Ekologické sekačky

Autor

Tak už je konečně máme. Co? Koho? No přece sekačky a další mazlíčky v jednom.

Poprvé jsem o nich slyšela asi před 4 lety. To, když si k nám přijeli zájemci pro mladé indické běžce. Zmínili se přitom, že chovají miniovečky. Jen jsem řekla: „Jé, ty bych chtěla vidět“. Hned nás pozvali, ať se přijedeme podívat. Za krátký čas jsme se ohlásili, že se stavíme. Moc se mi líbily. Správně se jmenují ovce quessantská. Je to nejmenší druh ovcí. Dozvěděli jsme se, jak jsou nenáročné. V létě potřebují jen trávu, vodu a liz, a v zimě místo trávy seno. Dokonce můžou být i celoročně venku. Jejich ubytování je boudička vystlaná slámou, s vchodem stále otevřeným. Schovávají se v ní když prší nebo sněží a taky tam spí.

Hned jsem přemýšlela, jaká opatření bychom museli udělat, kdybychom si je chtěli pořídit. Předně ochránit mladé ovocné stromky, které jsme nedávno zasadili, a na kterých by si určitě pochutnaly. Pak ohradit záhon se zeleninou. No, tehdy to byl jen takový okamžitý nápad, ale ještě jsem nebyla rozhodnutá. Zahradu sekal manžel a neměl s tím problém.

Jenže letos jsem si zase na ovečky vzpomněla. A to proto, že vloni nám jednou zahradu posekal soused, když manžel nemohl, a tak jsem chtěla starosti s trávou vyřešit jednou provždy. Abych pokaždé nemusela někoho žádat o pomoc. Navíc zahrada je do kopce, a dost rozsáhlá, ovečkám by tráva měla stačit. Takže jsem se v zimě ozvala těm našim známým s ovečkami, s tím, že už jsem se rozhodla, a až budou mít v létě jehně, že si ho zamlouvám, a druhé někde dokoupím. (Nelze chovat jedno zvíře, ovce jsou stádová zvířata). Ozvali se mi, že jistě budou mít jehně, ale kdybych chtěla hned, tak loňské mládě ještě mají a je to ovečka. To jsem byla nadšená, ale bylo třeba sehnat k ní beránka a seno. Vše jsem sehnala přes internet. Nejdřív seno. Chtěla jsem menší balíky, ať s nimi umím manipulovat. No to jsem zjistila, že je úzkoprofilové zboží, drtivá většina nabízí ta obrovská kola. Ale nakonec jsem sehnala. Mají „jen“ 23 Kg, a to se dá.

Beránka jsem si taky už zamluvila s tím, že si ho vezmu, až budu mít seno. Mezitím mi ho prodali, paní se zdálo, že se dlouho neozývám. Ale nevzdala jsem to a sháněla jsem znovu. Opět jsem prošla nabídky, co mi přišly. Snažila jsem se, aby to bylo co nejblíže. Z nejkratší vzdálenosti byla nabídka beránka z Polska, ale bohužel, byl pětkrát předražený. Jo Poláci, to jsou obchodníci! Když jsem napsala, kolik se za něj platí u nás, už se Polák neozval. Pak už to bylo všechno dost daleko, a neměla jsem nikoho ochotného, kdo by mi jej dovezl. Nakonec ti lidé, od kterých jsem chtěla koupit ovečku (ti jsou z blízka- přes dvě vesnice) se mi sami nabídli, že si udělají výlet, a pro beránka zajedou. Pak u nich doma naloží ovci a oba přivezou k nám. Všechno klaplo, Jednou v sobotu, jak jsme se domluvili, tak je dovezli. Zaplatila jsem jim samozřejmě všechny výdaje – za cestu, za ovečku, i to, co dali za beránka a ještě za ochotu. Taky jsem je pozvala na chvilku dál a připravila jsem malé pohoštění. Prostě jsem byla vděčná, že se toho ujali, a tak skvěle vše zvládli. Říkali, že čekali koncert, tzn. bečení celou cestu, ale beran byl kupodivu celou dobu zticha. Taky mi hned při první návštěvě poradili, ať sháním ovce černé, ty že tolik nebečí, nebo dá se říct, skoro vůbec. Zato bílé, ty bečí pořád. Řídila jsem se jejich radou, a jsem spokojená. Ovečka opravdu bečí jen, když berana nevidí, když jí někam zaleze nebo odejde daleko. Když jsou spolu, je klid.

První týden, co byli u nás, jsme je nechali v menším výběhu, aby si trochu zvykly. Na nový domov i na nás. Hned první noc si zalezly tam, kde jsem jim přichystala místo, vystlané hrubou vrstvou slámy a to mě potěšilo. Pojmenovala jsem je Otík a Cecilka. Den ode dne byli smělejší, beran víc. Když jsme přišli tam, kde byli zavření, krmit králíky, přicházeli postupně blíž a blíž, a pak si začali brát z ruky nabízené seno, jen sáhnout na sebe, to si nenechají líbit, hned ucuknou a odběhnou. Ale za chviličku je tam máme zas.. Teď už nám drze lezou do pytle se senem.

Po týdnu je pouštím do většího prostoru, můžou odběhnout do lesíka, kam dosáhnou, ochutnávají borovice, jedle a smrčky, ale těm neublíží, to jsou už poměrně vzrostlé stromy. Na zahradu je ještě pustit nemůžu, nejsou zajištěné ty stromky proti okusu. A najednou ovečka bečí, a beran se nějak dostal na zahradu. Jen nevím kudy. Tak ho zaženu zpátky. Za chvilku je tam zas! A už to vidím, podleze pod plotem. Jen pár chomáčků vlny ho prozradilo. Zkouší, kde je plot dole uvolněný, zvedne ho hlavou, podleze, a ten se zas vrátí do původní polohy, není na něm nic poznat. Plot provizorně zajištěn! V tomto místě už nepodleze.

Včera jsem dodělala bezpečnostní opatření pro stromky. Obalila jsem kmínky a spodní větve králičím pletivem a pustila jsem je na pastvu, teď už na celou zahradu. Jen doufám, že takováto ochrana splní svůj účel. Záhonek jakési oplocení má. Tak snad ty sekačky budou fungovat jak mají! Posekat a zároveň pohnojit!

Večer, když jsem přišla z práce, šla jsem nakouknout, jestli spí tam, jako obvykle, nebo netrefili zpátky a zůstali na noc na zahradě? Spali na svém místě, jsou chytří! Udělali mi radost.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na