A je tu další Silvestr, tož trocha filozofování neuškodí

Autor

Tak nám zase končí rok. Uteklo to, že jo. Nastává čas bilancování, hodnocení, počítání plusů i mínusů, ale hlavně více či méně bujarých oslav. Jedné takové oslavy se týká i tento článek. Dovolím si zavzpomínat na loňskou oslavu, kterou jsme pojali v rámci sourozenců. Mám dvě sestry. A co je důležité, i dva švagry.

Dohoda zněla jasně, ségry a švárové k nám dorazí v pět odpoledne. V šest hodin, kdy jsme se konečně sešli, se na stole objevily chlebíčky, jednohubky, lupínky, sladké i slané dobroty všeho druhu a oříšky různých tvarů. No a samozřejmě lahvinka. Děvčata si otevřela víno se slovy: „Chlapi s tou vodkou opatrně, abyste vydrželi do půlnoci.“ „Tsss…máme trénink a hlavně rozum.“ Teda v té chvíli nám to tak ještě připadalo. Zábava plynula, společně jsme se shodli na tom, že program v televizi stojí zase za prd (jooo… Menšík byl jen jeden) a pozvolna se oddělilo zrno od plev. Takže ženské začaly „rodit“ a my chlapi vzpomínali na vojnu a věnovali se filozofickým myšlenkám.

Po tom, co jsme vyřešili hladomor v Africe a nominaci na mistrovství v hokeji a politickou situaci v zemi i v Evropě a otevřeli třetí lahev, jsme přešli k náročnějšímu tématu. Relativita. Že je čas relativní, jsme se shodli, jako zkušení ženáči a rodičové jednoznačně. „Každý přece ví, že třeba šestinedělí, trvá maximálně čtyři týdny“. Tady už děvčata začaly bručet, že „to zas dopadne“. Ovšem pak nastal filozofický oříšek, jak to vlastně Einstein myslel. Po dalším panáku vodky, jsme se dali do řešení známé rovnice: E = mc² .

Po eliminaci rušivých jevů, kdy si každý z nás vyslechl „nenápadné“ kázání od své partnerky ve stylu: „Nechtěl bys s tou vodkou přibrzdit?“, jsme začali logicky přemýšlet. Původní plán, byl dostat to do osnov výuky fyziky, ale nakonec jsme to po vystřízlivění a z vrozené skromnosti zavrhli. Shrnu tedy naše bádání do několika vět a bude jen na čtenáři, co si z toho vezme.

Teorie relativity po třetí flašce:

Představme si osobu „ A“ a osobu „B“ . Osoba „A“ strčí nos do zadnice osobě „B“. Výsledná modelová situace vypadá takto – osoba „A“ má nos v zadnici, osoba „B“ má taky nos v zadnici. Relativně jsou tedy na tom stejně. Ovšem osoba „A“ to asi cítí jinak.

Nutno dodat, že k praktickému pokusu nedošlo, ze stolu totiž záhadně zmizela vodka a před každým z „filozofického“ týmu se zjevilo kafe a talířek s chlebíčky. Přiblížila se půlnoc. Šampusem se tentokrát nepovedlo sestřelit žádnou žárovku. Popřáli jsme si do Nového roku jen samé úspěchy a plná konta, a nastal čas ohňostroje a petard. Tentokrát byla důvěra svěřena mé osobě. Nedivím se, bo už od pohledu jsu důvěryhodně vyhlížející člověk.

„Návody jsou pro debily,“ říkám si a naskládám veškeré světlice do jednoho kbelíku. Jasně že plechového. Umně jsem svázal zápalné šňůry, aby hezky raketky vystřelovaly jedna po druhé. „Děvčata a sousedi budou koukat,“ říkali jsme si, když jsme to šli zapálit. Kdo mohl v té chvíli tušit, že po druhé raketě se kýbl překotí a začne rodeo. Světlice nás naháněly, nás, myslím chlapy, ženské zůstaly doma za oknem a asi se skvěle bavily. Nevěřili byste, jak rychle taková malá, nenápadná raketa letí….a jakou má sílu, když vás zasáhne do hýždě. Nakonec byl úspěch, že jsme nic nezapálili. Jen sousedi mi nějakou dobu říkali „sprintere“.

Takže tohle byla vzpomínka na loňský Silvestr. Ten letošní slavím pracovně, takže asi nerozluštím žádnou teorii, i když, jeden nikdy neví, že jo. Přeji Vám bezpečně prožitého Silvestra, hodně zábavy a hlavně štěstí a zdraví v Novém roce 2014.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na