Vánoce našich prarodičů

Autor

Zvlášť teď před Vánoci je vzpomínání tak nějak častější. Dny se krátí a v mihotavém světle svíček vzpomínáme více na ty, kteří už tu nejsou a na to, co už dávno odvál čas. Dělají to i vánoční vůně, které jsou plné setkání současných i nahlédnutí do těch minulých. Proto i my jsme si zavzpomínaly a zkusily zapátrat, co si vybavujeme, když se řekne Vánoce našich prarodičů.

pampeliška

V domácí pekárničce zadělávám těsto na vánočku. No zadělávám. Misku z pekárny si postavím na kuchyňskou váhu a odvažuji ingredience podle receptu. Potom již akorát zpět vložím do pekárny, zapnu příslušný program a vím, že za hodinu a půl těsto vykyne. Nemíchám, nenechávám vykynout kvásek, nic. Potom vánočku upletu a dám do předehřátě trouby. Abych zjistila, zda je vánočka dobře propečená i zevnitř, používám jednoduchou fintu – špejli. Dřevěnou špejlí propíchnu vánočku a vytánu ji. V případě, že je špejle suchá, je vánočka již upečená. V opačném případě ji vracím zpátky do rozpálené trouby. Tento jednoduchý fígl mě naučila moje skvělá babička.

Protože kvůli těžké nemoci se babička těžko pohybovala, chodila jsem jí občas pomáhat. Nejčastěji s pečením. Dost často jsem pekly různé moučníky, před Vánoci drobné vánoční pečivo. Pomatuji se, jak jsme namotávaly listové těsto na trubičky, pekly a plnily krémem. Při vykrajování těsta měla v zásobě hromadu různých tvarů vykrajovátek, a to jsem si pak vybírala nezvyklé tvary.

Měla jsem ráda takto strávený čas při pečení. Byly jsme rovnocenný tým. Babička měla zkušenosti, já zdravé ruce a nohy. Mohla jsem připravovat těsto, vážit na takových starých váhách, kde se odvažovalo pomocí závaží, vykrajovat ho, či péct v troubě.

Nedozvěděla jsem se jen spoustu informací o přípravě cukroví, ale i některé historky z jejího života. Dozvěděla jsem se, proč se jmenuje (jmenovala) Vlasta i to, že když byly moje máma a strejda ještě dětmi, nikdy jí nic nedaly k svátku. Řekly jen „všechno nejlepší k svátku a dárky najdeš zítra pod stromečkem.“

Satine

Když si vzpomínám na Vánoce u mých prarodičů, vybaví se mi toho hned několik. Hlavně je to vůně cukroví, které podle receptů babiček dělám dodnes i já. Vybaví se mi obrovská skříň v chladné ložnici, na níž byly v krabicích a hedvábném papíře schované rohlíčky, košíčky i ořechy u jedné babičky. U té druhé zase v temné spíži v plechových dózách voněly včelí úlky, medové sušenky a domácí čokoláda. Vzpomínám na dědovu skvělou rybí polévku, jejíž recept se v naší rodině předává z generace na generaci.

Vzpomínám také na výzdobu. Zatímco u jedněch prarodičů byl vždy smrček s elektrickými žárovičkami ve tvaru lucerniček, u druhých to naopak byla borovice se svíčkami klasickými. Pod borovicí pak vždy stál betlém, který moje babička má ještě z dětství, kdy ho její maminka koupila společně s jakýmsi vánočním cukrovím. Tomu betlému už je dnes téměř osmdesát let a babička ho má stále. Já zase mám skleněné ozdoby zdobené korálky, které mívala na stromku za mlada moje druhá babička.

Vzpomínám na praskání dřeva v kamnech a vůni pryskyřice z polen, na křupání sněhu pod novými sněhulemi, když se vydařil rok a opravdu nasněžilo. Vzpomínky plynou a já jen doufám, že jednou budou mít stejně příjemné ohlédnutí i naše děti.

7
Komentujte jako host

5 Počet komentářů
2 Odpovědi na vlákno
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
7 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Jezisek

Vánoce u babičky a u dědečka jsme v dětství prožívali na první svátek vánoční. Tradičně jsme chodili do 7 km vzdálené vesnice pěšky s rodiči my tři děti. Jeden zážitek si vybavuji úplně přesně. Bylo hodně sněhu, táhli jsme se střídavě na bobech, na kterých jsme vezli i dárky. Samozřejmě jako děti jsme dělaly blbosti a jeden dárek pro dědu rozbily – byl to rum.

To měla zvířátka radost, když ten rumový sníh objevila 😀

aduja

Když zavzpomínám na vánoce u babičky,tak byly velice skromné.Babička bydlela na vesnici,ráno se muselo do kostela,upekla se vánočka, stromeček zdobily perníčky a zabalený cukr a vlašské ořechy.Svíčky se používaly tenké voskové.Pod stromečkem byl papírový betlém,který jsem vždy obdivovala.S dárky to bylo taky skromné,většinou nějaké oblečení,knížka,míč,někdy malá panenka.Na jednu nezapomenu,moc se mi nelíbily její vlasy,tak jsem jí je namočila a inkoustovou tužkou obarvila.Bohušel panenka měla lepenou hlavičku,tak se rozmočila a já plakala,ale 2x,jednou,že nemám panenku a podrué,když jsem dostala,že si ničeho nevážím Dnešní děti mají drahé dárky,většinou si přejí tablet nebo mobil,knížky moc nechtějí a přejí si velmi drahé panenky a… Číst vice »

janny1

NESOUTĚŽNÍ KOMENTÁŘ : Souhlasím, dřív bývaly vánoce trochu o něčem jiném, bohužel je teď taková doba…ale znám spoustu rodin, kde si ty vánoce umí lidé udělat takové skromnější. A i děti si pak víc těch dárků váží…

sudoku68

Vánoce u prarodičů jsou nezapomenutelné. Bylo to hlavně o lásce, povídání, skromnosti a procházkách. A byla zima jaksepatří.

jar1

Vzhledem k tomu, že jsme s babičkou bydleli, tak jsem to neprožívala nijak zvlášť. Prostě normální vánoce a jiné příbuzné nemáme, takže nebylo s čím porovnat. Ale vždy byly vánoce svátky klidu, s vůní kapra a bramborového salátu a cukroví a bylo to hlavně o pohodě a ne o množství dárků. A dnes, když už spolu nebydlíme, tak za babičkou na Štědrý den chodíme na oběd, doneseme dobroty a užíváme si to.

Pája

Jako malá holka jsem měla u stromečku i babičku a dědečka, ale krátce po sobě oba zemřeli, od té doby jsme využívali zimní rekreace ROH adárky rozbalovali s ostatními dětmi v zotavovně. to bylo super, protože jsme si společně užívali i dárky (např společenské hry) ostatních dětí. Jeden rok všechny děti po zbytek pobytu nechtěli jít ani sáňkovat, ani na koulovačku, ale dřepěly u Dostihů a sázek a dokonce jsme losovali, kdo bude hrát, protože všichni naráz nemohli.