Drobné radosti, dárky, které si naservíruji kdykoli cítím, že je skutečně potřebuji. Všichni si uvědomujeme, jak jsou důležité a všichni po nich toužíme. Mnohdy odsouváme vlastní tužby a plníme přání druhých. Podřizujeme se rodině, práci a povinnostem. Pak nastane čas, kdy bychom si rádi nějaké své přání splnili a my možná nevíme, jak s tím časem naložit.
Čas. Někdy jen pár minut, malý okamžik, který by šel strávit jinak, než běžně, vlastně nijak. Chvíle, kterou se mohu dívat oknem do ulice a relaxovat. Pustit si oblíbenou písničku, protáhnout tělo několika dřepy s výskokem. Nepřemýšlet nad starostmi, které v tu chvíli nezměním, ale obšťastnit se malým soukromým dárkem. K tomu většinou máme denně hned několik příležitostí.
Proč je tedy nevyužít ve vlastní prospěch a nedodat si nějakou vnitřní sílu, energii, náladu, rozpoložení.
A pak mnohdy přicházejí životní mezníky, zastávky, které nutí člověka bilancovat a volit vlastní cestu. Cítila jsem se jako na křižovatce. Během několika málo dnů se mi obrátil život naruby. Z práce odešly dvě kamarádky, jež jsem měla skutečně ráda. Chyběly mi, všechna ta nálada, šťáva, radost. Vnímala jsem už pouze a jen tu práci. Bez příchutě, monotónní, bez humoru blízkých lidí. Bez barvy a melodie. Nutilo mne přemýšlet o samotné činnosti, která mne živí. Je to skutečně to pravé zaměstnání, co mě baví nebo to bývala ta nálada, která mou práci doprovázela? A vyprchala?
Skoro paralerně se změnami v práci přicházelo i divné procitnutí doma. Po více, než roce jsem ukončila intenzivní časově velmi náročný kurz v Praze. Získala jsem ten dříve tolik chybějící čas pro rodinu. Jenže nedošlo mi, jak hodně za tu dobu moje děti poskočí ve vývoji. Jak změní své návyky a dozrají do období, kdy se jako kluci spíše přimknou k manželovi či kamarádům. A za mnou budou víc a víc přicházet spíše s dotazy na co bude k večeři, či zda jsem stihla vyprat dres na fotbalový trénink. Tohle všechno a možná také mnohem víc náhod a prazvláštních situací způsobovalo a vytvářelo uvnitř mne divně se rozpínající pocit. Soukromně jsem si ho nazvala „pocit prázdného pole“.
Protože jsem optimistka, nejdřív jsem ve svém vnitřním prázdnu nacházela svobodu. Uvědomovala jsem si, co času získávám a že s ním mohu jakkoli naložit. Co si do svého pole zasadím, to mi tam také poroste, myslela jsem si. Jenže jsem nikdy tak široširé prázdno nezasévala, dodnes mi pokaždé moje místečka zaplňovaly povinnosti, které mi přinášel běh života a já si snad dříve vždy myslela, že seje a sází někdo jiný, vyšší moc a na mě je jen, abych se starala. O děti, o domácnost, práci, manžela. Tak jak život přinese.
Přicházela jsem z práce domů a gruntovala. Když jsem uklidila celý dům, ještě intenzivněji uvnitř mne naléhalo to pole. Tak, teď mám podmínky k tomu realizovat vlastní radosti. Tedy jsem se dala do setí. Začala jsem pracovat sama na sobě. Abych samu sebe bavila. Aby mi voněly všechny rostlinky, které si ve svém poli budu pěstovat. Abych je rozšířila v záhony a radostně se jimi mohla kochat.
Asi první mojí dobrodružnou setbou byl návrat do dětství. Moc jsem vzpomínala na všechno, co mne kdysi bavilo. A co jsem v sobě nechala ležet ladem. Vybavila jsem si doby, které jsem si jako malá holka asi nejvíc užívala. Byly jimi časy, kdy jsem sedávala u malého stolečku s kufříkem plným pastelek a bezstarostně jsem malovala obrázky. Dnes jako dospělá třicetiletá paní už ani nevím, jaké to tehdy bývalo. Jak se cítila ta malá copatá holka. Tak nějak spontánně mě vedly kroky cestou do práce přes náměstí do papírnictví. Koupila jsem si archy papíru a ty největší a nejkrásnější pastelky…
Moje první kytička v tom prázdném poli. Trochu kostrbatá, vybarvená nesměle světloučkou barvou. Překvapilo mne, jak moc jsem si ji zamilovala. A brzy se z ní stal opravdický kobereček květin. Pastelových, voňavých, veselých.
Pokud cítíte, že i vy máte uvnitř sebe místečko, jež toužíte zaplnit nějakými zábavnými činnostmi sami pro sebe, chcete si darovat dárek a nevíte, jaký si vybrat, zvu vás na ochutnávku investic, které se zaručeně vyplatí. Do vlastního života. Tak, aby se květinkám uvnitř vás dobře dařilo.
Foto: pixabay.com