To bylo tak dávno… celých 14 dní, kdy počasí radostně volalo k procházkám. Nyní je to jen o dešti. A jak toho jednoho krásného dne bylo u nás?? Přečtěte si v článečku.
Venku je nádherně. Teploty už dosahují letních hodnot, ale my toto počasí nevyužijeme k procházce. Vítek je po nemoci jen malou chvilku. Ještě předvčírem byl na tom dost špatně.
Z venku je slyšet dětský jásot, to zrovna školka je na zahradě. Souseda na mne lákavě vybafla, že jde s malým na písek, na ten, co jsme si my dvě vybojovaly. Nebo spíš vyprosily. Však na R21 jsem psala, v jakém stavu pískovišťátko bylo. Děs a hrůza a dost nebezpečno na něm pobývat. Hřebíky trčely, psí lejna a dokonce i z terárka jakési piliny a bobky!! Fakt jsou lidé čuňata. A nyní je písek (na chvíli) čistý a zvoucí ke hraní. Dokonce u pískovišťátka je lavička, kde maminy mohou zdrbnout. Jen my to ještě dneska nevyužijeme. Snad jindy. I pískoviště u mámy čeká až se k ní zatouláme a Vítek si začne hrát.
Je pátek, přemýšlím co budeme s dětmi dělat. Jsme sami doma a tak program je na mne, na nás. Asi vyhlásím celovíkendovou hru na pejska a kočičku. Napřed spolu vydrhneme podlahu, dort asi nepečeme, protože jsme stihli včera udělat tvarohovopiškotovou roládu. Povedla se. Dáte si kousínek? Co bychom na to téma mohli podniknout? Poradím se s pohádkou, omrkneme nějaké díly a uvidíme. Ale ta podlaha by opravdu chtěla! Flíčky i fleky by se na ni našly. Však mi včera Vítek , při pečení piškotového plátu na roládu, aktivně pomáhal. A metličky, takové ty elektronické na šlehání, ty zapl, i když už z krému byly venku. Zacákaná je nejen podlaha, ale i lednice, kráječ na chleba ba dokonce sporák. Nemluvím o oblečení, které se už pere v pračce. Já i Vítek jsme byli jako po napadení tvarohových neštovic. Jak to ta kočička s pejskem dělali, že při pečení dortu nic nezacákali a přitom jim to všechno na kamnech škvířilo, bublalo a kdoví co ještě všechno. Určitě my bychom zacákali všechno. Tak jako včera.
Určitě se najde lecjaká dírka k zašití.A to nemusíme prolézt křoví, jak ten pejsek v pohádce. Jen kdepak vezmu žížalu, jak je v knize napsáno, nebo makarón, jak je v pohádce na youtube, k zašití ?? Ještě že máme obyčejné nitě. „Slepic“ je dokola hafo a opravdu by, ať už žížalu nebo makarón nám mohly sezobnout. Tudle!
A pak jsme „dělali“ dort. Pomohli jsme pejskovi a kočičce takový ten jejich dobroučký dort připravit. Dneska Vítek přenášel a vynášel mýdla a přemýšlel, které mýdlo mohl pejsek mít „v hubě“. Moc se u té pasáže nasmál. Kdybychom šli do lesa, mohli jsme ze šišek, listí, větviček a všeho možného udělat také dort. Nebo malovat křídama na chodník… nebo na písku jej vytvořit. Ale jsme doma. Musíme vymýšlet hry vhodné do bytu. Tuším, že ta hra nás bude držet hodně dlouho. Pokud máte nějaký bezva (střelený) nápad, sem s tím!
Jsem přemluvena ke čtení pohádky. O čem že bude?? No jasně!! O pejskovi a kočičce. Jdem na to…
PS: také máte takové dny, kdy si hrajete na pohádkové postavičky?? Tedy pokud máte mrňousky, nebo v té době, kdy jste je měli.