Kočky versus psi

Pokud jde o domácí mazlíčky, rozlišují se lidé na tři základní skupiny – pejskaře, kočkomily a ty ostatní. Já se budu pro účely dnešního článku věnovat těm prvním dvěma skupinám. Přemýšlela jsem nad tím, proč právě psi a kočky mají takovou oblibu. Proč se zrovna tahle dvě zvířata stala nedílnou součástí tolika lidí a rodin. Myslím, že odpověď je třeba hledat v našich prvotních instinktech.

Kde se vzali?

Pes a kočka představují zástupce dvou největších a nejobávanějších čeledí šelem, které po nich nesou i jméno – kočkovití a psovití. A proto předpokládám, že vždy v lidech tato zvířata vzbuzovala strach a respekt. Zřejmě si tedy naši prapředci vzali k srdci starou pravdu o tom, že své nepřátele si máme držet u těla a rozhodli se, že jediný způsob, jak svůj strach překonat, je poznat tyto tvory blíž. Možná ani nepočítali s tím, že si na ně tak přivyknou, ale jak už říká Kuliočko v jedné slavné Pixarovce „Jak to jednou pojmenuješ, tak k tomu přilneš.“ A tak se i stalo.

Samozřejmě nebyli homo sapiensové zase tak odvážní, aby si rovnou do jeskyně přitáhli ke zkoumání a sbližování nějakého šavlozubáka, ale vybrali si jeho o něco menšího příbuzného – kočku divokou. Některé prameny uvádějí, že se mohlo jednat i o kočku plavou nebo kočku asijskou. Myslím, ale že to zase tak podstatné není, prostě to byla kočka. U psů byli trochu odvážnější a sáhli rovnou po vlkovi. Jak se tak poznávali, objevili, že vlci jsou výbornými parťáky pro lovce – tiší, vytrvalí, odvážní. Sběrači zase ocenili u koček jejich smysl pro ochranu nasbíraných kořínků a bobulí tím, že pochytali všechny hlodavce, kteří si na tyto poklady brousili své hlodavé zuby. A tak se zrodilo přátelství a potřeba vzájemné blízkosti, která trvá dodnes.

Ovšem není to to jediné, co v těch dobách vzniklo. Zrodila se i jakási nevraživost mezi psy a kočkami a hlavně mezi pejskaři a kočkomily. Obdivovatelé psů vyzdvihují jejich oddanost a schopnost učit se, o kočkách tvrdí, že jsou nestálé a hloupé. Kočkomilové zase nedají dopustit na číči, že jsou skutečnou osobností a oplývají samostatností. O psech se vyjadřují jako o závislých tvorech neschopných samostatného jednání. Je to stále dokola a myslím, že tento spor bude mezi nimi navěky.

 

Inspirace

Když se podívám na to, jak tato zvířata inspirovala v minulosti umělce, docházím k závěru, že přece jen větší respekt v nás zůstal u psů, kteří vystupují dominantněji a extravertně. Třeba takové krevzastavující vytí vlkodlaka nebo psa baskervilského. U muziky zase velmi výstižné jméno vzhledem k tempu a náladám jejich hudby zvolili Dog eat dog. A kdopak by neznal píseň o vypuštěných psech?!

Kočky v nás naopak probouzejí víc snění a ponoření do našeho nitra. Vyvolávají v nás ale zároveň pocity velmi rozporuplné. Kočka na rozpálené plechové střeše i Catwomen jsou mrchy a zároveň tak ladné, křehké, rozbitné. I hudba inspirovaná kočičím předením je jemnější.

Samozřejmě, že v mém výčtu nejsou všechna díla, na to by mi jeden článek nestačil a i tak bych na něco zapomněla. Jedni by třeba postrádali kočku Šklíbu a druzí Dášeňku. A nejen umělci zahrnuli tyto chlupáče do svých děl, ale i prostý lid u nich hledal inspiraci. Vždyť kolik je přirovnání, rčení a pověr o obou těchto tvorech. Černá kočka přes cestu nosí smůlu. Kočka má devět životů. Protahuje se jako kočka… Naproti tomu psi mají psí život, dělají psí oči a do špatného počasí byste ani psa nevyhnal. Někteří se kočkují, jiní jsou na sebe jako psi… Obklopují nás opravdu všude.

Dokonce psi a kočky ovlivňovaly celé civilizace, které těmto zvířatům přisuzovaly až nadpřirozenou moc. Třeba v Egyptě, kde byl bůh Anubis považován za strážce mrtvých a byl vyobrazen jako člověk s hlavou psa. Kočky zase uctívali jako ty, které mají moc odvrátit od člověka zlo. Kočičí podobu měla například bohyně Bastet, jež byla patronkou slunečního tepla, jež nosí život. Nazývali jí též okem boha Raa. Ovšem ne všichni jsou z těchto mazlíčků tak odvaření. Třeba v zemích, kde je rozšířený hinduismus mají až téměř odpor ke psům a kočkám i k lidem, kteří je mají doma.

A co vy?

Říká se „jaký pán, takový pes.“ Já spíš myslím, že „jaký pán, tak buď kočka nebo pes.“ Věřím totiž tomu, že lidé se mezi tím, zda si pořídí psa nebo kočku, rozhodují jen a výlučně podle toho, jací sami jsou. Máme totiž tendenci se obklopovat nám blízkými věcmi a stejně tak tvory. Tak co myslíte, kterému z těchto zvířat se víc podobáte?