Pouštíme draka

Autor

Pouštění draků má velmi starou tradici. Původně vznikla asi před třemi tisíci lety v Číně, kde drak, letící nad polem měl zaručit dobrou úrodu. O hodně později, se rozšířilo jejich pouštění i v Japonsku, kde dráčci kromě zajišťování skvělé úrody „měly ještě za úkol“ bdít nad zdravím dětí. Naši předci, nejprve ti bohatší, se dostali k této kratochvíli až koncem 19. století. A proč se dráčci pouští na podzim? I když se traduje, že na podzim fouká vítr silněji, než v jiných ročních obdobích, pravým důvodem bude asi to, že děti, které dráčky na začátku minulého století pouštěly, musely na jaře a létě více pomáhat na polích a proto jim na jejich vlastní zábavu zbylo více času až po sklizení úrody v čase podzimním.

Jako každý rok, i letos jsme se vypravili pouštět draka. Respektive draky dva. Jednoho, který nám zbyl ještě z drakiády, které jsme se v předchozí sezóně účastnili a úplně nového dráčka – Ferdu, kterého dcerka dostala od babičky. Jaké bylo naše, ale hlavně dětské, zklamání, když ani jeden s dráčků nelétal. Ne, že bychom dráčky nedokázali dostat do vzduchu. Dráček s předchozího roku se ve větru točil jako čamrda, ale vzdálenost, která ho dělila od země, nepřekročila výšku dva metry. Ferda vždy trochu vzlétl, ale zřejmě se mu ve vzduchu nelíbilo, a tak rychle padal k zemi.

Nějakou chvíli jsme, bohužel s malými úspěchy, zkoušeli dráčky přemluvit ke vzlétnutí, leč nepodařilo se. Draci si stále vedli svou. Naštěstí nebyly jediní na louce. Kousek od nás byl pouštěn ještě jeden drak, který skutečně létal. Nelenili jsme a vyzvěděli, kde byl létající drak zakoupen, a slíbili dětem podobného pořídit.

Dráčka jsme pořídili a domluvili se s rodiči dcerčiny spolužačky, že půjdeme pouštět společně. Na místo srazu se naše rodina dostavila asi deset minut před stanoveným termínem a manžel ihned dostal nového draka do vzduchu. Letěl úžasně. Manžel nestačil odmotávat provázek. Ač u konce provázku postupoval obezřetně, co kdyby motouz nebyl správně přivázán, tak se nakonec opatrnost ukázala nedostatečná a obava se potvrdila. Šňůrka nebyla řádně uvázána. Toho dráček využil a vznášel se, jako velmi dobrý letec, nad krajinou. On si klidně letěl a my utíkali. Letěl moc pěkně, ale naštěstí pro nás pomalu, ale jistě, ubíral výšku. Už to vypadalo, že si pro své přistání vybere elektrické dráty, ale naštěstí ho vítr nadzvedl a letěl dál. Doletěl do břízek, kde si jednu vybral ke svému přistání. Dolů jsme ho dostali relativně snadno, horší bylo navinout dlouhou šňůrku, ale i to se nakonec zdařilo. O čtvrť hodiny později jsme tedy došli zpět na místo srazu, kde na nás naši známí již čekali. Když jsme vysvětlovali důvod našeho zpoždění, přiznali, že oni také už našeho draka chvíli viděli ve vzduchu, jen jim nebylo jasné, proč se tak rychle vytratil.

Poté jsme společně pouštěli. My našeho „letce“ pouze drželi, vznášel se bez problémů, známí zakoušeli podobné útrapy jako my u našeho prvního letošního pouštění. Ale protože se všechny děti svorně vystřídaly u držení našeho dráčka, tak panovala příjemná nálada a nikdo nebyl smutný.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na