Což takhle dát si geocaching?

Autor

Že slyšíte takové slovo poprvé? Navadí, moc ráda vám přiblížím, o co se jedná a možná s nastupujícím hezkým počasím trochu i nalákám k velmi moderní sportovně – turistické hře. Geocaching je hra 21. století. Propojuje prvky dobrodružství a napětí se sportovním vyžitím. Provozovat ji může celá rodina- rodiče, děti, dokonce se novodobými hledači pokladů často stávají i aktivní senioři.

Loni v létě nás navštívili přátelé. Jak už to bývá, vyrazili jsme na společnou procházku. Ušli jsme sotva pár metrů, zatímco se rozverné děti rozutekly po louce, vytáhl náš kamarád Michal z brašny GPS navigaci a začal cosi koumat… Manželovi to nedalo, tedy vyzvídal. Michal nám v to letní odpoledne poprvé trochu poodhalil, v čem spočívá jeho volnočasová aktivita. Tehdy se rozhodl najít kousek od našeho domu ukrytý poklad! Nevěříte, že i ve vašem okolí jsou poklady? Musím vás ujistit, že my jsme na vycházce s Michalem ten poklad skutečně našli.

Základ hry je, že lidé po celém světě ukrývají krabičky s drobným překvapením- pokladem. Těm krabičkám se říká cache (čti keše). Keš by se měla nacházet na místě, které je něčím zajímavé. Zároveň z radosti nalezení pokladu- keše, se naskýtá příležitost poznat nějaké pěkné, zajímavé místo.

Informace o keši je uveřejněná na internetových stránkách, včetně souřadnic, eventuelně i nápovědy, kde se poklad nachází. Tedy proto ta GPS navigace. Jak jsem se dozvěděla od Michala, někdo ani GPS nepoužívá, keše se lze dohledat i pomocí map. Na internetových stránkách se nový účastník zaregistruje a dozví se, kolik pokladů se v jakém místě nachází. Všude kolem nás jich jsou spousty. Pak už můžete vyrazit přímo do terénu hledat.

U některých keší jsou krabičky větší a pokladem, spíše symbolickým, bývají uvnitř krabiček nějaké drobnůstky. Pokud se vám suvenýrek zalíbí, smíte si ho vzít, ale výměnou tam dáte zase něco vy. Nutné je se na přiložený papír v krabičce zapsat (přezdívkou) a doplnit datum, kdy jste tuto skrýš navštívili. Po návratu z výpravy nález nahlásíte na internetové stránky geocachingu.

Na více frekventovaných místech jsou tzv. mikrokeše, tedy malinkaté krabičky, kde se jen zapisujete. Kromě mikrokeší existují i multikeše. K multikeši se dostanete až splněním několika dílčích úkolů, tedy nakonec získáte výsledné souřadnice. Pro příklad máte souřadnice č.1 a úkol spočítat okna na domě před vámi. Č.2 pak bývá např. určit počet mostních pilířů. Č. 3 počet soch v sousoší… obejdete všechna místa a zjistíte požadovaná čísla. Ta si nakonec zařadíte do vzorku, který je zadaný u informací o keši. Z výpočtu vzorku vyplyne výsledná souřadnice, kde se nachází multikeš (krabička). Úkoly mohou být různé, buď obcházíte jednotlivá místa a sbíráte data nebo získáváte data například o významné osobnosti, historické události, či vyluštíte kvíz, hádanku, matematický úkol.  Dostat se k takové „multině“ bývá občas celkem dost těžké.

Každý hledač má právo pořídit si svou vizitku CWG ( Czech Wood Gecoin). Jedná se o dřevěné kolečko daného průměru, kdy na zadní straně je logo geocachingu a na přední straně přezdívka a logo hráče. Ta kolečka se dají prostřednictvím krabiček (keší) měnit nebo se vyměňují na setkání „kačerů“ (tak si mezi sebou říkají hledači pokladů). Setkání kačerů se vyhlašují na určitý čas na určeném místě. Bývá jím například hromadná výprava do ZOO, na hrad nebo třeba i ples a podobně.

Michal se mi pochlubil, že vlastní své CWG. Jelikož je v civilním životě řidič autobusu, logo k jeho CWG je jasné. Jezevčík. Jak mě Michal poučil, mají ho ve znaku výrobci busů SOLARIS.

Vlastní keš si můžete i sami založit. Důležité je, abyste to své místo s krabičkou často navštěvovali, kontrolovali stav pokladu, eventuelně opravili, kde něco popraská nebo se jinak znehodnotí, je vaší povinností doplňovat zápisní lístky uvnitř krabičky, aby bylo místo pro další nálezce.

Je skvělé, když se vám podaří „ulovit“ keš jako první. Existují nadšenci, kteří si platí zvláštní služby, které jim posílají informace o nové keši ještě dřív, než se tato zpráva objeví oficiálně na netu. Takoví zarputilci dovedou po obdržení zprávy vyrazit za pokladem třeba i z práce nebo uprostřed noci. Na oficiálních geostránkách se u vašeho profilu zobrazují informace, kolik máte vlastních keší, kolik jste jich objevili, na kolika jste byli jako první.

Další variantou, která dělá už tak pestrou hru ještě zajímavější jsou tzv. TB (Travelbug). Jedná se o putovní předměty, které se musí přemisťovat do dalších a dalších keší. Často putují i daleko po světě, než se dostanou na místo určení.  Obdobná verze je tzv. GC (Gecoin). Místo předmětu putuje z keše do keše speciální putovní mince. Na netu může majitel i ostatní členové sledovat, kde se právě TB nebo GC nachází, jestli se mu podaří dosáhnout cíle.

Michalova manželka si vzpomněla, že jim rukama prošly keše směřující k Středozemnímu moři. Vypráví mi o putovce, která byla charitativní. Ano, i takové typy existují. Její zřizovatel se zavázal, že za každý přesun své putovky dá určitou částku na charitu.

Vlastně mám také prosbu. Jménem hráčů geocachingu, kterým přináší tato aktivita radost a účastní se hledání pokladů pro potěšení a nová poznání, bych chtěla apelovat na nové hráče, aby si dobře pročítali pravidla hry. Ne všichni dodržují stanovená pravidla. Kouzlo hry se ničí, pokud se hra nehraje tak, jak by měla.

Mezi lidmi se najdou i tací, kteří keše cíleně hledají proto, aby je zničili, bezdůvodně přemístili nebo vybírají obsahy krabiček. Pokud se k pokladu dostane člověk, jež tuto hru nezná, bývá uvnitř krabičky malý návod pro náhodné nálezce. Tam je vysvětlený smysl hry a prosba o zachování předmětu tak, jak je, pro ostatní hráče. Kdyby se keš nacházela někde, kde by překážela nebo vadila, je dobré kontaktovat zřizovatele keše, kontakt lze vyčíst uvnitř krabičky. Se zřizovatelem se můžete domluvit na přemístění a úpravě souřadnic konkrétního pokladu.

Ale zpátky k Michalovi a jeho rodice. Protože bych dnešní článek bez pomoci přátel těžko takhle rozepsala, nedá mi to a využiji známosti s bezva lidmi k rozhovoru. Přesto, že o geocachingu už vím asi to základní, pár otázek se mi přece jenom prohání myslí.

Haló, Michale, prosím, ještě na slovíčko! Jak dlouho hraješ geocaching?

„ O geocachingu jsem slýchal už delší dobu. Ale teprve asi před rokem jsme se při jedné akci s kamarády zúčastnili celá rodina hledání keše, a tam nás to chytilo. To natolik, že hned po návratu domů jsme otevřeli příslušné stránky na netu, zaregistrovali se. Od té doby jsou z nás aktivní hráči.“

Jak často se této hře věnuješ?

„ To se nedá přesně říci. Někdy zvládnu i několik keší během jednoho dne, někdy je zase naopak pár dní pauza. Třeba pokud jedeme někam na výlet, zjistíme si jaké zajímavé keše v okolí bychom mohli navštívit, a to jich pak přibude i několik současně.“

Co tě na něm baví?

„ Je to bezva hra, která se dá provozovat kdykoliv, kdekoliv. Může se zapojit celá rodina, ale můžu vyrazit i sám. Stal se z toho pro mě koníček, na kterém je fajn, že se dá dělat v zimě v létě, v lese i ve městě… prostě univerzální zábava.“

Jak hodně sdílí nadšení do hry tvá rodinka? Jedná se o společný koníček?

„ Řekl bych, že nejaktivnější jsem já, ale rodina se také ráda účastní. Je to prima motivace pro děti k výletům, občas se jim nechce jen tak na procházku, ale vidina, že by během ní objevily „poklad“ je pro ně mnohem lákavější.“

Poděkovala jsem Michalovi za rozhovor a celé jeho rodince za pomoc s dnešním článkem.  Musím se vám k něčemu přiznat, skutečně vážně přemýšlím o své registraci na stránkách geocachingu. Občas bych docela ráda našla poklad. Vědomí, že jich je kolem nás taková spousta, mi dodává víru, že nalezení pokladu je doopravdicky v mých silách. Zkuste to také!

Oficiální stránky geocachingu www.geocaching.com
České stránky geocachingu www.geocaching.cz

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na