Můj dvanáctý měsíc

Autor

Je mi rok! Stihla jsem ještě do roka poznat a naučit se pár novinek. Třeba mi konečně vyrazil druhý zub, nebo jsem osobně poznala pár našich rodinných prý dlouholetých přátel. Pojďte se se mnou naposled podívat, jak tento měsíc probíhal.

Lékaři a zdraví

Tentokrát jsem si tohle oddělení docela užila. Pusinkovač přijel z výletu blinkající, ani jsem ho neviděla a nějak se mi z toho udělalo ouzko a najednou se mi ke kušlání přidala horečka a už to jelo. Tak nás okoukla paní doktorka, poslouchala mě, to studilo! No a předepsala mi něco, co mi po oblékání a přebalování zapříčinilo další souboje s rodiči, a to dvakrát denně. Braním antibiotik jsem trumfla i bráchu, který je ještě neměl. Nejvíc mě štvalo, že mi k tomu nechutnalo, a že jsem nemohla chrupat venku. Ale naštěstí jsme to po týdnu dali do kupy a zase jsme mohli být všichni spolu. Jeden pozitivní přínos nemoc měla a to, že jsem se naučila smrkat. Tak teď když potřebuju, tak smrkám jako divá. Do kapesníku, do panenky, do chleba, do deky, no prostě podle toho, co je po ruce. Snad při čtení mých slov nejíte.

Pohyb

Nejvíc byla mamka nadšená z toho, když mi došlo, co při slézání z postele myslí tím „po zadečku!“ To jsem se dočkala i potlesku. Sesun po hlavě taky fungoval, ale je pravda, že mě musel někdo zachytávat, takhle to zvládnu samostatně. Stejně samostatně, jako už dosáhnu na velký jídelní stůl. Z toho už nikdo kromě mě nadšený není, ačkoliv si dokážu podat třeba vodovky nebo bráchovu šťávu. Ale po těchto úspěšných pokusech ať chmatám, jak chmatám, nic moc tam nebývá. Stejně to radši kontroluju, to překvapení, co tam může být, mě baví. Oblíbila jsem si také obrácený pohled na svět. To pak dělám takový speciální stoj na rukou nohou a hlavě, ze kterého pak prý je kotrmelec, na ten si ale ještě netroufnu.

Slovní zásoba

Jéjej, tady toho může být! Nicméně, já nastíním jen to, co říkám veřejně. I toho je celkem dost. Z každé novinky jsou všichni kolem mě nadšeni. Takže jim to dávkuji a vždy jednou za čas je potěším nějakou tou novotou. Ale abych shrnula své oblíbené hlášky: v případě potřeby citového potěšení volám nejčastěji „máma“ či „táta“, Pusinkovači říkám „de-je“. No jak jinak, když se mě několikrát denně někdo ptá: „no kde je bráška, kde je?“ Obvolávám pak i „dědo!“ a baví mě i „teta“. Mám-li žádost o pokrm, volám „ňam-ňam“, na moje oblíbené maso „mamo“, na zapití je „ááá“, kterým se připíjí „ťu(k)“. Oblíbená jsou i zvířátka jako „ha-ha“ (pes), „uááá“ (lev), ovečka „béé“ a vím, že „čiči“ dělá „ňáu“. A zásadní věc, když mi někde něco chybí, tak to prostě „nění“. Nejoblíbenější je ovšem můj zvídavý dotaz – nejlépe doplněn nataženým prstíčkem – „Cotoje?“ To můžu dělat třeba celý den. Stejně jako tanec, kterému jsem se věnovala i na karnevalu. Byla jsem za Šípkovou Růženku (to jsem teda do mikrofonu ještě radši neříkala) a brácha za golfistu.

Hry

Jako velkou novou hračku – doslova – mi mamka snesla z půdy jezdící auto po Pusinkovači. Zatím ho buď tlačím (umím to i přes práh!), nebo mě na něj posadí a já se posouvám o pár centimetrů sem a tam. Nebo mě někdo vozí. Dobrá sranda! A slézopadnout z něj už umím sama. Věnuju se už trochu i panenám, které svlékám, nejradši čepice. A stále honím nafukovací balónky s golfovou holí. A protože toto je poslední pravidelná zpráva, tak si zkusím nahlédnout do budoucna. Brácha prý v mém věku vypadal na hasiče, já budu asi DJka. Baví mě pouštět hudbu, u toho trsat, dirigovat a točit se.

Jídlo

Nechápu, čemu se všichni tak diví. Proč bych nemohla to, co mají ostatní! Vždyť už je mi rok. Jakmile něco zahlédnu, mám prostě potřebu to také ochutnat. Chutná mi skoro všechno, to můžu říct. Babička se smíchem říká: „Teď je to bezva, později budeš litovat.“ Proč? Vždyť jídlo je a určitě vždycky bude super! Nechutnalo mi pár dní, kdy jsem stonala, ale naštěstí mě to brzy přešlo. Hryžu s radostí i kousky masa, vždyť už na to mám dva tesáky! A moje výhoda v nepozornosti Pusinkovače trvá, občas mu něco utrhnu. Někdy doslova od úst.

Je mi ROK!

Vím, že jsem vám slibovala zážitky z oslavy, ale protože to hlavní mě teprve čeká, tak vám příště napíšu samostatný článek, jaké budou/byly MOJE PRVNÍ NAROZENINY, souhlasíte? Asi bude i víc fotek a tak. Držte mi palce, ať zvládnu sfouknout svíčku. Už to pilně trénuju! Stejně jako polibky pro gratulanty. Prý jich bude docela dost.

Přeji vám, ať si všechny krásné životní chvilky dobře pamatujete!
Vaše (přesně dnes!) roční Růženka

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

https://amtskincare.com/judi-bola/

slot bet 100 perak

https://www.anisraza.com/mezquitagin/judi-bola/ sbobet88 https://erty.ee/