Sedm svíček na jednom dvojpatrovém dortu. Pět modrých a dvě růžové. Ano, naše sourozenecká dvojka je v plném proudu narozeninových oslav. Konkrétně Filípek včera a Růženka zítra. Slaví společně. A do toho ještě spoustu dalšího. Tomu se říká akční čas. Slavte s námi!
Naposledy jsme se Vám ozvaly těsně před Vánoci. Uběhl další čtvrt-rok a sláva, nemusíme už říkat krkolomně svůj věk. Filípkovi je pět a Růžence dva (ale většinou tvrdí, že čtyži). Zvykly jsme si, že většinu všedního dne trávíme odděleně, a tak si pak ony společné chvíle o to usilovněji užíváme. Někdy i klidněji, to když skládáme puzzle třeba, ale spíše aktivněji v běhu, skoku a podobně.
Žijeme kulturně, jak to jen jde. Každému podle zájmu a věku. Divadla, výstavy, herny, společenská setkávání se starými i novými kamarády. A v první části roku nemohl chybět ani karneval, kam se hrdinný chlapec vydal za rytíře a neklidné děvče za čertici. Mezi malými vílami a princeznami se pěkně vyjímala.
Ačkoliv (nebo právě protože..?) se mamka prohlašuje za nešikovnou na tvořivé činnosti, chodí na tyto s námi oběma. Nicméně zvlášť. Což asi i chápeme. Aspoň nám může věnovat celou svou pozornost. Brácha chodí s mamkou na keramiku a já na Výtvarňáček. Šášovi se líbilo (ač bez výsledku) točení na hrnčířském kruhu. Mně – kromě mytí rukou v nízkých umyvadýlcích, kterým stále věnují větší část z celé aktivity – nejvíc zaujala práce s kapátkem. Společně si potom doma někdy malujeme. Filípek mě ale taky zaučuje například v kuchařské asistenci. Zatím jsem prý spíš škodič. Přesto jsem už pomáhala i při přípravě „bramboránků“ na narozeninový mejdan.
Hlavní narozeninová oslava proběhla hromadně. My dva máme narozky dva dny od sebe, do toho ještě Růženky svátek a o pár dní dříve narozeniny strejda a bratránek svátek ještě o jeden den dřív. No a aby to nebylo málo zamotané, tak na den svátku ségry se narodila naše sestřenka, tedy o tři roky později, ale o den dříve, než já a o pouhé tři dny dříve, než právě má rodná sestra. Takže na tuto další oslavu se ještě chystáme a dárkové šílenství (jen v dobrém, jen houšť!) tentokrát od rodiny z druhé strany může pokračovat. A to nemluvím o přáních dárcích od přátel, které dorazily v mezičase jak osobně, tak poštou. Děkujeme!
Kromě zábavných záležitostí nás tentokrát potkala i trocha nepříjemností. Jedna třídenní horečka Fífy a týdenní průduškové pokašlávání Růženky, nicméně zvládlo se to bez antibiotik a dalších větších „dobrůtek“. Ťukťukťuk! Ani nás to moc nepozastavilo v divočení. V podstatě se stále trsalo dál. Těsně před narozeninama jsme ještě oba prošly kontrolou u paní doktorky, která nás oba naočkovala a představte si: ani jsme necekly! Mamka koupila náplasti s autama, takže díky nim to vlastně ani nemohlo bolet. Bráška navíc prošel pětiletou kontrolou – nakreslil paní doktorce obrázek, změřila jej a zvážila a vůbec ho prohlédla ze všech stran.
A abychom Vás ještě neošidily o pár našich frků, tak tady je máte:
Na Silvestra jsme odjeli slavit mimo domov. Loučili jsme se s domem a kocourem a já dětem řekla, že se vrátíme až příští rok. „V březnu?“ Optal se v klidu chlapec.
Růženka žádá: „Máma písy písy autobuď.“ Mamka se snaží. Marně. Po dokončení dcerka konstatuje: „Autobuď není. Šš-hú!“
Co budeš, Růženko, na karnevalu? „Terč!“ (ve skutečnosti byla čert a naštěstí se do ní nikdo nestrefoval)
Jeli jsme kolem auta, které zastavila Policie a vymýšleli jsme s Filipem, za co je mohli zastavit. Došlo na vysokou rychlost, nebezpečnou jízdu, ukradené auto, a když jsem nadhodila, že „jel na červenou“, tak Fífa dodal: „Nebo stál na zelenou!“
Buďte kamarádi a mějte se rádi!
Hodně lásky i kočkování přejí a pusu posílají…
Vaši RaFani