Tak prý zítra nastane konec světa, upozorňují nás snad ve všech médiích, takže už i lidé, kteří se nikdy o tyhle věci nezajímali, začínají mít ten plíživý pocit „co kdyby“ a začínají dělat šílené a podivné věci, které by je jinak nenapadly.
Možná by bylo lepší, kdyby ve večerních zprávách vystoupil moderátor s prohlášením, že žádný konec světa nenastane, že je nesmysl, aby ho někdo dokázal předpovědět tisíce let dopředu a pozvat lidi na spoustu akcí, které se budou konat 22. prosince, aby naopak myšlenky „co kdyby“ přicházely i k těm, kteří jsou skálopevní koncosvěťáci a ti naopak přestali nakupovat zásoby jídla, budovat podzemní bunkry a prostě se začali chovat tak, že zítra konec světa nebude.
Proč lidi víc než zrození a zázraky světa přitahují jeho pohromy a zmar? Jak kdyby nebylo dost špatných a stresujících věcí samo o sobě, ještě si pořizujeme nové a nové, abychom se mohli dostatečně mučit a užírat. Pokud se budeme víc než reálnými problémy zabývat těmi umělými, pak se konce světa jistě dočkáme a přivodíme si ho sami.
Za svůj život jsem přežila už několik zaručených konců světa, a to tu neběhám zase tak dlouho. Seknul se Nostradamus, apokalyptičtí vykladači Janova zjevení a spousta dalších, které jakoby tyhle tajemné a nejasné předpovědi těšili a už se nemohli dočkat toho, až vše lehne popelem, přiletí obrovský meteor nebo vyjedou nebeští jezdci.
Pokud bych chtěla připravit svým potomkům nějaké vzrůšo, zřejmě stačí, abych sepsala pár řádků typu „Až se u jednoho rybníka objeví tři žáby v řadě, až na jednom keři vykvetou tři růžová poupata, až vycházející slunce bude mít barvu zralého pomeranče, pak do tří dnů přijde konec světa.“ Zakopala bych to v kovové krabici někde v lese a až to jednou někdo objeví, budou mít o zábavu postaráno. Ráno by si přivstali, aby viděli východ slunce, zaběhli by k rybníku a prohlédli si růžové keře a zjistili by, že žádný konec nechtějí, že je kolem tolik krásy, že o to přijít nechtějí.
Je přínosnější všímat si ostatních a naslouchat jim, než ze své ulity sledovat jejich sebedestrukci. Je povznášejícnější poskytnout ruce k pomoci, než je nechat složené v klíně. Je uspokojivější vyčistit potok, než stát na břehu a lamentovat, jak je špinavý. Je konstruktivnější pochválit, než kritizovat. Je příjemnější darovat, než chtít. Je tolik lepších věcí, než těch horších a pokud se nebudeme chovat, že nastává konec světa, žádný zánik se konat nebude.
Foto: pixabay.com