Tak to je název akce, které jsem se zúčastnila v rámci našeho letošního charitativního projektu Máme rádi zvířata. Než se dostanu k akci samotné, s velkým potěšením vám představím místo jejího konání. Ze Středočeského kraje, který reprezentovala Trzka a Andrejka, se přesuneme do Čech Východních. Konkrétně do Dolního Třešňovce u Lanškrouna (takže to mám doslova za humny). Tady už od roku 2006 funguje soukromý útulek Canis centrum. Pozorný čtenář pochopil, že to nebude pouze útulek pro nechtěné, zatoulané či týrané pejsky, ale že v něm svůj přechodný domov mají i stejně postižené kočičky.
Pokud jde o pejsky, v útulku netráví čas pouze v uzavřených kotcích. Využívají i prostorné výběhy, velkou zahradu, chodí na dlouhé vycházky. Učí se základním dovednostem a poslušnosti. Někteří potřebují znovu získat ztracenou důvěru v lidi, přestat se bát lidské ruky či na ni útočit. Zvykají si na kontakt s lidmi, česání, chůzi na vodítku, mazlení, někdy i „obyčejné“ přijímání potravy a vody. To se daří nejen díky obětavým zaměstnancům, ale také ochotným dobrovolníkům, přátelům a příznivcům útulku, kterých si za dobu svého provozu získal opravdu dost. A nejde jen o místní, za pejsky dojíždí i lidé z okolních vesnic a měst. Nepomáhají jen lidé psům, platí to i naopak. Mám osobní zkušenost, jak pošramocená lidská duše dokonale souzněla s tou pošramocenou psí , a jak si byli ti dva při společných vycházkách navzájem užiteční a potřební i když vedle sebe jen šli nebo seděli.
Spoustu informací o útulku, pejscích k osvojení i o těch, co už svůj domov mají a hlavně o tom, jak pomoci, najdete na webových stránkách http://www.caniscentrum.com/ a také facebooku. Tady se rovněž dozvíte o všech akcích, které útulek na podporu pejsků a kočiček pořádá.
Jednou z nich je právě v úvodu zmíněné Štěkání. Neštěká se jen na velikonoční zajíčky, stejně populární a hojně navštěvované je i Štěkání a mňoukání na Ježíška. Obojího se vždy velmi ráda účastním. Akce jsou v podstatě dny otevřených dveří, kdy si návštěvníci útulek prohlédnou, mohou se seznámit s osudy pejsků, strávit s pejskem veselé chvilky na společné procházce a kdy mají možnost tu štěkající a mňoukající bandu obdarovat. Nechybí ani prodej ručních výrobků s kočkopsí tématikou, výtěžek z prodeje slouží samozřejmě útulku. Tam já ráda nějakou tu korunku nechám. Letos hlavně za perníčky, neboť jsem se na akci vydala s vnoučkem.
Na procházku s pejskem to ještě nebylo (ale napřesrok už to, myslím, dopadne), takže naše pomoc měla podobu taštičky s nejrůznějšími pamlsky a finančního příspěvku.
Na fotografiích vidíte, jak se štědrost návštěvníků stupňovala.
Tady je naše taštička s červenými mašlemi vpředu ( byli jsme mezi prvními příchozími)
tady už se zcela ztrácí v záplavě dalších darů.
Pětadvacet pejsků a osm kočiček, o které se útulek aktuálně stará, si vykoledovalo 176 kilogramů granulí, dvacet kilo konzerv, patnáct kilo těstovin, ale i další nezbytnosti jako obojky, vodítka nebo čistící prostředky. A navíc, jeden z pejsků, tříměsíční Charlie, si už teď užívá lásku nové rodiny.
Ještě bych vás chtěla pozvat na jednu velmi zajímavou akci, kterou útulek pořádá každoročně. Na Voříškiádu – výstavu kříženců a psů bez PP. Koná se v květnu a kdo se zúčastní, ať už s pejskem nebo bez, neprohloupí. Vedle klasické soutěže o nejkrásnějšího pejska, a že jich vždycky je, proběhnou i soutěže Největší podoba pána a psa, Dítě a pes, Největší šikula. Akci zmiňuji také proto, že ji kdysi absolvovala i naše milovaná Mášenka v kategorii veteráni. Tenkrát jí bylo devět let a s odstupem času se dá říct, že to pro ni byla kategorie urážející, když se nakonec dožila osmnácti.
Canis centrum letos slaví kulatiny, 10 let od založení. Útulku přeji hodně pomocných rukou, otevřených srdcí, štědrých dárců. Všem útuláčkům pak nové domovy a laskavé páníčky.