Moje návštěva u pejsků

Autor

Zatím jsme se pohybovali v Čechách, avšak v dalším příspěvku se přesuneme dost směrem na východ, a to až na severní Moravu.

Když naše Rodina21 vyhlásila tuto letošní charitativní akci, věděla jsem, že se zúčastnit prostě musím. Vždyť mého současného pejska, fenečku Sisinku, jsem si našla taky v útulku. Letos už bylo naší holčičce 10 let. Je to skvělá kamarádka a pomocnice, ale o tom už jsem tu dřív psala. Sisi k nám sice přišla z útulku Ostrava – Třebovice, tam se však nepodíváme. Zavítat jsem chtěla do opavského útulku, který je přece jen blíž, a proto pro mě dostupnější (dojedu tam třeba i autobusem). Už jsem tam i volala, abych se ujistila, co by bylo nejvhodnější jim dovézt. Granulí mají teď dostatek, ale přivítají piškoty a pamlsky a také starší deky, osušky a ručníky.

Zároveň s tím vším jsem si uvědomila, že i naše obec má svůj miniútulek pro zatoulané pejsky v areálu technických služeb. Mnozí tam bývají přechodně, když se ztratí, a než se najde jejich majitel. Ale jsou tam bohužel i někteří „nastálo“, dokud se jich někdo neujme. Zrovna teď využívají služeb místního psího ubytování dva pejsci. Mají se celkem dobře. Krmení mají dostatek, a dokonce každý den jdou na procházku, která trvá asi půl hodiny. Slečny, co je venčí, chodí s nimi často kolem naší zahrady, tak je vídám. Psi už se na to, kdy jsou mimo kotec, velmi těší. Když jsem se snažila je vyfotit, nebylo to vůbec snadné. Jelikož jsou téměř na začátku své procházky, jsou jak „urvaní ze řetězu“. Prostě nechtěli jaksi pochopit, že mají pózovat. Taky mi bylo řečeno, že jeden z nich půjde v srpnu ke své nové rodině. Tak to je pro něj skvělá zpráva. Jenže druhému bude asi smutno, pokud tam zůstane sám. Bylo by nejlepší, kdyby se našel někdo, kdo by si ho vzal. Tak tihle už ode mě dostali malý dárek v podobě piškotků a pamlsků.

Ten světlejší už je v nové rodině.

Konečně se podívám i do opavského útulku. Nakonec přece jen pojedeme s dcerou a manželem autem, zastavíme se u pejsků a pak výlet zakončíme v Hradci nad Moravicí.

Tenhle pejsek má jedno oko modré a druhé hnědé. Vypadá moc zajímavě.

Tak, a jsme na místě. Nejdřív jsem předala balíček, můj dárek pro svěřence. A když jsem se vyptávala na různé věci a jestli si můžu pejsky vyfotit, zeptala se mě ošetřovatelka, jestli jsem od novin? To mě dost pobavilo, a odpověděla jsem, že jsem jen takový pisálek amatér.

Kdy byl útulek založen?

V roce 1997, tudíž funguje už 19 let.

Mají zájemci o psy určité požadavky?

Pídí se hodně po malých módních plemenech, jako je například bišonek, čivava a podobné rasy. Šance je minimální, protože takoví psi zpravidla v útulcích nekončí. Navíc si lidé neuvědomují, že takoví psíci jsou často přešlechtění. Bývají proto choulostiví, náchylní k nemocem a návštěvy u veterináře jejich chov značně prodražují. Někteří kříženci se jim půvabem vyrovnají a jsou přitom dokonale zdraví a úžasně chytří. Veterináře kromě očkování nepotřebují po celý život.

Tenhle se nám líbil nejvíc. Mysleli jsme, že je to kříženec belgického a německého ovčáka. Na stránkách útulku jsem se dočetla, že je to chodský pastevecký pes. Je to vlastně jedno, ale byl krásný.

Tak pod tenhle názor se stoprocentně podepisuji. Mluvím z vlastní zkušenosti. Sisi není zdaleka můj první pejsek. Třeba před ní jsem měla zároveň dvě malé kříženky Ťapku a Tinu. A před nimi byli ještě jiní, avšak už jednotlivě.

Ukázalo se, že v útulku nejsou jen pejsci, ale i kočičky. Některé z nich byly tak netradičně zbarvené, že si je majitel nemůže s jinou splést! Zaujal mě tam svou vtipností takový plakátek, pravidla při výchově koček (nebo páníčků?).

Psi i kočky měli ve svých kotcích čisto, misky na granule i vodu měli plné, tak jim tady vlastně chybí „jen“ jedna věc. Ale bohužel ta podstatná. Domov a vše, co s tím souvisí: páníčci, co je budou mít rádi, laskavé slovo i pohlazení. Protože tady, i když mají téměř všechno, to není jako doma, je to jen taková „ubytovna“.

Kočičky i pejsci se mi líbili a nejradši bych si je vzala všechny. To samozřejmě není možné. Proto jim přeji, aby brzy našli svou milující rodinu a měli se už jen dobře.

P.S. – od redakce:

Také Nicolett již v rámci této charity přispěla. „Útulek osobně nenavštívím, špatně bych snášela opuštěná zvířátka,“ psala nám Nicolett, když nám poslala potvrzení o poukázání finanční pomoci pro útulek Bouchalka a dodává k tomu: „Právě útulek pro pejsky Bouchalka mě tak zaujal, že jsem se rozhodla podpořit zrovna tento.“

Dalším psím dobrodějcem se stal i Radek21.5, který si adoptoval Ťapku. Je prý milá a tulivá a tato nová dvojka si bude navzájem dělat radost. Ať se daří oběma!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na