Na jaře nás opustila Bela, bílý zakrslý králík. Dožila se krásných devíti let. Nesmutnila jsem, měla se u nás dobře, určitě líp než v Praze v bytě, odkud k nám přišla. Užila si, co venkov poskytuje. V létě výběh na zahradě, v zimě byla uvnitř.
Teď už bylo na čase doplnit stav, jelikož zvířátek u nás doma není nikdy dost. A tak jsme si teď o prázdninách pořídili něco nového, co nám dosud chybělo. Máme nové koťátko. Sisinka ho přijala přátelsky. Nejdřív se tak trochu míjeli, pak se chvilku ignorovali, a teď jsou to největší kámoši. Honí se, hrají si spolu, je radost se na ně dívat. Kočkují se, Sisi ho ňuchmá. A když se zklidní, dokonce odpočívají vedle sebe v psím pelíšku. To vypadá moc hezky. Kotě hlasitě vrní, tak projevuje spokojenost. Netrvá to však dlouho. Je nabité energií, za chvilku dá povel Pojď si hrát!, a všechno začne nanovo. Sisinka má na svá už starší kolena (10 let) docela vzrůšo. Ale nejsou spolu pořád, má i dostatek času na svůj klid. Myslím, že nějaký takový impuls potřebovala.
Proč jsme se tak náhle rozhodli pro kočičku?
Tam, kde skladujeme krmivo, se objevují myši. I když je vše v uzavřených nádobách. Prostě se tam stahují, a na podzim tím více. Taky na zahradě máme řádky brambor protunelovány dírami, asi od hrabošů. Tak jsme si řekli, že myšilov by se hodil.
Je to kocourek, vypadá skoro jako Whiskas v reklamě na kapsičky.Pro toho, kdo neviděl, je to světlý Moureček. A teď teprve pozoruji, jaký je obyčejná kočka domácí dokonalý tvor, ve srovnání s námi, s lidmi.
Má skvělý čich, sluch i zrak. Jo, kde my se na ně hrabeme. Tělíčko má pružné a ohebné, protože má k tomu výborně přizpůsobenou kostru. To jí umožňuje dělat dlouhé, ladné skoky. Při doskoku se zachytí zatažitelnými drápky. Kdejaký horolezec a jistě i pokrývač či kominík a podobné profese by je také uvítali. Ale mají smůlu. Musí si vystačit s vynálezy a udělátky. Jenže kočka má tohle všechno od přírody.
Při výběru jména jsem si dala záležet. Nebude to ani Mourek, ani Macek. Bude se jmenovat Vasil. Proč? Pochází z daleka. Až z Petrohradu. Původem je to Rus! Ne, to si dělám srandu. Nepřicestoval k nám z východu, ale ze západu. Sice opravdu pochází z Petrohradu, ale v Čechách. Proto to symbolické jméno.
Taky na ten Petrohrad mám krásné vzpomínky. Kdysi dávno, před x lety jsme tam byli celá rodina na dovolené. Bylo tam nádherně, počasí vyšlo na jedničku, a vůbec pobyt tam se vyvedl, ráda na tu dovolenou vzpomínám. A teď to kotě odtam pochází, to je úplná náhoda.
Volám ho: „Vasko, Vasííí!“ a na to slyší, hned přiběhne. Nevidím ho, a najednou, kde se vzal, tu se vzal, a je u mě, a otírá se mi o nohy. Je to takový malý objevitel, jako Vasco de Gama.(Všimněte si – Vasco.) Rád skáče po skalce z jednoho kamene na druhý a vyhraje si třeba i se suchým listem. Když se se Sisinkou honí venku, často jí uteče na strom. Pak leze až do koruny, i na tenké větvičky. Někdy mám až strach, že to s ním praskne.
Včera jsme se mu moc nasmáli. On už sám párkrát chytil myšku. To si s ní pak dlouho vydrží hrát, a nakonec ji sežere. Tentokrát ale neměl štěstí a nic nechytil. Ovšem šla kolem sousedovic kočka Micina s ulovenou myší. Ona vždycky, když něco chytí, tak mňaučí, ale tak tlumeně, protože s plnou tlamkou, jak nese tu myš, jí to moc nejde. A to ona se chlubí, aby ji domácí pochválili. Dostane vždy pamlsek. Včera si tu myš neprozřetelně položila, a náš Vasilek, jak byl poblíž, byl pohotový, a v tom okamžiku ji myš sebral a rychle s ní uháněl domů, do bezpečí. K nám se Micina neováží, má respekt ze Sisiny. Pak si s ní hrál, a děda říká: „Á, Vasil chytil myš!“ A my jsme se všichni začali smát: „Nechytil, ukradl!“ Chvilku to trvalo, než jsme mu to vysvětlili, a než pochopil, jak to vlastně bylo, protože špatně slyší.
Sousedovic kočka se Sisinky bojí, když je na dvorku, protože ji už párkrát prohnala, ale na druhou stranu ji provokuje, a schválně se u nás prochází, když je Sisi zavřená ve svém výběhu. To se může uštěkat. Když jsme sousedům poprvé představili našeho kocourka, Sisinka u toho byla taky, a s kotětem byli v pohodě, ptal se soused, proč Sisi jejich kočku honí, a naši ne. Odpověděla jsem: „Protože je to NAŠE kočka!“