O veliké řepě a spol.

Autor

Žili, byli, dědeček a babička. Jednoho dne na jaře dědeček zasadil řepu. Řepa vyrostla veliká, převeliká…

Ráda bych vám na této jednoduché pohádce ukázala, že pohádky se nemusí jen číst, ale lze si s nimi i skvěle hrát. A hra je důležitá nejen pro zabavení dětí, v tomto případě předškolního věku, ale především pro jejich kognitivní vývoj – vnímání, představivost, paměť, myšlení, řeč i chápání prvních matematických vztahů.

Právě slovesně dramatické činnosti, dostatečná slovní zásoba, dobré vyjadřovací schopnosti, zaměřenost v poslechu na vybraná slova, stejně tak porozumění otázce či úkolu a adekvátní odpověď jako reakce na otázku jsou velmi potřebné k pochopení a následnému řešení slovních úloh v matematice. A těch je hned v 1. třídě základní školy většina.

Naslouchání, pozornost, smyslové vnímání, pohybová koordinace, sociální a komunikační dovednosti jsou zase stavebními kameny pro čtenářskou gramotnost.

Můžeme samozřejmě přidat také rozvoj tvořivosti, fantazie, všeobecných znalostí o světě kolem nás atd., atd.

Uvedené aktivity by měly sloužit hlavně jako inspirace. Vím, že kreativní dospělý je rozvede do mnoha dalších variant, nebo přizpůsobí možnostem či zájmům dítěte.

Nakopírujte, vytiskněte nebo namalujte a vystřihněte, event. zalaminujte si obrázky jednotlivých aktérů pohádky. Manipulace s obrázky je pro malé děti zábavná a důležitá. Dítě má možnost učit se metodou pokus-omyl, experimentovat, kdykoliv si opravit chybu.

Hrajte si s příběhem

  • Nechte dítě vyprávět pohádku s pomocí obrázků, řadit je za sebou tak, jak je správné. Vyprávět může dospělý a dítě řadí obrázky. Nebo naopak, dítě vypráví a dospělý přikládá obrázky – tady je prostor pro „legraci“ s chybou. Místo babičky vyberte vnučku, místo pejska kočičku, – udržíte pozornost dítěte, ptejte se na rozdíly,…
  • Nechte dítě náhodně vybírat obrázky postav z pohádky (např. vytahovat z klobouku)
    a umístit na správné místo děje.
    Varianta: dítě hodí hrací kostkou a podle čísla, které padne, vybere správnou postavu v pořadí a umístí ji do řady.
  • Když už máte postavy z pohádky pěkně v řadě, ptejte se. Kdo stojí první, kdo poslední, hned za …, hned před…, kdo je největší, kdo je nejmenší, je kočka větší, menší než (dítě může na sebe obrázky pokládat a porovnávat), kdo přišel dřív, později, je v řadě víc lidí nebo zvířátek (dítě může opět manipulovat, přiřazovat zvířátka k osobám apod.)?
  • Nahraďte konkrétní pojmenování postav např. charakteristickými citoslovci. Pak by to mohlo vypadat nějak takhle: píísk za mňau, mňau, mňau, mňau za haf, haf, haf, haf za tralala, tralala za jejda, jejda, jejda, jejda za chrrr, chrrr, chrrr, chrrr za mňam, mňam… táhli, táhli až mňam, mňam vytáhli.
  • Rozvíjejte s dítětem příběh o další věty, rozvíjejte věty o další slovní druhy, vkládejte přímou řeč, volejte na pomocníky, proste, děkujte, odmlouvejte, počítejte ( a tak už byli tři), doplňujte věty ve správné gramatice …

Hrajte si se slovy

  • Vyzkoušejte pozornost a pohotovost dítěte – vložte do příběhu „vetřelce“ – domluvte se na slovíčku, na které dítě bude nějak reagovat (vyskočí, uloupí lentilku z misky,…). Např. slovo červený – Žili, byli, v chaloupce s červenou střechou … nebo číslovky, základní i násobné – Dědeček uslyšel dva vrabce, jak se mu posmívají. Ještě dvakrát škubnul, ale nic…
    Nebo ještě obtížnější varianta – uslyší-li dítě číslovku jeden (jedna, jedno) vezme si jednu lentilku, uslyší-li číslovku dva (dvě) vezme si dvě lentilky. Pokud se přidají sourozenci, je to ještě akčnější.
  • Vymýšlejte opaky: když dědeček nemohl řepu vytáhnout, byl smutný, ale když ji vytáhli, byl….(další: čistý x špinavý, starý x mladý, malý x velký, hubený x tlustý, suchý x mokrý,…)
  • Vymýšlejte rýmy: dědeček – hříbeček, babička – krabička, pes – les, … Pro menší děti je dobré mít opět oporu v obrázcích, tedy vybrat z několika různých obrázků (předem si je pojmenujte) ten, který se rýmuje.
  • Rytmizujte slova (dě-de-ček, vnuč-ka, …) s pomocí tleskání, ťukáním kostek o sebe, břinkáním pokliček apod., počítejte slabiky, přiřazujte k obrázkům stejný počet knoflíčků jako je slabik apod.
  • Dávejte si hádanky slovní – Ten na koho myslím, je chlupatý a má rád kosti, kdo je to? nebo opačně – Ten na koho myslíš je zvíře? Ne. Takže člověk. Nosí sukni? Ano. Babička? Ne. Vnučka!
    Dávejte si hádanky pantomimické.
  • Nechte dítě, aby vám pouze výrazem tváře, event. s doprovodem citoslovcí předvedlo, jak to vypadá, když je dědeček udivený, když přemýšlí, když je smutný, veselý, hóódně veselý.
  • Hledejte a zpívejte písničky, kde se vyskytuje třeba babka, kočka, pes nebo myš.

Povídejte si o světě a o životě

  • Je řepa ovoce nebo zelenina? Jaké znáš ještě druhy ovoce, zeleniny? Kde rostou? Co potřebují k růstu? Jak se dostaly na náš stůl? Co z nich vaříme? Jak to děláme (co nejdřív, co pak, co nakonec) a co k tomu potřebujeme? Kdy sejeme a sázíme. Kdy co sklízíme? Co dělá zahrada v zimě?
  • Jaké znáš domácí zvířata? Co všechno o nich víš? Zařaďte do slovní zásoby slova samec, samice, mládě. Klidně se ptejte: proč má kočka ocas? Proč má pes čtyři nohy? Co by se stalo, kdyby měla myš peří?
  • Proberte rodinné vztahy – děda – táta – vnuk – strejda atd. Jak se jmenují? Kde bydlí? Jaké je jejich povolání?

Zapojte smysly

  • Sluch ve hře „Na hluchého dědu“ – lépe hrát ve více lidech. Dítě má zavázané oči a ptá se: Kdo volá?. Někdo odpoví: Já, babička (já vnučka, …), dítě jde za zvukem, zároveň může hádat podle hlasu, která z přítomných osob se v dané roli skrývá.
    Vyrobte dětem sluchové pexeso. Naplňte vždy dvě stejné krabičky (např. z Kinder vajíček) stejným materiálem (semínka, hřebíčky, korálky, granule…) a nechte dítě hledat stejně chrastící dvojice.
  • Hmat ve hře „Ztráty a nálezy“– dítě má opět zavázané oči. Do dlaní mu vkládáme postupně několik drobných předmětů, které postavy z pohádky poztrácely a o kterých víme, že je dítě umí pojmenovat. Dítě ale neví, o jaké předměty se jedná. Např. svinovací metr, kolíček na prádlo, pastelku, míček, provázek, malého plyšáka,… Na dítě nespěcháme a každý předmět ho necháme v klidu hmatem prozkoumat.
    Varianta 1: po prozkoumání předměty schováme a dítě požádáme, aby vyjmenovalo ty, které si zapamatovalo.
    Varianta 2: dítěti ukážeme jen několik předmětů z původní sestavy a úkolem je určit, který předmět tu chybí
    Varianta3: dítěti předložíme více předmětů, než bylo v původní sestavě a úkolem je určit, který předmět naopak přebývá.
  • Zrak v klasických „Kimovkách“, což je obdoba předchozí hry, jen procvičujeme místo hmatu zrak.
    Nebo rozstříhejte na několik dílků obrázky postaviček z pohádky a nechte dítě, aby je složilo. Pozor, je to těžší než skládat puzzle.
    Děti také milují hru „Na detektiva“ – proměníme se např. na dědečka, necháme dítě, ať si nás důkladně prohlédne a pošleme ho za dveře. Provedeme na sobě nějakou změnu, dítě přivoláme a jeho úkolem je danou změnu odhalit. Zpočátku může jít o změnu výraznou, postupně náročnost zvyšujeme ( přehodíme hůlku do druhé ruky, přečešeme pěšinku, …)
  • Chuť v ochutnávkách zeleniny, ovoce či jiných potravin poslepu.
  • Čich ve hře „Na čichanou“ – dítě se snaží poznat pouze čichem, která potravina se skrývá např. v látkovém pytlíčku. Volte potraviny výrazné vůně – pomeranč, citron, cibule, česnek, různé druhy koření. Nebo mezi potraviny přidejte nepotravinu (např, mýdlo) a dítě má určit, co tam nepatří.

A co ještě

  • Postavičky – dítě hledá dvojice – postavičku zepředu, zezadu, třeba i formou pexesa
  • Úlohy typu zebra – dítě manipuluje s postavičkami kočky, psa a myšky a se třemi polštářky – pruhovaný, kostičkovaný a puntíkovaný (reálné nebo na obrázcích) . Dítěti zadejte úlohu, dle potřeby zopakujte a nechte dítě pracovat. Nenapovídejte! Náročnost postupně zvyšujte
    Pes spí na pruhovaném polštářku. Na jakém spí kočka?
    Myš nespí na puntíkovaném. Na kterém spí pes, když kočka spí na pruhovaném?
    Kočka spí na kostičkovaném. Na kterém spí pes, když myš nespí na pruhovaném?
    Pes nespí na pruhovaném, ani na kostičkovaném. Myš nespí na pruhovaném. Kdo spí na kterém polštářku?
  • 2D – 3D – Nechte dítě namalovat některou z postaviček z pohádky (zpaměti) a pak, podle vlastní kresby, vymodelovat z modelíny. Možná budete překvapeni, jak se z kresleného „hlavonožce“ vyloupne pěkně propracovaná postava z modelíny.
    Pokud má vaše dítě s kresbou opravdu potíže, volte opačný postup:
  • 3D – 2D – Nechte dítě, ať si před sebe postaví důvěrně známou hračku. Tu ať nejprve vymodeluje a teprve potom nakreslí.
    Většinou děti známý předmět dokáží věrně vymodelovat a mnohem lépe zvládnou pak i kresbu tohoto prostorového objektu.
    Rozkrojte řepu a nechte ji obtiskovat na papír. Ptejte se: Co máš v ruce? Řepu. Co je na papíře? Obtisk, obrázek. Dítě nenásilně rozlišuje svět roviny a svět prostoru.
  • Vytvořte si společně vlastní „obrázkové čtení“, kdy je v textu občas slovo nahrazeno obrázkem. Dítě pak může dát takto vytvořenou pohádku přečíst sourozenci, prarodičům nebo paní učitelce v MŠ. Já bych jásala a autora rozhodně odměnila.

Podobně si můžete hrát s jakoukoliv jinou, nejlépe klasickou pohádkou. Přeji hodně zábavy.

1
Komentujte jako host

1 Počet komentářů
0 Odpovědi na vlákno
1 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
1 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Katka

Úžasné nápady. Děkuji za inspiraci.