Můj šestý měsíc

Autor

Je mi půl roku, to je síla! Mám spoustu nových dovedností a zážitků, tak vás s nimi lehce seznámím. Na všechno si asi nevzpomenu, ale to nejdůležitější určitě dám dohromady. Pojďte se se mnou za tím šestým měsícem ohlédnout.

Lékaři a zdraví

Jako vždy začneme u lékaře a mého zdraví. Tentokrát toho naštěstí není moc. Dostala jsem třetí dávku ďobanců Prevenar a Hexavakcína a mám prý s tím teď pokoj až když mi bude rok a půl. Reakci na očkování jsem neměla tentokrát vůbec žádnou. Naváženo mi bylo 7 kg nahé váhy. Prý nastejno, jako měl v mém věku Pusinkovač.

Hračky

Vyhledávám nové a nové věci. Mám nutkavou potřebu všechno prozkoumat, nejlépe pusou. Nejradši pak ožužlávám tkaničkovité předměty – šnůrku od čepičky, mašli na hračce, cedulku na plyšákovi, nebo mamky šňůrku na mikině – tu lapnu, hned jak se nade mne nakloní. To, co už mám delší dobu, mě nebaví. Odhazuji to tedy buď v dál, nebo dolů (z postýlky, z lehátka…) – dělá to navíc efektní zvuk. A štrachám se dál nebo vyžaduju další vokálně. Naštěstí má Pusinkovač velké zásoby hraček. Jen všechno neprojde přes maminčinu kontrolu. Co ale jsem si legálně oblíbila je například golfová hůl z bráchovy sady na hraní. Nebo některé části ze skládacího tygra, taky dobrý. A pak mi ještě mamka vytunila pet lahev, když do ní dala fazolky. To je zvuk, nádhera!

Pohyb

Fyzioterapeutka říkala, že jsem šikovná, to mě potěšilo. Pohybově prý jsem asi měsíc napřed (mamka z toho nebyla nijak extra rozjásaná), ale že to nevadí, protože to dělám přirozeně a správně. Však kdybych nechtěla, tak to nedělám! Začala jsem s posouváním se dozadu, což mě trochu mate, protože bych se ráda dostala i dopředu. Zjistila jsem, že celkem daleko se taky můžu dostat díky válení sudů. To jdu na břicho, na záda a zase na břicho, na záda. A jsem až kdovíkde! Ale co jsem zjistila teď, před pár dny, tak to je něco. Naši tomu říkají „paření“. Nacpu kolena pod sebe a „pařím“, dokážu solidně rozhýbat postýlku! Vidím, že pohyb skýtá ještě netušené možnosti.

Nová místa ke hře

Po prázdninách nám začal nový režim, začalo se chodit na kroužky a další zajímavá místa. Dokonce jsem sama už byla na svém kurzu, který má dlouhý název, ale zkusím ho dát dohromady: Rozvoj správných pohybových návyků kojenců a batolat. Uff. To je název, ale jinak je to fajn (viz. paní fyzioterapeutka výše), pohoupala jsem se na balónu a tak. Dál jsme byli v herně Kulihrášek, kde jsem hlavně pozorovala, protože opravdu bylo co! A největší zážitek jsem měla ze Solné jeskyně. Vejskala jsem nadšením, ty světýlka, ten vzdoušek, no super. Prý budeme chodit pravidelně. Jo a ještě jedno asi docela zásadní nové místo – jezdíme teď koukat na dům, kde prý budeme brzy bydlet. No vida!

Zábava a hry

Doma i jinde se dokážu zabavit, dokonce i bez hraček. Mám své oblíbené hry. Ve vaně je to „Cáky cáky“. Také mám už svůj oblíbený materiál: džínovinu. Jak se k ní přiblížím, jedu další hru: „Škráby škráby“. Uchvacující materiál. Hra „Kopy kopy“ je taky super, stačí mít u nohou cokoliv šuštivého, nebo prostě zvukydávajícího. To pak do toho řežu nohama a jsem spokojená. Nesmím zapomenout ještě na „Lov na brýle“. Taky dobrá, mamka je sice čím dál ostražitější, ale přeci jen se mi to stále ještě docela často daří. Mamka začíná během této mé hry mluvit o čočkách. Nevím přesně, o co jde, tak uvidíme, jestli to bude mít nějakou souvislost s mojí hrou. Baví mě i „Na Prděnou“, kde mám sice pasivní roli, ale je sranda, jak to šimrá, když mi Pusinkovač prská pusou na břicho.

Je mi šest měsíců

Bude to zlom. Prý mě čeká jídlo. Neprsíčkový jídlo. Konečně! Musím říct, že jsem na to fakt zvědavá. Když všichni kolem mě jedí, docela jim to závidím. Naučila jsem se pořádně prskat, tak třeba se mi to bude hodit, nebudu-li spokojena. Jo a takovou specialitku na závěr: naučila jsem se vystřelit dudlíka z pusy… Nohou!

Mějte se hezky a držte mi palce, respektive lžičku!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na