Je spousta lidí, kteří se z jakéhokoliv důvodu během svého života ocitli v „péči“ Úřadu práce. Ani mně se tato zkušenost nevyhla, a protože jsem od přírody naivní, nevycházela jsem často z úžasu. Na mé zážitky z této instituce by se dala s úspěchem upravit hláška pana Buriana z filmu U pokladny stál „Například mě vyléčil Úřad práce úplně.“ „A co vám bylo?“ „Byla jsem idealistka.“
Po mateřské dovolené jsem tak jako spousta jiných žen na mém místě neměla moc jasnou představu, kterým směrem se vydat. Práce, které jsem se věnovala před MD, již nepřipadala v úvahu a navíc mé sebevědomí se pohybovalo někde kolem bodu mrazu. Řekla jsem si tedy, že zamířím na Úřad práce, kde přece pracují lidé, kteří se mezi pracovními nabídkami pohybují, vědí, jaké by měl mít ten který kandidát znalosti a dle těch mých mi poradí, ve kterém odvětví bych se měla poohlédnout po práci.
Hned první návštěva mě přitáhla zpět na zem. Vešla jsem k jakési slečně, která byla stejně příjemná jako puchýř, který vám vyskočí na patě po celodenním nošení o číslo menších bot. Hned po prvních minutách bylo zřejmé, že není jen protivná, ale i inteligenčně poněkud níž než jsem očekávala. Nebyla třeba schopná najít v jejich systému naší vísku, takže jsem jí musela radit, jak se k ní má prokousat. Tato maličkost mi zvedla mé pocuchané sebevědomí a navíc jsem si udělala o této lady obrázek, takže i kdyby na mě štěkala sebevíc, mě už nerozhodí, neb mi za to nestojí.
Se znuděným výrazem zkontrolovala mnou vypsané údaje, vypsala mi kartičku a řekla, že za měsíc se mám hlásit u kolegyně. Na jednu stranu mě potěšilo, že už nebudu muset jít k téhle bouli, ale zarazil mě ten měsíc. „A do té doby?“, zeptala jsem se. Odpovědí mi bylo: „Sledujte nabídky na našem portále.“
A tak jsem sledovala, a nejen na jejich portále. Podle rad personalistů jsem si sestavila životopis a rozesílala je společně s motivačními dopisy na všechny strany. Vypracovala jsem si pečlivý seznam, kam všude jsem odpovídala v bláhové představě, že to bude někoho na pracovním úřadě zajímat. Nezajímalo. Během hledání zaměstnání jsem se stala mistrem v pohybu po pracovních portálech a mé znalosti v této problematice se rovnají úrovně personalisty juniora.
Během mých návštěv na ÚP se nic převratného nedělo. Mně přidělená úřednice se vždy jen zeptala, zda sleduji jejich nabídky, když dostala ode mne kladnou odpověď, zapsala mi termín další schůzky a to bylo vše. Nikdy mě nikam neodeslala, a když jsem jednou chtěla, aby mě oficiálně vyslala na pracovní pozici, která byla přímo v nabídce jejich ÚP, jediné, co udělala, že mi dala papír, že jsem u nich v evidenci. Tak ten mi byl celkem na nic, když k pohovoru ani nedošlo. Nikdo mi neřekl o žádných kurzech, seminářích či jiných možnostech, vše jsem si musela zjistit a dohledat sama.
Nejvíc mě ale pobavila moje poslední návštěva. Při vstupu jsem si zmáčkla knoflík se jménem „své“ úřednice a vyjelo mi číslo, odebrala jsem se k jejím dveřím, na kterých viselo oznámení, že její agendu přebírá jiná úřednice. Tak jsem se vrátila k číslovači a zmáčkla knoflík se jménem této druhé úřednice, obdržela jsem číslo a šla si stoupnout k jejím dveřím. Po nějaké době mé číslo zasvítilo nad úplně jinými dveřmi. Když jsem vešla, dostala jsem pětiminutové kázání, jak jsem si vůbec mohla dovolit vzít si dvě čísla. Ačkoliv to se zaměstnáním vůbec nesouviselo, byla to nejdelší rozmluva, kterou tu se mnou někdo vedl. Když se paní uklidnila, posteskla si, jak to mají těžké a že u nich budou propouštět a nikdo neví, kdo bude další. Chtěla jsem jí přátelsky varovat, aby se v případě propuštění nespoléhala na své kolegyně z „pracáku“, ale nakonec jsem si tuhle dobrou radu nechala pro sebe, třeba by se jí to dotklo a já bych jí ještě musela utěšovat. Na konci našeho sedánku mi nezapomněla zdůraznit, že číslo si bereme vždy jen jednou. Díky za jedinou radu, kterou jste mi kdy dali!
Po svých zkušenostech považuji Úřad práce za naprosto zbytečnou instituci. Vydávání formulářů a zapisování příštích schůzek by zvládl každý jen trochu inteligentnější šimpanz.
Zajímalo by mě, zda se jednalo jen o ojedinělý zážitek nebo máte podobné zkušenosti i Vy. Byli jste někdy v evidenci ÚP? Pomohlo Vám to při hledání zaměstnání nebo při hledání směru, kterým se v profesním životě vydat?