Původně měl být název Pepé versus léto, ale já proti němu vlastně skoro nic nemám. Pravda, měním sice trochu vzhled. Jsem najednou nějak menší a světlejší. Jsem taky tak nějak línější, protože kdo by co dělal v tom vedru. Taky mám dovču. Jasně, jasně, nikam mě Srdíčka neberou, sami jedou, ale znáte to: Naši nejsou doma, kocour má pré. Stesk sice jest, ale vím, že se vrátěj, takže si to užiju, dělám mejda… Počkat, to bych asi… No nic.
Prostě: hlavně ať si tu dovču užijou!
Samozřejmě se mi v první řadě nejvíc líbí, že Srdíčka jsou většinou doma. Žádný ranní útěk do zařízení a až odpolední návrat na mazlení. Hrajeme si celý dny na zahradě, někdy tak moc, až mě to teda znaví. Ale mám výhodu svobody, tak když přestanu chtít bejt obletovánm mazlen a případně i lehce láskyplně mučen, přeskočím zeď a jdu k… Hele, musim si fakt dávat bacha na tlamičku! A na druhou stranu jsou celý dny otevřený dveře domů, takže můžu courat sem tam jak se mi zlíbí a líbí. Ale nejradši jsem stejně na zahradě, to je jasný. Mám spoustu času na přemýšlení…
Už jsem naznačil, že občasný odpočinek po několikatýdenním denním muchlání uvítám trochu soukromí celodenního, a tak když Srdíčka odjedou, hezky se s nima rozloučím, ale na rozdíl od nich nepouštím slzy. O co jde? Vím, že se vrátěj a vím, že mi Srdíčkovic milí přijdou dát žvanec a drbanec. Sice to nebude tak intenzivní péče, na jakou jsem zvyklý celoročně, ale nejsem žádná rozmazlená kittyna. Jo, taky mi bude kromě tělíček mazlících chybět i teplej motor auta. Ten mám fakt rád a je to jedno z mejch oblíbenejch míst. To mi tu o dovče nenechají, to mě trochu mrzelo. Ale bylo to jen-tak-tak, protože se jim den před odjezdem rozbilo okýnko (ne že bych v tom měl packu!) a už to vypadalo, že mi tu můj vyhřívací autokámoš zůstane. Ale nakonec jel taky. Trochu při zemi.
Samozřejmě po návratu jsem šťastnej jak některá z mejch blech, protože přeci jenom už mám Srdíčka v srdci, a tak se k nim ženu, když dorazí. Zaspal jsem je jenom jednou, jinak přiběhnu o půlnoci i kdykoliv jindy. Vítám je pokaždé (jakože během celýho roku) roztomile vtipným zalehnutím příjezdovky. Odmítám se zvednout, dokud mě někdo neodnese. No, někdy se leknu, když na mě zatrouběj. To jsou vtipy… Ale po dovče je to samozřejmě vítání méně pasivní, ba naopak více aktivní. Skokem do náruče, apod. Zdá se, že jim to nevadí. Vejskají většinou všichni.
Léto na zahradě je fajn. Kromě spousty hraček je samozřejmě v dosahu občas i nějaké to mlsátko. Né že bych jedl u stolu (většinou), ale oblízávat klacíky od nanuka, vyblíznout kelímek od jogurtu, no kdo by si nepošmáknul. Taky bejvá dobrá příležitost předvést naživo svoje dovednosti. Když jste odpočatý, tak občas svým Srdíčkům ukažte „lov live“, ať viděj, že moje jídlo nepochází jenom z kapsiček a konzerv. Jen nechápu, že místo ovací spíš ječej a utíkaj. Nejradši jako by mě spíš dali na hanbu, než na trůn králů lovců zvířat! Občas mi z toho překvapením i padne tlama a ten zpropadenej kosák mi ještě ulítne. Považte, že to, co by je mělo naštvat, je rozveselí. Snad jim fanděj, či co.
Přeju Vám krásný prázdniny a hodně sluníčka a nic si nedělejte z toho, že měníte barvu srsti nebo kůže. Nejsme žádný rasisti, ne? Někdo tmavne, někdo bledne. Tak to prostě chodí. Hlavní je nachytat co nejvíc pozitivní energie, odpočívat a bejt v pohodě! To považuju za zásadní. Pak si na to ještě vzpomeneme, až bude mráz zalejzat za drápky a vy se budete muset hřát u kamen… Teď klidně proválejte na trávě celý prázdniny a dovolené i nedovolené slunečné dny!
Všem – zvířecím i lidským tvorům – hezkou dovču a letní pohodu!