KočkoPes: Pepé I.

Autor

Vítejte u nového seriálu, kterým vás budou provázet dva pěkný kousci. A aby se nepokousali, tak se budou radši střídat. Kocour Pepé a pes Pluto. Dost řešili, kdo začne. Oběma totiž začíná jméno na „Pé“, takže podle abecedy to ne(pro) šlo. Pepé to zkoušel s tím, že pár měsíců byl považován za kočku, takže by mohl mít přednost jako tříměsíční dáma. Pluto se tomu zaštěkal a namítnul něco o fyzické převaze, která v přírodě vyhrává. Nicméně další argument ukázal, že Pluto je ha-fér, protože fakt, že Pepé má zrovna dneska svátek, prostě nešlo nijak odmňoukat.

Abychom začli úplně od začátku

Když se to narodilo, bylo to takové malé, zrzavé nic… Po pár dnech poslouchání mámina vrnění, sourozeneckého trojkníkání a užívání si mokrosuchých koupelí „to“ otevřelo očka. První, co vidělo byl velikánský kopec. Když trochu zesílilo, šlo se tam podívat, šplhalo se dlouze nahoru, a tamodsud se teprve rozhlídlo pořádně po kraji. Vidělo, že svět je obrovský. Větší než jejich dvůr, větší, než tenhle kopec. Najednou si řeklo, že ano, tohle je ta země zaslíbená, ale přeci jen tady zůstat nechce. Promňoukávalo to se sourozenci, ale ti vypadali spokojeně na svém dvorečku. Byli spokojení Podřípáci. Je tu krásně, samé to strdí a med, ale to není nic pro mě, pomyslelo si, chci se podívat dál, za obzor. A netrvalo dlouho a dostal příležitost…

Bažení běžet za obzor

Chrupkali zrovna, když přijela na domácí dvůr návštěva. Venku bylo najednou veselo a živo a zalidněno. Trojice zůstala v bezpečné vzdálenosti, ale zvědavé koťátko se šlo podívat blíž. A zaslechlo něco jako: „ale my neměli v plánu mít kočku…“, ale znělo to do oušek zcela nepřesvědčivě. Srdíčko se rozbušilo, tušíce dobrodružství a možná i novou velkou cestu za obzor. Samozřejmě, že se nenechalo jen tak chytit, protože bylo potřeba si pozornost zasloužit. Ale když už bylo v náruči, spokojeně po troše hraných protestů zavrnělo. Znalo auta, že jezdí daleko a nevrací se, pokračují někam do neznáma. A tak když se zeptali, jestli chce jet s nima, souhlasilo. Rozloučilo se, maminka zamňoukla slzy a popřála mu šťastné tlapky a dobrá lidská srdce. A už sedělo v košíku a stejně jako ono, začalo vrnět i auto. Chtělo si užít cestu a koukat se kolem. Ale když zamávalo na Říp, začala se očka tak klížit, že se stočilo do klubíčka a za chvilku usnulo v košíku. Celou dobu ho něco hladilo. Říkalo si, že to je asi to dobré lidské srdce.

Jakpak je dnes u nás doma

Po proškrábnutí očka zjistilo, že je za obzory. Dostalo baštit a hned se do toho pustilo, protože cesty jsou někdy únavné, i když jsou jen pasivní. Mělo v plánu se pak vydat na obhlídku okolí, vždyť proto se vydalo na cestu. Ale než prozkoumalo svoje nové bydlení, to mu zabralo celý zbytek odpoledne. Všimlo si, že ho celou dobu pozoruje několik lidských srdcí, ale dělalo, že si jich nevšímá. Mělo teď práci. Musí vědět, kde co má, než se setmí. A kde se uvelebí. Znát co nejlépe nové prostředí. Obhlídnout případná nebezpečí. Prostě trochu to okouknout a očuchat. K lidským srdcím přičuchne až časem. Když se setmělo, cítilo se celkem spokojeně a ulehlo ke spánku s těšením na nové dny a nové obzory, které může prozkoumávat. Trochu mu v novém pelíšku chyběli sourozenci a maminka, ale bylo statečné a mňoukalo jen chvilku. Však mu maminka zavrněla před odjezdem do ouška, že společně budou koukat na měsíc, ať budou, kde budou.

Ranní rané vykulení

Vykulilo se to z pelíšku a vykulilo to oči. Koukalo se to přímo do očí lidských srdcí, ve kterých bylo tolik nadšení a těšení a láásky, že se pomalu přiblížilo se slovy: dobré ráno Pletýnko. Otočilo se, a když tam nikdo jiný nebyl, pochopilo, že to je na ní. Budiž, mňoukla a přijala jméno. Jen jedno malé srdíčko jí říkalo Pepé, což ji trochu mátlo. Ale pochopila časem, že je to lidské koťátko a to ještě neumí všechno jako ostatní. Brzo se nechala drbat, protože to bylo moc příjemné, připomínalo jí to maminky a sourozenců ňuchlání. Když stihla základní rychloprůzkum zahrady, objevil se znovu cestovní košík. Né, já to tu ještě nemám úplně hotové! Vylekala se, ještě chci za plot! Ještě chci na pole! Ještě chci k sousedům! Klepala se celou cestu, ale jeli jenom chvilku, ani usnout nestihla. Velké lidské srdce se od ní naštěstí celou dobu ani nehlo, pro jistotu si ho přidržovala tlapkou. Úplně cizí lidské srdce jí pak zkontrolovalo a pochválilo, že je krasavec. Moment, snad krasavice?! Kdepak, je to koucouřisko! Tak vida, to nejmenší lidské srdíčko mělo pravdu, budu se ho držet.

S radostí a úlevou se pak vrátil už jako správný kocourek do svého nového bydleníčka a zavrněl spiklenecky na nejmenší lidské srdíčko, které už tam na něj čekalo. Mělo pravdu: nebyla to Pletýnka, byl to Pepé! Tak krásný svátek všem dobrým lidským srdíčkům a taky dnešním oslavencům, Pepého jmenovcům!

Tak se mňoukejte a příště se těšte na štěkací seznámení s Plutem!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na