Pořád jsem si nedovedla představit, co jsou to narozeniny. Už to vím! Něco jako Vánoce, ale bez stromečku. Všichni jsou nastrojení, dostáváte dárky, chodí vám přáníčka všemožnými cestami, přátelé a rodina vám přeje spoustu blaha, zdraví a radosti a úsměvů a štěstí. Musím říct, že jsem si to dost užila. Z domu se stala jedna obří herna a mejdan jsem neměla jeden, ale hned několik. I vám všem děkuju za přání, potěšili jste mě moc!
Nastrojena
Cítím se dost vesnicky, jsem spokojená v tepláčcách a tričku. Oblékání mě dosud nebavilo. Ale musím říct, že narozeniny to změnily. Mamka mi oblíkala různé šatičky, stajlovala mě i bráchu, abychom byli sladění a docela mě to zaujalo. Líbilo se mi, jak se mi šatičky točily. Od té doby se také věnuji tomu, abych měla sponečky. A najednou si ráda nandavám a sundavám (bráchy indiánské) korále. Baví mě, když mi říkají „sluší, sluší“, to jim zapózuju, aby si mě dobře prohlédli a mamka dodává „no nazdar, po kom to máš?“ a smějou se. Ale což. Po oslavách jsem se vrátila do tepláčků, ale sponečky a korále nosím pořád. Pro ukázku několik mých samostatných fotek v outfitech z oslav (co by na to asi řekla módní policie?):
Mejdany
Mejdanů bylo několik a to se mi líbilo. Mohla jsem se dárkům věnovat postupně a snad jsem tak žádný neošidila. No, pravda na hlavním mejdanu (ten se poznal podle dortu! jsem měla dárků víc najednou a nejvíc jsem se věnovala jednomu (dozvíte se později), ale ty další jsem docenila později. Oslav bylo nakonec sedm! A ještě pár gratulantů, co v době našich (máme je s Pusinkovačem dva dny od sebe) narozenin marodilo, plánuje přijet. Mejdan se pozná podle toho, že – jak už jsem nadhodila – jsme nastrojeni, připraveno je spousta dobrot a přijíždí gratulanti. Slavit se dá doma, na zahradě, ale i v herně, kde jsme se sešli na závěrečnou oslavu. Veselé bylo, že nás bylo pět a všichni jsme byli narozeninoví oslavenci a tři z nás k tomu ještě sváteční! A pochopila jsem, co je na mejdanu nejdůležitější: jídlo, přátelé a zábava.
Gratulanti
Gratulanti, to jsou lidi, co vás mají rádi a přejí vám to nejlepší. Jsou to lidi, co mám ráda a nikdo z mých milých nezapomněl. To hřeje u srdíčka. Navíc mě potěšilo, že i když mám svátek jen tři dny před narozeninama, tak ani na svátek moje okolí nezapomnělo! S počítáním mi musel trochu pomoc bráška a dohromady jsme došli k číslu třicet dva. A to jsou „jen“ ti, kteří mi popřáli osobně. Ještě mi spouta kamarádů a rodinných příslušníků přálo telefonem, mailem, přes počítač, poštou, dostala jsem i balík! Prostě kolem sebe mám spoustu úžasných gratulantů!
Dárky
Dárků bylo opravdu hodně, vážně jako o Vánocích. Udělám pokus o vvyjmenování, možná na něco zapomenu. Tak mi to kdyžtak odpusťte a věřte, že žádný dárek jsem neošidila. Maximálně už jsem ho zničila, nebo snědla. Budu je jmenovat postupně, podle toho, jak jsem dárky dostávala a pro případné udivené dodávám, že mám vážně hodně přátel a obrovskou rodinu a taky jsem do toho měla svátek! 🙂 Takže velký nádech a jedem: Knížka Šípková Růženka, leporelo Zvířátka v zoo, fialové šatičky, sluneční brýle, malovací tabulka, méďa plyšák, bodíčko, malovací sada, tričko s růží, knížka o Krtečkovi, odkapávač s nádobím, nákupní košík, nafukovací bazén, sto míčků do toho bazénu, kufřík se Čtyřlístkem, kočárek – golfky, princeznovské vybavení na písek, židle a stůl na ven, klouzačka (některé dárky byly společné s bráchou), růžové šatičky, ručně pletený svetřík, kachňátkový set do koupelny, plyšová Fanynka a Čmelda – zpívající plyšáček, podle mě dárek číslo jedna. Nemůžu a ani nechci opomenout květiny. Převažovaly růže, ale dostala jsem i strelicii – obrovskou kytku, která vypadá jako cizokrajný pták!
Moc mě těšil společně strávený rok, děkuji za Vaši přízeň a mějte se pořád dorůžova!
Vaše Růženka
P.S. A jestli chcete, tak bychom Vám – tentokrát i s bráchou – psali dál… O sourozenectví a tak. Jak to vypadá, zdá se, že bude dost o čem psát!