Zázraky se dějí

Autor

„Co se s tím stalo? Vždyť to jelo před chvíli u mamky!“ naříkala jsem na nefungující počítač. Právě jsme se nastěhovali do svého nového domu, týden před vánočními svátky. „Víš, že v noci potřebuji už pracovat a ono to nejde!“, pokračovala jsem dál ve svém naříkání. Přes den nám byla konečně zprovozněná elektřina. Před tím jsme pobývali asi deset dní u maminky přítele. „Tak nebuď nervózní pořád, necháme ho odpočinout, jsi na všecko hrr“ uklidňoval mě přítel. Během převozu v autě asi trochu promrzl, venku byla fujavice a sněhu tak dvacet čísel. Už byl pozdní večer a já měla začít pracovat od druhé hodiny noční. A pořád nejsem posteli.

Co se dá jiného dělat v takovém případě než volat šéfové. „ Dobrý večer, mám problém s počítačem, právě jsme se nastěhovali a počítač nejde nastartovat, můžu Vás poprosit, aby za mě vzal v noci směnu kolega?“ žádala jsem šéfovou. „Dobrý večer, no, my máme taky plno práce se stěhováním…,“ šéfová měla stejný termín stěhování jako my, mě to nedošlo v tu chvíli. Skoro jsem ji tím telefonátem otravovala. Nakonec mi přislíbila, že kolegovi oznámí moji situaci. A kdybych nebyla tak nervózní a počkala chvíli, tak nemusím otravovat šéfovou a ona kolegu. Během chvíle se stal zázrak a počítač se rozjel, mě štěstím slzy vyhrkly. Poděkovala jsem příteli a v klidu jsem napsala smsky, jak šéfové, tak i kolegovi, že se počítač rozjel a já si klidně mohu jít složit hlavu na polštář a pak si směnu v noci převzít.

Bylo těsně před Vánoci. Všude jsme měli ještě nerozbalené krabice s věcmi z minulého bydliště. „Jak já to stihnu vůbec vybalit?“ rukama jsem se chytla za hlavu a sedla na postel. Děti malé, ty se akorát motaly pod nohama, než mi pomáhat, přítel musel do práce a já mezitím odskakovala pracovně k počítači. „To budou strašné Vánoce, tolik jsme se těšili do nového, ale toto je hrůza, už aby to bylo za námi!“ Stěžovala jsem si celou dobu, Děti taky byly smutné, jak se s tím vším trápím. Malinká jiskřička mě hřála, pro děti jsme měli dříve nakoupené dárky, šestý smysl asi.

Nastal Štědrý den. Přítel měl volno, odjel pro nějaké drobnosti do obchodu. Já nejnutnější věci dále vybalovala, uklízela a odskakovala pracovně k počítači. „Kluci, maminko, pojďte mi pomoct!“ křičel tatínek ve dveřích. Všichni jsme nechali všeho a zvědavě utíkali k tatínkovi. „Přivezl jsem vám stromeček, a vzal jsem ten největší, co tam měli!“ oznamoval nadšeně tatínek. „Jéééé!“, děti křičely na celé kolo, a já ze srandy: „To je zázrak! Neměli tam ještě větší?“ Mě bylo taky najednou lépe. Ještě trochu trvalo, než jsme našli stojan a vánoční ozdoby. Ale Vánoce pro nás mohly začít. Děti lítaly kolem stromečku a moc mi najednou začaly pomáhat se zdobením. Pak jsme se vrhli na přípravu štědrovečerní večeře, spolu s tím i přichystání štědrovečerního stolu. Bylo vše skromné, ale my jsme byli rádi, že jsme doma, spolu, a i když ještě není všechno tak jak má, byli jsme šťastní. Děti si vybalily dárečky, my pozorovali jejich rozzářená očička a vše bylo krásné.

Svátky slétly, bylo pořád co dělat. Sněhu bylo venku tolik, že se děti mohly ažaž vydovádět. Měla jsem už vybaleno všechno potřebné. Na Silvestra jsme nic neplánovali, i z důvodu, že jsem měla práci až do druhé noční. O půlnoci jsme si symbolicky připili a koukali na ohňostroje. Měla jsem úsměv na tváři, protože ohňostroje mám ráda. Musela jsem se vrátit zase k počítači. Kolem půl jedné v noci, nás přišli navštívit sousedi, nastěhovali se asi měsíc před námi. Já se hned omluvila, že se jim nemohu věnovat naplno. Podali jsme si ruce s přáním všeho dobrého do nového roku. Měla jsem co dělat, aby zprávy na terminálu odcházely včas, a lidi si mohli svá nejen novoroční přání přečíst na televizním skle svého oblíbeného hudebního programu. V tom zvoní mobil. Moje maminka. „Asi mi chce popřát k novému roku“, jsem si myslela v duchu a pravá ruka na myši odklikávala zprávy. „Volám z porodnice, narodil se Ondrášek, 51cm, 3,4kg !“ chrlila v mobilu máma. Než jsem pochopila, co se děje, tak uběhlo pár vteřin. „ Cože, to jako Ramča už porodila? To je teda zázrak! Vždyť měla termín v polovině ledna!“ Překvapeně křičím do telefonu. Neuvědomila jsem si naši návštěvu sousedů, vyletěla jsem od počítače a novinku jsem musela hlasitě oznámit. Sousedé se trochu zalekli, co se děje, ale pak vše vzali s humorem, já se omluvila za své chování. Radostná zpráva se prostě nedá jinak oznámit. Nečekala jsem takovou zprávu vůbec! Byla jsem roztřesená a zároveň šťastná za sestru, sama si přála, aby rodila rychleji, protože to na ní bylo dost, Ondrášek je její druhý syn. Se sousedy jsme se za chvíli rozloučili. Sestra mi osobně psala kolem půl druhé v noci, jak se věci mají, obratem jsem ji odepsala. Oběma jsem za nás všechny popřála vše nejlepší a hodně zdravíčka v novém roce. Na otázku, kdy se kluk narodil, mi odepsala, že o půl dvanácté. Sestra to nevydržela na půlnoc, to by bylo ve městě první dítko v novém roce. I lékaři a sestry ji zkusili přemluvit, aby to ještě vydržela, ale bohužel matce přírodě se na nic nechce čekat a malý kluk přišel na svět 31.12.2009 ve 23.30hodin. Když mi směna pak skončila, pořád jsem si poslední minuty přemítala v hlavě.

Na Nový rok mi přítel oznámil, že to tak dál nejde. „Co se stalo, co dál nejde?“, byla jsem otupená jeho oznámením. Pokračoval: „Nebudeš mít počítač v ložnici a basta! Nemůžu spát, furt slyším klikání na myši, cvakání do klávesnice. Nezlob se, musíš si to dát jinam!“ Mě spadl kámen ze srdce, měla jsem knedlík v puse, co z něho vyleze, ulevila jsem si z velkým UFFF! Za chvíli byl jak vyměněný, plný elánu na stěhování mého počítačového stolu. Prošli jsme dětské pokoje, kde by to dal on, do obývacího pokoje jsme se shodli, že teda ne. Nakonec jsem zkusila navrhnout šatnu, je tam okno, a pod oknem volné místo. Přítel vzal metr, pečlivě poměřil všechno a odsouhlasil návrh. Za chvíli jsem mohla nové pracovní místo otestovat. Prostě zázrak! Sice je to malá místnůstka, kde máme uskladněné oblečení, sezónní věci, boty, ale pro klidný spánek přítele jsem se i ráda přestěhovala.

Ondráškovi letos budou 3 roky a je to už velký kluk, akorát tak do školky.

Doma zažívají perné dny, když Ondřeje je 30.11., pak je Mikuláše, Vánoce, a na Silvestra slaví narozeniny + Silvestra s Novým rokem. Nechci raději vědět, když Ondra bude v pubertě či později, jak to bude s oslavami či po oslavách vypadat. Se sousedy se zasmějeme při vzpomínce, jak jsem vlítla a hlasitě oznamovala radostnou zprávu.

Tyhle Vánoce proběhly hekticky, beru to s odstupem času jako takovou zkoušku životem, ve které jsme prospěli. Zázraky se dějí kolem nás, musíme věřit!

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na