Souboj koček

Snad nikde na světě nenajdete tolik vřískajících koček, jako v Istanbulu. Jsou období, kdy bych je nejraději poslala k šípku, protože křičí téměř nepřetržitě. Je jim jedno, že se mi chce spát, klidně si vyskočí až pod okno, kde se rvou a mrouskají. V únoru jim to takhle intenzivně vydrželo asi 2 týdny. Obvykle jim dávám kočičí granulky, tentokrát jsem se zařekla, že jim nic nekoupím, dokud nebudou alespoň jednu noc potichu. Dnešní článek nebude o pouličních bitvách koček plemene karışık (obdoba Strassemüschling), ale o jakési tiché válce mezi plemenem Van a Angora. Proč vznikla?

Ankara, hlavní město Turecka, si vytvořilo obecní logo, jehož symbolem má být načechraná bílá kočka, to se tak trochu dotklo města Van (východ Turecka), odkud údajně pochází oblíbené plemeno Van.1 Ať už CFA (Mezinárodní asociace koček) uznává jakékoliv barevné varianty těch nádherných koček, běhá mi hlavou myšlenka, o co jde? Kočka jako kočka. Mazlivá, předoucí, společenská… Ráda bych věděla, v čem se tato plemena liší.

Někdy od 90tých let mi v šuplíku leží výstřižek časopisu Cerberus, který jsem si tehdy schovala. Dana Kocianová v něm na str. 23 představuje plemeno „Ankara“, myslela tím samozřejmě Angoru. „Jedním z nejhezčích plemen koček je turecká Ankara. Byla miláčkem proroka Mohameda.“ Prý byla ale také domácím mazlíčkem prezidenta M. K. Atatürka, který miloval tuhle kočku s dvoubarevnýma očima. „Původně žily kočky na náhorních planinách jižního Kavkazu.“ Dnes jsou prý chovány jen v zoologických zahradách (resp. u jednotlivých chovatelů). „Turecká ankara je bílá kočka s krásným dlouhým a bohatě osrstěným ocesem. Když má radost, nosí ocas zdvižený vysoko nad hlavou. Je ideálním partnerem dětí při jejich hrách. Miluje vodu a ráda se koupe. Její chůze je elegantní a vznešená.“ 2

Městečko Van nasadilo svého kočičího maskota i do animovaného filmu Nisi and Pisi, kde kočka plemene Van jménem Pisi hraje jednu z hlavních rolí společně s holčičkou Nisi (zpracováno podle malé slečny jménem Nisa Gürbüz ) . „Tento film má být součástí veřejné propagace městě Van a děti se mohou s jejich příběhem seznámit také prostřednictvím měsíčníku, který bude vycházet v turecko-anglické verzi a má být dostupný i v zemích EU.3

„Van je velké jezero v horách jihovýchodního Turecka u hranic s Íránem. Je to nehostinné území ve výšce asi 1600 m. n. m., v zimě s častými sněhovými bouřemi. Do vesnice na břehu jezera dorazily v roce 1955 dvě Angličanky, Laura Lushingtonová a Sonia Hallidayová. Pátraly zde po původní formě turecké angory. Ke svému překvapení však narazily na bílé kočky s hedvábnou srstí, tmavočerveným (auburn) motýlkem na hlavě a stejně zbarveným ocasem. Tyto kočky náležely ke zcela jinému typu než turecké angory. Cestovatelky dostaly darem párek koťat, která vzaly do vlasti a která položila základ prvnímu chovu tohoto plemene ve Velké Británii.“4

No a pak si vyberte…dvě bílé kočky (občas se zabarveným kožichem) s rozdílně barevnými kukadly, zálibou v „akci“ a plavání. Snad se mi podaří jednou navštívit zoo v Ankaře, abych mohla svoji vysněnou Angoru poškrabkat za ušima. Do té doby budu škrabat našeho nového člena rodiny plemene beyaz-siyah karışık (něco jako černo-bílá pouliční směska). A pardon, zapomenula bych na „Vanky“. ..

Chtěli byste mít některou z těchto koček doma? Napište, proč se vám tato plemena líbí/nelíbí.

Použitá literatura:

  1. http://www.hurriyetdailynews.com/n.php?n=cat-fight-between-municipalities-2010-06-20
  2. KOCIANOVÁ, Dana. Představujeme vám. In: CERBERUS, str. 23.
  3. http://www.hurriyetdailynews.com/n.php?n=0928191155557-2010-09-29
  4. http://www.moje-kocka.cz/plemena/turecka-kocka-van-173.html

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na