Můj druhý měsíc

Autor

Svět je obdivuhodné místo. Začínám se o něj více zajímat. Ale spaní mi přeci jen pořád vyhovuje nejvíc. Například venku bych občas ráda i pozorovala víc, ale jízda kočárem mě vždycky spolehlivě uspí. Asi to tedy nechám na zkoumání na později. Však nemusím všechno zvládnout hned.

Lékaři a zdraví
Šest týdnů je zřejmě nějaký magický věk. Dost se to u nás skloňovalo – šestinedělí, šestinedělka, šestinedělňátko… Já jsem to oslavila kontrolou u dětské paní doktorky, která říkala, jaký jsem kusanec, že vážím 5kg. Snad to myslela v dobrém. Usmívali se všichni, komu to mamka řekla, tak asi ano.
Zlobil mě ekzém na obličeji, svědilo to jako ďas. Moje drbací pokusy mamka postupně ztěžovala: nejdřív mi dávala ruce pod deku, ty jsem časem vždycky vydolovala. Pak mi dala rukavičky, už to nebylo ono, ale aspoň trochu to šlo. A mezi nejlepší vychytávky považuju, když mě vzala mamka na rameno na koukání nebo po jídle a já si čumáček krásně drbala o plenku na rameni. Nakonec se to vyřešilo Sudocremem, kterým jsem byla po obličeji zmazaná. A svědění zmizelo, stejně jako moje potřeba drbání se. Super varianta!

 


Zábava
Pochopila jsem, že dokážu své blízké kolem sebe neuvěřitelně nadchnout. A není k tomu třeba mnoho. Jednou jsem zopakovala vyplazení jazyka a mělo to úžasný úspěch. Tak jsem trénovala dál a teď už se kvalitně opičím: kromě vystrkování jazyka ovládám také otevírání pusy dokořán nebo mlaskání. A úsměvy, ty mají stále největší sílu! Tak se směju hned po probuzení, vždyť proč taky ne.
Když mě nikdo aktivně nezabavuje, tak si pozoruju ruku. Je to zajímavější, než se zdá! Taky se ráda poslouchám. Umím už několik zvuků jako je hejkání, vejskání, bublání a klokotání. A tyto zvuky různě střídám. Sice se z toho někdy až poblinkám, ale to nevadí. Aspoň tak mám zajištěnou výměnu svého outfitu. Jinak bych to všechno oblečení snad ani neunosila. Trénuju pasení koníčků, abych nezobala deku. Už mi to jde slušně! A ještě když jsme mluvili o těch smyslech, tak mě baví poslouchat třeba pračku. Uklidňující zvuk. 

Denní režim
Doma máme už docela zavedený režim, což mi vyhovuje. Ráno mě většinou nikdo nebudí, nechají mě vychrupat dle mého uvážení. Pak mě mamka obleče a za chvíli vyrážíme pro Pusinkovače do školky. Odpoledne, kdy se oba vyspíme, tak jdeme zase ven. Výborně se mi tam spí, kočárek, drncání a vzduch – skvělá kombinace.
A večer obden koupání, to je sranda, cáchám nohama, bezvadný! Pak už zase jdu do pyžámka a nasadím svůj delší spánek. To je v průměru nějakých pět hodin, ale umím to i dýl. Baštění mě provází celým dnem. Jsou to sice jen pětiminutovky, avšak výživné zřejmě, protože pěkně narůstám. Dávám si přes den většinou po třech hodinách, někdy i déle, podle situace. Znáte to.
Rodina a přátelé
Ani jsem nevěděla, že máme tak velkou rodinu a tolik přátel! V menších skupinkách se se mnou přijížděli seznamovat. Vozili dárečky, budu muset mít pěkně velký šatník a několik beden na hračky! To teda nevím, kam to naši dají. No, však oni si nějak poradí. Pusinkovač nasadil novou mazlící metodu – objímání. Podebírá mě rukama a mamka se toho děsí. Ale mně to nijak nevadí. Jen by mě někdy nemusel svými láskyplnými projevy budit. Myslí to asi dobře, třeba nechce, abych o něco přišla. Dobrej brácha.
Jsou mi dva měsíce
V den mých druhých měsíčnin jsme jeli k prababičce na oslavu. Pravda, dárky směřovaly hlavně k ní, ale trochu to byla i moje oslava. Minimálně jako uvedení do rodiny. Většinu jsem viděla poprvé. Co jsem ale pochopila, je to, že budeme pořádná parta! Zatím jsem to pouze pozorovala, ale za pár měsíců už se k těm pěti klukům a dvěma holčinám s radostí aktivně zapojím. A to je jen jedna větev naší rodiny, ta druhá mě čeká příští měsíc. Jsem na ně zvědavá!
Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na