Dnes bych chtěla napsat něco o svých chovancích – mazlíčcích. K dnešnímu dni můj zvěřinec čítá 5 minioveček, 1 kačer + 4 kachny indických běžců, 1 želva stepní, 1 fenka (již 15,5 roku, celkově zdravá, jen už více pospává a špatně slyší), 1 kočka, 1 kocour a 1 čerstvé kotě.
Kotě není mých koček, mám je kastrované. Jak jsem k němu přišla? To je delší historie.
Začnu pěkně zeširoka. Blíží se zima, a mě napadlo, že bych mohla k Sisince (fenka), pořídit dalšího pejska. Proto, ať nemusí být někde v útulku, však se k nám normálně vejde. Místa je tu dost. Chci něco menšího, chlupatého, aby se mi to aspoň trochu líbilo. A tentokrát raději pejska. To kvůli Sisině. Protože fenku by nemusela přijmout, ty si vybírá. Se psem si sedne skoro s každým. Jenže v nejbližších útulcích mají jen velké pejsky. Takového nemůžu mít, asi bych za ním na vodítku vlála. Jen něco, co zvládnu udržet. Protože než si zvykne, a snad i trochu vycvičí, to nebude hned. Vybíraly jsme s dcerou, a shodly jsme se na hezkém střapatém pejskovi. Vypadal, že bude hodný. Na fotkách, jako by se smál. Měl stejný výraz jak Ťapka, co jsme kdysi měli. Mělo to celé jednu vadu na kráse: pejsek se nachází na Slovensku. Dokonce mi odepsali, vypsali své požadavky. Skoro na všechno jsem mohla odpovědět ano, jen chtěli, abychom pejska navštěvovali, kvůli seznámení, a pak osobně vyzvedli. Tak kvůli tomu to neklaplo. Řekla jsem si, no nic, budu hledat dál, a něco, co není za hranicemi. Nakonec, když nebude pejsek, nevadí, příští rok mám životní výročí, a k němu si pořídím kočku. To bude ten pravý dárek pro mě. Co by se mi asi tak líbilo? Hezká je rasa Ragdoll. Večer sedím u počítače, a vybírám, jaká barevná variace by se mi líbila. Jo, vybrala jsem si. Jenže je ještě spousta času, narozeniny mám až za půl roku. No, nevím, proč tak nutně uvažuji o přírůstku. Asi potřebuju nějakou okamžitou dávku roztomilosti.
Jenže co se nestalo. Pár dní předtím jsem projížděla bazar, a padl mi tam do oka křišťálový lustr. Hned jsem si vzpomněla, že dcera chtěla nějaký takový. Tak jsem ho nechala zarezervovat. Poslala jsem jí nejdřív fotku, a líbil se jí. Tak dobře, lustr koupím, a bude to už předčasný dárek na Vánoce. Měli jsme pro něj jet obě, ale nakonec jela sama. A najednou telefon : „Jsem tu. Lustr je ještě hezčí, než na fotce. Pán tu má nádherné koťátko – kocourka. Takový světlý, jak byl náš Vasil. Ještě světlejší. Nemám ho vzít?“ No, když je opravdu tak pěkný, tak jo. Zeptej se, co za něj. Pán nám ho daroval, nechtěl nic. Asi za půl hodiny přijela se synem Lukášem i s obrovskou krabicí. V ní se skoro ztrácelo malé koťátko. Když jsem ho vytáhla, tak můj první dojem byl, ženevypadá jak Vasil, ale nevadí. I tak je zajímavý. Takhle zbarvenou kočku jsem ještě neviděla. Víčka, tlamičku a polštářky na všech nožkách má černé. I čumáček má tmavý, jakoby čuchal saze. Na to, jak má světlou srst, je to zvláštní. Na druhý den jsem ho vzala pro jistotu na veterinu. Paní veterinářka z něj byla unešená, že takové zbarvení taky ještě neviděla. Prý ten ocásek, jak by k němu nepatřil. A jak je smělý! Běhal jí po stole! Byl zkontrolovaný a odčervený. Je zdravý!
Protože v den, kdy byl k nám dovezený, měl svátek Leopold, jmenuje se Poldík. Dobře se mi pak pamatuje, kdy má doneseniny. Manželovi jsem ho ukázala až na druhý den s tím, že to je Lukáškův kocourek. Na to jen řekl: „Tak máme tři kočky.“ Bydlí v prádelně s kočkama a se psem. A jak spolu vycházejí? Nikdo mu nic nedělá. První dva dny přebýval u Sisiny v boudě, hned ho adoptovala. Kocour Attila si ho nejdřív nevšímal. Ale dneska stáli proti sobě na hraně vany, a očichávali se. Byl na ně krásný pohled. Kočka Angelina ho ignoruje. Jen když žere a malý se přiblíží, vydává výhružné zvuky. Jenom zastrašuje, nic by mu neudělala. Chce si zjednat respekt. Časem si i ona zvykne.
A tak to je. Něco si vysním, ale není mi přáno. Osud tomu chtěl jinak. Je to paradox. Večer si vybírám toho Ragdolla, a hned na druhý den mi přicestuje úplně jiné kotě? Vypadá to, že čtvrtou kočku pořizovat nejspíš nebudu.
Více fotek si můžete prohlédnout v této galerii.
Pěkně ti to roste. Nový přírůstek je roztomilý. A Sisi je frajerka, 15,5 roku je úctyhodný věk.
Ano, zvěřinec se pomalu rozrůstá. Sisi, i když je hluchá, cvičení, co se naučila nezapomněla. Občas to znovu projedem. Většinou, když přijde třeba návštěva s dítětem, tak mají z oho děcka radost. Akorát přivolání nefunguje (venku). Mimo dvůr a zahradu už jen na vodítku, bohužel. Malý Poldík, za tu dobu, co je u nás, už viditelně porostl.
Ty jsi taková zvířecí adoptivní máma.Za chvíli budeš jak v zoo.
Jo, už pomalu. Ale když mě to baví.