Dva v akci – 4. díl

Autor

Prázdniny utíkají jako my dva kolem ořechu, a tak máme za sebou poslední plnohodnotný společný měsíc. Musíme se ještě pořádně užít, než bráška vyrazí do školky a všechno bude najednou hodně jinak. Tento měsíc byl plný zajímavých až nezvyklých akcí, například nás už je víc o Jiřího a Barboru! No, počtěte si to sami.

Tu sobotu nás naši hodně slavnostně nastrojili, připojili jsme se k dalším členům rodiny a jeli jsme do pražského Břevnova. Čekal nás pan farář ve světlém hábitu, seznámil se s námi, a pak už nás pozval dovnitř. Bylo to tam veliké, krásné a on k nám mluvil, mamka zamačkávala slzy a byla dojatá, naši kmotři nervózní. My si to tam prohlížely a poslouchaly, jak se hlasy rozeznívají po celém kostele. Pak nám pan farář polil hlavu vodou a dostali jsme hedvábné šálky a naši kmotři svíčky. Všechno s dnešním datem a našimi jmény. Tedy – s těmi prvními jmény, jak nás znáte i vy. Jinak jsme po kmotrech od tohoto dne celým jménem Filip Jiří a Růžena Barbora. Jestlipak budeme všechny svátky i slavit?

Po křtinách jsme jeli na oslavu, kde byla spousta našich blíže i dále vzdálených příbuzných, i dětí samozřejmě. Těch, ale i jiných jsme si tenhle měsíc taky užili. Byla to Tonička a Adámek (ti byly pokřtěni s námi) a Jonáš a Tomča a Emilka a Julinka a malej Vojtíšek a velkej Vojtíšek a Páťa a Matýsek a Davídek (a jeho minisestřička Anetka na nás koukala z kočárku) a Martinka… Ale když jsme jen dva, taky si dost vystačíme. Máme spoustu dobrých nápadů a kvalitně se doplňujeme. Nechápeme, proč jakmile mamka zaslechne Fífovo: „Zkus tohle, Rory!“, tak se jí automaticky ježí vlasy na hlavě?! Třeba takový balanc na sbaleném spacáku je přece skvělá zábava! Jak říká bráška o našich podobných zábavách a srandičkách: „Mamka z toho není nadšená, ale my to moc rádi děláme.“ A i když divočíme a občas se tak trochu řežeme, tak se taky někdy objímáme, na což se slovy: „Mamí, podívej se na nás!“ zveme i publikum. Někdy ovšem neslouží jen jako publikum, ale i jako herní pomůcka. Dělá nám z nohou různé mosty, pod kterými podlézáme nebo si z ní děláme klouzačku, když na tu venkovní kvůli počasí nemůžeme.

Pravda, občas to dopadne nějakou tou modřinou, monoklem, šrámem nebo odřením, ale tak to holt chodí. Nepříjemnější bylo, když dorazila na sestřičku horečka (buď z očkování, nebo z jubilejního desátého zoubku – stoličky) a na brášku blijánek (jedl něco, co neměl). Ale oboje jsme během krátké doby zmákly a mohly jsme zase „jet“ dál. Hodně pršelo, takže jsme se často musely zabavit doma. Já jsem aspoň poprvé zvládla jednou čččč a dvakrát malé BOBO do nočníku. Baví mě to, takže neustále chodím a chci znovu a znovu. Pravda, posedím pár vteřin, a pak to využiju k větrání těla a radostně pobíhám obnažena po domě, ale proč ne, ne? Baví mě to, stejně jako oblékání a hlavně zouvání a obouvání, což mamka ne a ne pochopit. Brácha taky ne, ten by nejradši měl jen jedno oblečení a v tom byl doma, venku i v posteli. Zase ho tím ale občas pobavím, když mám jeho holínky, tak říká: „Vypadáš jako kocour v botách!“.

Duševno jsme o prázdniny nakrmily v Národním muzeu, kromě interaktivních hrátek jsme si tam třeba i pěkně zamalovali. A protože máme rádi zviřátka, po měsíci jsme zase vyrazili do Zoo. Tentokrát do „trochu“ menší v Zájezdu, ale byla stejně moc bezva! Však Vám o ní mamka už psala. Na rozdíl od té pražské jsme tam byli poprvé, ale určitě né naposledy. Z malých výletů jsme ještě byli na pouti se soutěžemi a na Farmářských TRZích. Tam byla bezvadná ovečka. Teda jen její socha. Ale zvonkem cinkala pěkně!

Příště už bude všechno jinak, tak jsme na to zvědaví. Držte nám palce, ať po sobě moc neteskníme!
Vaši RaF

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na