Potkali se u…Václava

Autor

Tak se dočkal nejen Václav, ale i my a 21. května jsme k němu konečně vyrazili. Bohužel spousta nepředvídaných i předvídaných okolností zapříčinilo to, že jsme se nesešli v takovém počtu, jak jsme si původně mysleli. I tak to však byla povedená akce a zážitky máme nejen dospělí, ale i děti.

Podle plánu jsme se tedy sešli u Václava v době, kdy se chystalo jeho krmení. Díky tomu jsme také zjistili, který že to ten Václav opravdu je. Od kurátora trojských tučňáků jsme totiž věděli z jednoho trzčiného rozhovoru, že mu říkají Milovník. Takže zodpovědně můžu říct, že na fotkách ho mezi ostatními sice nepoznáte, ale podle chování stoprocentně ano. Během zmiňovaného krmení se totiž milostně vinul k ošetřovatelčině ruce, a když jsme pak okolo něj procházeli po obědě, vilně juchal s tučňáčicí. Tedy nebojte, že by Václav nechal jejich druh vyhynout.

Od tučňáků jsme se pak přesunuli k dětskému areálu, vypustili děti na prolézačky, abychom si mohli v klidu chvilku popovídat. Po společném focení jsme pak každá rodinka vyrazili po své trase, podle toho, co kdo chtěl vidět. Po cestách jsme pak ještě na sebe náhodně naráželi a potkávali se. O svých dalších zážitcích už povypráví každá ze zúčastněných sama.

Jaké jsou tvé dojmy ze srazu?

alenka35: „Já jsem nadšená! Snad po roce jsem viděla svou sestřenku a k tomu jsem ještě na živo poznala spolumaminky Beu, Berču a Babušku s jejich rodinami. Prostě povedená sobota 🙂 “

babuška: „Radostné. Těšila jsem se, až vás uvidím. Viděla jsem Vás a v srdci mi zůstaly usměvavé tváře. Bea a Alenka – z těch pohoda vyzařovala. Když jsem koukla na Berču, vzpomněla jsem si na její vtípky a musela jsem se smát. Ráda jsem poznala i Berčinou maminku , Satinčiného skoromanžu a kupu sladkých dětí. Jsem pro další setkání – kdekoliv. Ráda bych poklábosila s každou z Vás a taky bych chtěla osobně poznat ostatní Vencovy mamky. 🙂 A stejně je to zajímavé, že se taková skupinka jen tak sejde na základě společné vize. Mám vás ráda.“

bea: „Jsem ráda, že jsem Vás všechny mohla poznat. Konečně po skoro pěti letech. Myslím tím i jiný portál, kde jsme si dopisovaly. 🙂 Podle mě se sraz povedl.“

berča: „Mé dojmy ze srazu jsou úžasné. Holky jsou/jste zkrátka skvělé, jsem moc ráda, že jsme se mohly potkat pěkně naživo (i když to nebylo na moc dlouho) a ne se znát jen přes písmenka. Těší mě, že až budu na „21“ číst některé komentáře, že už si k ním přiřadím i obličej a věřím, že po dalším srazu už obličeje přiřadím ke všem komentářům 🙂 .“

Satine: „ Já z toho srazu čerpám pořád, komentáře holek už dostávají zcela jiný nádech, když vím, kdo za nimi fyzicky je. Po dlouhé době jsem zase viděla sestřenku Alenku, což mě těší, protože se moc často nevídáme. A ostatní adopmamky, které jsem poznala, jsou taky naprosto super. Babuška i ve skutečnosti působí uklidňujícím dojmem jako meduňkový čaj, jen jsem podle fotek měla představu, že je vyšší. Má krásnou rodinu, holky jsou naprosto bezprostřední. Berča i její maminka jsou naprosté pohodářky, stejně jako Matýsek a Deniska je i ve skutečnosti tak roztomilá jako na fotkách. Bea mě překvapila nejvíc. Je mladší než na fotkách, správná moravská roba. Podle komentářů jsem navíc čekala nějakou dračici a ona je naprosto v klidu a pohodě. I její kluci takoví jsou a líbilo se mi, jak je organizuje pouhým pohledem. No jak to shrnul skoromanžel: „Překvapilo mě, že jsou všechny normální.“ 🙂 By mě zajímalo, s kým si myslel, že si to na tom netu píšu 🙂 Fakt to bylo krásné setkání, byť krátké a do budoucna si ho ráda zopakuji.“

Co vás v zoo nejvíc zaujalo a po jakých trasách jste se vydali?

alenka35: „Chodila jsem se Satinkovic rodinkou, takže napřed za Václavem, cestou na poníky jsme se zastavili na dětském hřišti, aby se děti zabavili a dospělí si mohli trochu popovídat, potom jsme vyrazili na gorily, „kočky“ a po obědě jsme šli na krokodýly, do indonéské džungle, za ledním medvědem a než jsme se u východu rozloučili a popřáli si šťastnou cestu, stihli jsme i cvičení s lachtanem. Doufám, že jsem nic nevynechala 🙂 “

babuška: „Přijeli jsme do ZOO trošku pozdějc, než jsme plánovali, takže trasa netrasa, běželo se na jedenáctou k tučňákům. Úžasný zážitek. Holky byly u vytržení pozorováním tučňáků pod vodou. (Také tak koukaly na lachtany, které v Ostravě nemáme a taky koukaly pod hladinu na blbnoucí vydru.)

Myslím, že Venca byl ten milovníček, co se tulil. Pak jsme se vrátily na start a vzorně jsme chodily po všech cestičkách. Esterka měla mapu a taky jsme museli číst tabulky s nápisy s informacemi. Úspěch měla dětská ZOO- poníci a kozy. Největší zážitek byl u slonů, kteří měli zrovna cvičení. Fida vlezl do bazénku a na povely se rochnil, pak vylezl a zvedal nohy, tančil, kroutil hlavou a zase znova se vrhal pod vodu. Sloni byli asi z cirkusu.. (-: Zahradu jsme procházeli křížem krážem až do sedmi večer. Také jsme jeli lanovkou a navštívili všechny pavilóny. Pražská Zoo je nádherná a krásně upravená. V květnu rozkvetlá, světle zelená a pestrá. Děkuji za pozvání, jsem ráda, že jsem mohla být účastná…“

bea: „V ZOO jsme šli jen na gorily a šelmy. Pak jsme se prošli směrem nahoru a na vyhlídce jsme skoukli slony a hrocha a pak už jsme byli tak unavení, že jsme museli jít na zmrzku. Než jsme k ní ale došli, stavili jsme se u lachtanů. Bylo na co koukat. Nato jsme se vydali směrem do centra a mysleli si, že se ještě podíváme aspoň po Praze. Jenže….. při vystupování z metra hlásili přímý spoj tady k nám, a dokonce odjížděl ani ne za čtvrt hodiny. Proto místo do centra jsme sedli do vlaku a jeli domů. V ZOO jsme toho moc neviděli. Byli jsme hodně unavení tou dlouhou cestou. Máme do ní ale namířeno ještě jednou, tak pokud to půjde, obhlídneme toho víc. Líbil se mi nápad Babušky, jet do Prahy na vicero dnů. Vezmu si z ní příklad a něco takového vymyslím.“

berča: „V Zoo mě asi, ne asi ale určitě, nejvíc zaujaly opice a to přesně orangutan s giboní „slečnou“. „Pan“ orangutan je pěkný chlípník, dělal jakože nic, nenápadně se plížil zezadu a pak se tvářil, že „slečně“ vyčistí kožíšek, nenápadně šoupal zadeček blíž a blíž a najednou „fik“…..a bylo to, nemrava jeden a jak se u toho slastně tvářil a ještě jí při tom držel za nožičku aby mu nepláchla. Všichni jsme se tak nasmáli, byla to fakt psina…. A moc by mě zajímalo, jestli z takového spojení může vzejít mládě…(jestli víte dejte mi vědět 🙂 ).

Také mě moc bavil pohodář lachtan nebo ještěři, hadi, sloni, žirafy, želvy, medvědi….. Bohužel jsme ale nestihli projít všechna zvířátka L. Mrzí mě, že jsme nebyly u velbloudů a vlků, tak snad příště. A kudy jsme šli? Ani nevím, ale ucaprtaní jsme byli pěkně.

Příště zase někde na shledanou! 🙂 “

Satine: „Tak Alenka už naší trasu popsala, takže jen dodám, že děti měly největší zážitek z projížďky na koni. V indonéské džungli jsem vyplašila jednu paní, protože mi Miky vběhl, kam neměl a já si v tom rozčilení nevšimla, že paní je vedle mě a zakřičela jsem jí do ucha, až nadskočila 🙂 Jo a těsně před rozloučením s Alenkou jsme ještě pomáhali ztracené holčičce najít maminku. Nestihli jsme bohužel vše, protože skoromanžel i Miky už byli unavení a navíc na nás čekala doma návštěva, ale i tak to byl krásně strávený den.“

Děkuji všem, kteří dorazili, a pevně doufám, že příště se nás sejde ještě víc a na delší povídání.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na