Když se nám přehoupne devětadvacítka a začnou chodit gratulace „ z druhého břehu“, můžeme dostat strach, že se již brzy staneme cílovou skupinou pro nákup lepidel fixujících zubní protézy, inkontinenčních vložek nebo kloubních preparátů. Vrcholnou radostí bude, že si radostně popoběhneme za vnoučaty a naše bílé vlasy zahalí ramena jako opadané listí trávníky.
30tka je pomyslná hranice mezi těmi, kdo jsou in, cool, porno chic a prudiči (a chraň bůh, jakými dalšími výrazy). Dnešní zamyšlení se týká zlomového období, kdy dospíváme a stáváme se ochranitelsky nudnými pro okolí a naše děti. Do hlavy nás tlučou permoníci složenkami, poplatky a my roníme slzy nad připáleným nedělním obědem.
„Podstata kouzelníka spočívá v proměně.“
Proměny jsou v životě ženském tak běžné jako to, že zítra vyjde slunce a u Kauflandu bude fronta na vozíky. Kolem se množí divné typy. Lidi, co na vás nemají čas, lidi, co na vás nemají náladu, pohroužení do svých problémů. Lidi, co budují kariéru nebo stahují králičí kožky, raději, než by si s vámi dali kávu. A vy si meditujete, pohroužíte se od jednoho ohmmm k druhému, tančíte polku i mazurku a stále nechápete. Co se stalo s včerejší láskou těch lidí k vám? Byli vždycky takoví? Nebo jsem se změnil já? I čirý altruista si musí říct jednoho dne: „A dost!“ Nejde k nám, nejde od nás. To je krásná životní lekce. Být sám sebou. Milovat svého bližního, jako SEBE SAMÉHO. Nebrečte, pokud máte pocit, že je nechápete. Asi se nechápou sami.
„Stín tu není proto, aby tě zraňoval, nýbrž aby ti ukázal, co ti chybí.“
Před pár dny mne jeden velmi arogantní člověk dostal do úzkých. Jako patnáctka jsem mu naběhla na smeč. Chvilku mne to mrzelo, ale pak jsem si odpustila a zasmála se. Je osvobozující vědět, že potkáváme spousty rozdílných lidí a všichni vám dají to, co právě potřebujete. Je vhodné si čas od času osvěžit paměť. Před lety bych si vše vyčítala a přehrávala v hlavě a dnes se oklepu jako namočený chodský pes a „jedu“ dál.
„Máš v sobě skrytý pramen života, v kterém se můžeš kdykoliv očistit a proměnit.“
Přesto jsem se z čistě ženské marnivosti rozhodla, že mi napřesrok i každý další rok bude 29. Rozhodla jsem se tak proto, že nechci zapadnout mezi zkostnatělé týpky šírící kolem sebe nelibé obličeje svých potomků (Ikdyž ono se to mluví, když jeden má tři a druhý teprve čeká na ten správný okamžik, aby vůbec zaklepal na dveře.). Prostě nechci ztratit pel (polo)optimistického jehňátka.
V tomhle období jsem se taky přestala snažit pochopit muže. Jsou jako vejce, jeden natvrdo, druhý nahniličko. Přírůčky od Graye nebo Nováka vám pomohou v prvotním období, kdy si svoji lásku položíte do Petriho misky, zaklapnete víčko a čekáte, co se stane. Jednou ho nakrmíte moc, jindy málo, jednou dáte na slunce na okenní rám,podruhé do tmavého kouta… a ono se nestane nic. Úspěch se dostaví až, když se přestanete snažit a jen tak si „vegetujete“ a objevíte kouzle selektivního naslouchání (a migrén).
„Nejlepší, co můžeš pro svět udělat, je stát se kouzelníkem.“
Máte podobné zlomové období ve svém životě? Kdy nastalo? Souviselo nějak s 30tkou?
Kdo je váš guru, Merlin, zkrátka člověk, který mění váš strach na zlato?
Inspirovat se můžete např. autorem výše uvedených citátů (Deepak Chopra).
PS: A s reklamami snižujícími živoucnost a opravdovost každého člověka, si milí tvůrci, jděte třeba na ten kopeček nad libanonským klášterem. Můžete si tam posedět tak dlouho, než vám dojde, že CELÝ život je atraktivní, stejně jako ti, kteří jej žijí.