Moje první narozeniny

Autor

Pořád jsem si nedovedla představit, co jsou to narozeniny. Už to vím! Něco jako Vánoce, ale bez stromečku. Všichni jsou nastrojení, dostáváte dárky, chodí vám přáníčka všemožnými cestami, přátelé a rodina vám přeje spoustu blaha, zdraví a radosti a úsměvů a štěstí. Musím říct, že jsem si to dost užila. Z domu se stala jedna obří herna a mejdan jsem neměla jeden, ale hned několik. I vám všem děkuju za přání, potěšili jste mě moc!

Nastrojena

Cítím se dost vesnicky, jsem spokojená v tepláčcách a tričku. Oblékání mě dosud nebavilo. Ale musím říct, že narozeniny to změnily. Mamka mi oblíkala různé šatičky, stajlovala mě i bráchu, abychom byli sladění a docela mě to zaujalo. Líbilo se mi, jak se mi šatičky točily. Od té doby se také věnuji tomu, abych měla sponečky. A najednou si ráda nandavám a sundavám (bráchy indiánské) korále. Baví mě, když mi říkají „sluší, sluší“, to jim zapózuju, aby si mě dobře prohlédli a mamka dodává „no nazdar, po kom to máš?“ a smějou se. Ale což. Po oslavách jsem se vrátila do tepláčků, ale sponečky a korále nosím pořád. Pro ukázku několik mých samostatných fotek v outfitech z oslav (co by na to asi řekla módní policie?):

  

Mejdany

Mejdanů bylo několik a to se mi líbilo. Mohla jsem se dárkům věnovat postupně a snad jsem tak žádný neošidila. No, pravda na hlavním mejdanu (ten se poznal podle dortu! jsem měla dárků víc najednou a nejvíc jsem se věnovala jednomu (dozvíte se později), ale ty další jsem docenila později. Oslav bylo nakonec sedm! A ještě pár gratulantů, co v době našich (máme je s Pusinkovačem dva dny od sebe) narozenin marodilo, plánuje přijet. Mejdan se pozná podle toho, že – jak už jsem nadhodila – jsme nastrojeni, připraveno je spousta dobrot a přijíždí gratulanti. Slavit se dá doma, na zahradě, ale i v herně, kde jsme se sešli na závěrečnou oslavu. Veselé bylo, že nás bylo pět a všichni jsme byli narozeninoví oslavenci a tři z nás k tomu ještě sváteční! A pochopila jsem, co je na mejdanu nejdůležitější: jídlo, přátelé a zábava.

 

Gratulanti

Gratulanti, to jsou lidi, co vás mají rádi a přejí vám to nejlepší. Jsou to lidi, co mám ráda a nikdo z mých milých nezapomněl. To hřeje u srdíčka. Navíc mě potěšilo, že i když mám svátek jen tři dny před narozeninama, tak ani na svátek moje okolí nezapomnělo! S počítáním mi musel trochu pomoc bráška a dohromady jsme došli k číslu třicet dva. A to jsou „jen“ ti, kteří mi popřáli osobně. Ještě mi spouta kamarádů a rodinných příslušníků přálo telefonem, mailem, přes počítač, poštou, dostala jsem i balík! Prostě kolem sebe mám spoustu úžasných gratulantů!

 

Dárky

Dárků bylo opravdu hodně, vážně jako o Vánocích. Udělám pokus o vvyjmenování, možná na něco zapomenu. Tak mi to kdyžtak odpusťte a věřte, že žádný dárek jsem neošidila. Maximálně už jsem ho zničila, nebo snědla. Budu je jmenovat postupně, podle toho, jak jsem dárky dostávala a pro případné udivené dodávám, že mám vážně hodně přátel a obrovskou rodinu a taky jsem do toho měla svátek! 🙂 Takže velký nádech a jedem: Knížka Šípková Růženka, leporelo Zvířátka v zoo, fialové šatičky, sluneční brýle, malovací tabulka, méďa plyšák, bodíčko, malovací sada, tričko s růží, knížka o Krtečkovi, odkapávač s nádobím, nákupní košík, nafukovací bazén, sto míčků do toho bazénu, kufřík se Čtyřlístkem, kočárek – golfky, princeznovské vybavení na písek, židle a stůl na ven, klouzačka (některé dárky byly společné s bráchou), růžové šatičky, ručně pletený svetřík, kachňátkový set do koupelny, plyšová Fanynka a Čmelda – zpívající plyšáček, podle mě dárek číslo jedna. Nemůžu a ani nechci opomenout květiny. Převažovaly růže, ale dostala jsem i strelicii – obrovskou kytku, která vypadá jako cizokrajný pták!

 

Moc mě těšil společně strávený rok, děkuji za Vaši přízeň a mějte se pořád dorůžova!
Vaše Růženka

P.S. A jestli chcete, tak bychom Vám – tentokrát i s bráchou – psali dál… O sourozenectví a tak. Jak to vypadá, zdá se, že bude dost o čem psát!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na