Cestou, necestou

Autor

Nedávno proběhla médii zpráva, že jakýsi cizinec vjel s autem na schody, odkud nebylo návratu a museli ho vyprostit hasiči. Nejdřív si policisté mysleli, že je na kaši a dali mu dýchnout, ale byl naprosto střízlivý. Hned, jak jsem to zaslechla v rádiu, bylo mi jasné, o co šlo. A kdo jezdí autem po našich luzích a hájích, ten měl taky jasno. Samozřejmě, české umísťování ukazatelů směru. V tomto případě šlo sice o privátní ukazatel jednoho hotelu, který zmatený a unavený Švéd nepochopil, a místo v garáži skončil tam, kde skončil. Ale značení všeobecně je naše národní specialita a do podobně vyšinuté situace se klidně můžete dostat kdekoliv. Lituji hlavně cizince, kteří jsou z jejich zemí rozmazlení, protože mají obří ukazatele před každou odbočkou a se správným směrem šipky.

Nevím, zda je to nějaká hra, ve které si lidé, jež ukazatele umísťují, připisují body za každého zbloudilého řidiče. Nebo je to pro bezpečnost silničního provozu, aby byli řidiči neustále bdělí a neztráceli pozornost. Faktem ale je, že mnohdy jde o unikátní paskvily, které vás v mžiku hodí na scestí. Že jste se chtěli prostě jen dostat z Pardubic do Liberce? Tak si holt prohlídnete i Jihlavu, no bóže. Že by vám pomohlo, kdyby byl ukazatel na odbočení před křižovatkou a ne až 200 metrů za ní? Tak se prostě vrátíte, nešilte tak z toho.

Odjakživa funguji v autě jako navigace. Za ty roky jsem si zvykla a už umím 99% nástrah rozluštit. Můj manžel je ale z toho i po těch letech u vytržení.

„Říkalas, že mám jet doleva.“
„Jo, bylo to na té ceduli.“
„Tady ale žádná cesta doleva není.“
„Protože tady je doleva rovně.“
„Cože?“
„Prostě mi věř a jeď.“

Pro nezasvěcené rozhovor bláznů, pro zkušené navigátory běžné rozklíčování ukazatelových šifer. Někdy prostě musíte intuitivně odhadnout směr navzdory šipkám. Stačí vám přece, že víte dle nápisů, že jste někde poblíž. Často se dokonce váš cíl s ujetými kilometry může vzdalovat. Na ceduli sice je, že město, do kterého míříte, je vzdálené 15 km, ale po deseti ujetých kilometrech zjistíte na dalším ukazateli, že je to vlastně ještě kilometrů 18. Při jízdě po českých silnicích prostě zapomeňte, co jste se učili ve škole. Že pokud vyjedete z místa A do místa B a jedete určitou rychlostí, že tam v určitém čase dojedete.

Možná vám přijde divné, proč řeším značení silnic v době GPS navigací. Ale za prvé i navigace vás může svést z cesty a za druhé, co když ji zrovna u sebe mít nebudete?! Proto je dobré se připravit. Je to vlastně prosté, muži si jen musí vzpomenout na vojnu, ženy na hodiny branné výchovy a ty mladší ročníky pak na skauty. Vaší povinnou výbavu rozšiřte o mapu a buzolu, před každou cestou si určete světovou stranu a pak už se jí zkrátka držte. Pokud budete mít během jízdy pocit, že jste sjeli ze směru, můžete zastavit a obhlédnout stromy u silnice. Jen nezapomeňte, že lišejníky rostou vždy na sever. Ono to půjde, cestování zdar.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na