Během těch tří dnů od příchodu na vnější svět jsem si docela zvykla na okolí. A najednou velký šrumec a mamka pláče radostí a říká mi, že půjdeme konečně domů. Trochu mě to zmátlo, ale důvěřuju jí. Přijel pro nás taťka, toho už jsem párkrát viděla. Přicházeli i další návštěvy, pořádek si v nich udělám časem. Jak jsme vyšli poprvé na vzduch, uspalo mě to. Probudila jsem se hlady a byli jsme úplně jinde. Říká se tomu tady „doma“. Moc to neřeším a spím. Druhý den dorazil čtvrtý člen rodiny, Pusinkovač. Pořád by mě mazlil a pusinkoval.
Lékaři a úřady
Je mi týden a vydávám se s rodinou na první výlet v kočárku. Jedu se seznámit s mojí paní doktorkou. Ošmatala mě, zkontrolovala, zvážila, pochválila mě i mamku a bylo to. Dostala jsem kapky s vitamíny K a D, Pusinkovač dostal obrázek klauna. Na příští kontrole o týden později se opět radují, jak přibývám – mám 3,94 kg. Jo, při narození jsem měla 3,73 kg. Jiný den jsme pro změnu úřadovali. Přihlásit mě do pojišťovny, zařídit rodný list a tak. Většinu jsem vyčekala s taťkou a Pusinkovačem v autě. Dokonce jsem v autě i jedla! Byl to trochu nezvyk, ale v pohodě.
Zábava
Nejvíc spím, hned potom jím nebo tlačím, a pak taky pozoruju. Upřeně. Baví mě nejvíc černobílé kombinace a jiné výrazné barvy. Pozoruju mamku, pozoruju hračky v košíku. Přesně ve třech týdnech jsem na mamku hodila první úsměv. Dojalo jí to. Navíc měla zrovna narozeniny. Asi to budu dělat častěji. Zábavné je prý i pasení koníčků. Mě osobně to teda baví chvilku, ale pak už „zobu deku“, a tím se baví hlavně ostatní. Naštve mě to a vztekám se, tak mě z toho vysvobodí. Ale když mě někdo drží na rameni, to se snažím držet hlavu, jak to jde. Kinklá se mi, naštěstí mě pořád jistí rukou. Líbí se mi i ve vaničce. To zmlknu, kulím oči a nechám se hřát a ocachtávat vodou.
Rodina
Doma si mě prohlížejí. Skoro vždycky, když se vzbudím, tak na mě buď zamilovaně koukají, a když ne, tak honem přiskočí a vypráví mi něco – ty hlasy si pamatuju ještě od mamky z bříška. Líbí se jim všechno, co dělám: zívání, říhání, pšoukání. Pusinkovač má nejradši moje škytání. To mám skoro po každém jídle, takže on se dost nasměje. Jinak mi často lichotí. Stojí nade mnou a říká, že jsem moc hezká. Je milej.
Je mi jeden měsíc
Dostala jsem plyšovou hračku – Pusinkovač mi řekl, že je to asi oslík. Na oslavu prvního měsíce jsme vyrazili na kontrolu uší a kyčlí. Uši dobrý, jen to dlouho trvalo, tak jsem u toho usnula. Doktor na kyčlích mě různě kroutil, to nebylo nic moc. Mluvili o jadýrku, které se ještě vyvíjí. Moc to nechápu, ale důsledek je, že mi má mamka pořád dávat na normální plenku ještě jednu plenku. Co nadělám. Zase proběhlo kontrolní vážení, mám 4,58 kg. Opětovné nadšení. První měsíc musím uzavřít jako příjemný. Většinu jsem prospala, z čehož měli naši docela radost. Prý jsem hodná. No vida, jak málo jim stačí!
Úvodní foto: pixabay.com