Diagnóza – puberta! (2. díl)

Autor

V první části jsem se snažila podrobně popsat, jakými tělesnými příznaky se ohlásí puberta. Pro dospívajícího je to čas velkých změn. V našem životě se s některými novinkami vyrovnáváme velice rychle. Někdy ani nepostřehneme, že se něco zásadního událo. Jsou však i životní posuny, které výrazně prožíváme a často nám dělá docela problém si na změnu zvyknout, přijmout ji a naučit se žít trochu jinak, v jiných podmínkách.

Dnešní článek chci věnovat duševnímu stavu dospívajícího. Přibližme se tedy svým dětem empatií a zkusme zavzpomínat na vlastní pocity, jež doprovázely období bouřlivých proměn.

Jak už jsem nakousla, někdo prochází bez klopýtanců a relativně v klidu, jiný kolem sebe kope a křičí a další se uzavře a neotevírá. Je na nás, rodičích, abychom své děti pochopili a pomohli jim těžkému období čelit. Z čeho všeho mohou obraty v chování našeho potomka vyplynout?

Prvním důvodem může být proměna fyzická. Naše dítě se nemusí zvládat se změnou svého těla přirozeně sžít. Dívky, které jsou vyspělé o krůček dřív, než spolužačky se mohou stydět za svá rostoucí prsa, nepříjemně prožívat růst ochlupení v intimních oblastech. Naopak, mladé slečny, které jsou mezi svou věkovou kategorií ojedinělé proto, že jejich hrudník je stále plochý a ony působí vedle stejně starých dívek dětsky, mohou právě pro svou nevyzrálost trpět komplexy.

Děti v období puberty se velmi srovnávají. Všímají si ostatních a nerady vybočují z řady. Je pochopitelné, že se každý člověk, jako individuální jedinec vyvíjí právě tím svým tempem. Nikdo s nikým nejsme totožní. Tedy i rozdíly v rychlosti tělesného dozrávání k nám patří. Každý máme geneticky zařazený jiný rychlostní stupeň, ten svůj. Úkolem rodičů je, aby od mala v dětech posilovali jejich individualitu. Nevhodně, snad i nevědomky vyslovené přirovnání k dítěti ze sousedství, se dokáže v našem potomkovi uložit třeba i na dlouhá léta. Nebo na celý život.

Proto bychom neměli upozorňovat na odlišnosti mezi lidmi. Obzvláště pozor na porovnávání fyzických dispozic. Naše dítě by si mohlo takové výroky vztáhnout a trápit se bezdůvodnými starostmi.  Ať už dozrává dřív nebo později, má malá prsa nebo naopak během krátké doby ňadra velká, která je potřeba podepřít vhodnou podprsenkou, potřebuje slyšet, že je všechno správně. Že pro nás, rodiče, prarodiče a lidi blízké, co ji mají rádi, je tím nejkrásnějším rozvíjejícím se poupětem.

Děvčata často zaskočí první měsíčky. Přesto, že pochopí, co se s jejich tělem událo za změnu, jejich nitro může novou situaci dlouho zpracovávat. Navíc vlivem bouřlivé hladiny hormonů, která je u teenagerů ještě neustálená, lze u děvčat pozorovat časté změny nálad, související s nástupem měsíčního cyklu, nervozitu či podrážděnost. V tomto případě jsem pro maximální empatii.

Ovšem nejsem zastánkyní nekonečných nikam vedoucích debat. Někdy je přínosnější odvést pozornost mladého člověka jinam, navrhnout nějakou aktivitu, která dítě baví a dovede povzbudit náladu. Někdy se děti v pubertě přehnaně zajímají o svůj vzhled. Děvčata se srovnávají s modelkami a touží být jako ony. Chlapci zase usilují o osvalená těla známých herců, či sportovců.

Nepodceňujme takové výkyvy ve vztahu k tělesné stránce. Mohou být signálem potíží. Mladý jedinec trpí z důvodů nepřijetí vlastního těla, frustrací z vlastního fyzického já. Výsledkem bývá přehnané cvičení nebo drastické diety, které se dovedou zvrhnout až do fáze onemocnění.  Dnes čím dál častěji slyšíme o mentální anorexii, bulimii, depresích. Všímejme si proto dětí a jejich vztahu ke svému tělu. Nezapomínejme je chválit takové, jakými jsou.

Ať už dívky, tak i chlapci mívají v časech puberty rychlé, nevysvětlitelné změny nálad. Opět jsou na vině hormony a jejich neustálená hladina. Nám, rodičům, jimi často znepříjemňují komunikaci. A jak víme, komunikaci se nelze vyhýbat. Ne vždy je však čas vést ji šetrně a s ohledem, občas se prostě potřebujeme pouze v rychlosti na něčem domluvit. Ouha. Něco se zasekne a k domluvě mezi námi a naším potomkem prostě ne a ne dojít.  Apeluji na zachování klidu, i když jako matka dospívajících dětí současně chápu, že ne vždy lze správný způsob dialogu dodržet.

Často sklouzáváme k monologům, hysterii a bráníme svou autoritu způsobem podobným jednání puberťáka. A o to jde. Uvědomit si, že my jím nejsme a předložit jiný vzorec chování, jít příkladem. Mnohdy pomůže krátké zklidnění v jiné části bytu, dostane se nám čas a prostor se zamyslet a uvědomit si, jaký způsob domluvy chci své dítě naučit. Cholerické výbuchy a agresívní hádky nejsou tím vhodným příkladem do budoucího života. Ať už jsou názorové střety pravidelné nebo pouze občasná domácí příhoda, nezapomínejme naše děti povzbuzovat, chválit za úspěchy a vyjadřovat jim svoji lásku. Tak, aby si stávající roztržky nezařadily do důkazů toho, že je rádi již nemáme, aby si o nás nezačaly myslet, že si nevšímáme jejich  úspěchů.

Speciálně v pubertě považuji za důležitou, možná hned vedle empatie nejdůležitější část výchovy právě rodičovskou důslednost. Dospívající občas zkouší obcházet pravidla a vyhýbat se povinnostem. Uplatňují svoje vlastní já, pocity, názory a pohledy na život, samozřejmě velmi ovlivněné nedostatkem zkušeností a rozházenou hladinou hormonů. Vzdorují. Vedle rozhovorů, kdy vysvětlujeme, proč se to či ono řeší tak nebo jinak, musíme důsledně trvat na tom, aby námi zadané povinnosti, školní závazky a jiné důležité úkoly dítko plnilo a nesnažilo se je ignorovat, či obcházet.

Nezbytná je častá kontrola, komunikace se školou, přehled o aktivitě našeho potomka v zájmových kroužcích. Zkrátka poslouchat a chtít také slyšet. I to bývá někdy problém nás, rodičů. Občas cítíme, že něco vrže, ovšem nechceme si připustit, že problém narůstá. Dítě omlouváme a namlouváme si, čeho by se dopustilo a kam by nikdy nezašlo. V pubertě tahle pravidla neplatí. Přímo před našima očima se náš maličký syn nebo dcerka mění ve zcela jinou bytost. My máme moc dohlížet a zastavit tuto novou nevyzrálou bytost na cestě, která není správná.

Samostatnou kapitolou, která je v životě pubescenta nová, proto neskutečně lákavá, je vstup do sexuálního života. Uvědomění si vlastního já, své orientace, většinou skrz erotické sny a představy nemusí být ještě neměnné. Fantazie, v nichž naše dítě prožívá sexuální orgie s osobou stejného pohlaví ještě nemusí znamenat, že by se mu skutečně takový sex v reálném životě líbil. Tedy závěry, zda je naše dítě gay, či lesbička nechme ještě dozrát.

Každý mladý dospívající člověk potřebuje dostatek soukromí, akceptujme jeho potřebu snít, fantazírovat. Znovu zdůrazňuji nutnost poučení a poskytnutí základních informací o začátku pohlavního života. Zdůraznit důležitost bariérové antikoncepce-kondomu i jako formě předcházení pohlavním nemocem. Dívky, které zahajují pohlavní život nasměrovat k tomu, aby se nezapomínaly chránit před početím. Zdůraznit novou zodpovědnost, kterou ve svém životě nesou a přimět potomky i zodpovědně přemýšlet.

Náš potomek se od nás odpoutává. Tráví více času s kamarády, prožívá první tělesné lásky. Někdy se mu daří a má radost z vlastních úspěchů. Jindy je smutný. To, když se chybami učí. A chyby občas bolí. Potřebuje splynout s davem nebo se naopak touží zviditelnit a odlišovat. Nechme mu prostor k hledání vlastního já. K tomu, aby si uvědomil, zda jeho osobnost touží po pozornosti, či se cítí v bezpečí neviditelná. Nechme jej měnit účesy, styl oblékání. Dovolme mu dělat věci, které dělat chce, i když je nikdy nedělal. Báječné je, když je zapálený pro nějaký koníček. To všechno posiluje sebevědomí a pomáhá dozrát. Když se může pustit naší ruky a cítí, že se mu jde lehce, že to dokáže i sám, bez nás.

Ovšem nezapomínejme kontrolovat, z povzdálí dohlížet a vnímat. V současné době na dospívající číhá spousta nástrah. Alkohol, drogy, nevhodní kamarádi, podivné party. Je potřeba neustále vysvětlovat, proč se o našeho potomka bojíme. Kam vede špatné šlápnutí, jak moc dokáže ublížit, zabít.

Važme si zpětné vazby, pokud se nám daří s dítětem rozmlouvat a nacházet chvilky, kdy je nám spolu hezky. Dělejme mnoho věcí zároveň, třeba při práci se úžasně povídá. Buďme potomkům vhodným příkladem. Chováním, aktivitami, názory, činy. A neděsme se každého pubertálního uklouznutí. Nehroťme situaci a nenazývejme ji neřešitelnou. Vždyť puberta je období zkoušek. I nás rodičů. Dokažme dětem, že každá hloubka má své dno, od kterého jde se odrazit a ze všech problémů lze vyplavat. Jen musí chtít. Tedy hodně štěstí!

Pokud se přece jenom objeví problém, který nesvedeme uchopit za ten správný konec, radím obrátit se na odborníky.
Ráda bych zde uveřejnila i číslo telefonu, které mám mezi uloženými kontakty a doporučuji ho i vám, protože člověk nikdy neví…. A jsou situace, které dovedou velmi zaskočit.

Rodičovská linka 840 111 234.
www.linkabezpeci.cz
Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na