Čtvrt roku, panečku. To už zní! Víc se koukám, hodně se aktivně zapojuju do rozhovorů a zkouším to víc i pohybově. Zjistila jsem, že když se zapřu patama a zvednu celé tělo, můžu se tak posunou směrem vzhůru! Nuda tu vážně nebude, začínám to chápat.
Lékaři a zdraví
Začalo to moc hezky, odsáváním nudlí. Chrochtalo mi v nose, tak na mě mamka nasadila takový přístroj – nejdřív tichý, sací, s hadičkou, a pak dokonce nový, řvavý, to i naši byli trochu nesví. Ale šlo to rychle. Pokračovala jsem kontrolou kyčlí – prý se mi dorovnávají, ale i kvůli genetické zátěži mám nosit pořád látkovou plenku navíc. Nijak mě neobtěžuje, teda když nedorazí třicítky, to mi ji mamka párkrát výjimečně nedala. V deseti týdnech mi bylo naváženo 5,8 kg. Rostu viditelně i do délky, už mám paty na konci přebalováku. Všichni se radovali, jak mi chutná. O pár dní později jsme se radovat přestali. Bolelo mě ouško, a tak mě mamka vzala na ORL (promiňte, ale ten celý název dohromady fakt nedám) a tam mě pěkně potrápili. Bolelo to jako ďas, ten doktor se mi vůbec nelíbil, šťoural mě a dloubal, a pak i píchnul. Uff, ještě teď se z toho třesu. Pravdou je, že se mi pak udělalo postupně líp. Na první kontrolu jsme šli k jiné paní doktorce, co byla moc milá. Ale na druhou k panu doktorovi a ten už zase mě potrápil, vyplachoval mi to ouško tentokrát vodou. A za týden mám přijít zase. Držte palce!
Zábava
Byla jsem poprvé v divadle. Vyrazili jsme na Pusinkovačův svátek do dětské herny, kam dorazilo také divadýlko. Prohlédla jsem si dekorace a vybavení, a pak jsem zachrupla. Hra o kůzlátkách mě nijak zvlášť nezaujala. Zato mě ohromně baví lustry. Jsou srandovní, zábavný, je s nimi fakt velká švanda, nemůžu se udržet, když je vidím. Krásně držím hlavu, abych se mohla nejen na ně koukat. Celkově mě baví pozorování. Když jsem v košíku, mívám nad sebou hrazdičku. Třeba s panenkou, pěkně šustí. Anebo ještě na něco jsem přišla. Moje ruka je zajímavá na pohled, dají se s ní držet a mačkat různý věci, ALE je taky dobrá na cumlání!
Výletování
Svět bude asi docela veliký. Doteď jsem byla nejdál pár kilometrů a hle, ono „to“ pokračuje i dál! Jednu neděli jsme se vydali s celou mou rodinkou asi na hodinový výlet, přesně nevím (spala jsem). Potkali jsme se tam s několika přáteli a ještě ten den jsme jeli zpátky. A další týden jsme jeli prý dokonce přes dvě stě kilometrů (netuším, co to znamená, teprve zjistím)! Kdybychom se hned vraceli, tak by to bylo úplně na otočku, tak jsme se tam zdrželi několik dní. Musím říct, že tam měli fakt pěknou architekturu! A zase mnoho setkání a dárečků a nových tváří. Pusinkovač už tam zjevně byl, tvářil se dost světácky a všechno mi erudovaně vysvětloval.
Rodina a přátelé
Poznala jsem spoustu rodinných přátel a hlavně druhou část rodiny – z taťkovy strany. Jeli jsme totiž do jeho rodiště. Cestou jsme se stavili u taťkovy sestry s rodinou. Sestřenka (mmch je jen o tři dny starší) měla podobný outfit jako já, je vidět, že mamka mě obléká moderně a stylově, bezva. Celkově ten dlouhý výlet byl fajn, bylo mi stále do smíchu (stejně jako doma), tak měli všichni radost. A ještě jednu kamarádku novou mám – mamka mě za ní občas nosí. Kouká na mě, řehtá se jako já, opičí se po mně. No, je s ní docela sranda. Uvidíme, co z tohoto přátelství bude.
Jsou mi tři měsíce
Už potřetí se mamka šestnáctého v měsíci podívala v 15,40 na hodiny, a pak mě se slzou dojetí v oku přitiskla k sobě. Dorazil můj Pusinkovač a se slovy „Kde teda byla Růženka, když já jsem byl ještě v bříšku?“ se přidal k objetí a udělal z toho všeho velkou srandu. Má víc informací než já, určitě mě toho hodně naučí.
Úvodní foto: pixabay.com