joseph založil centrum pro děti ulice, kde se nyní stará o 110 chlapců, kteří by bez jeho pomoci živořili na ulici. Mimo to také dělá besedy o problematice života na ulici. Nejen v Keni, ale i v Evropě.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí s knihami i v pomáhání Africe!

http://www.darkysmyslenkou.cz/knihy/
http://www.darkysmyslenkou.cz/pribeh-darku-s-myslenkou/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na