O mateřství

Autor

Být matkou je úžasná životní role. Nikdy bych nepochopila o čem je řeč, kdybych to nezažila na vlastní kůži. Při každém těhotenství jsem přitom přemýšlela, jestli vůbec tuhle roli zvládnu. Při prvním byly mé pochyby asi největší a při každém dalším jsem se neubránila myšlenkám na to, zda vůbec můžu stejně jako předešlé milovat i další dítě. Ukázalo se, že to není věc, nad kterou bych měla ztrácet čas hlubokými úvahami, jde to prostě samo. Je zvláštní, kolik lásky se vejde do tak malého orgánu, jakým je srdce.

Jsem v této mé roli hrozně ráda, i když se stále učím a někdy nedělám boty, ale pořádné obří galoše. Je mi jasné, že omylů a chyb udělám ještě spoustu, ale snažím se a prosím své děti nadále o takovou shovívavost, jakou mi projevují dosud. Nemají to se mnou leckdy jednoduché, ale snad mě omlouvá, že často šlápnu vedle právě proto, že jsem oslepená láskou k nim a v těchto chvílích mi může mozek trochu pokulhávat.

Je spousta věcí, které mi mé mateřství neskutečně ulehčují a díky kterým se v něm cítím tak dobře. Líbí se mi odpovídat na nekonečné množství záludných otázek, protože si tím rozšiřuji i své obzory, když ležím zavalená encyklopediemi a pokouším se nalézt správné odpovědi na to, jak rychle běhá pštros, proč je mrkev oranžová nebo kde a jak spí srnky.

Líbí se mi s nimi zas a znova objevovat svět, protože si připomínám své objevování a vždy narazím na něco nového nebo mnou kdysi přehlédnutého. Líbí se mi pozorovat jejich zapálení a údiv nad věcmi, které nás už nechávají chladnými, i když v sobě ukrývají tolik krásy a zázraků. Líbí se mi, že mě každý den učí dívat se na svět jejich očima.

Líbí se mi jejich čistota, upřímnost a krásná naivita, i když si uvědomuji, že právě tyto přednosti je činí křehkými a snadno dostupnými číhajícím dravcům. Při tomhle uvědomění se mě zmocňuje strach, že se až nemůžu nadechnout, ale na druhou stranu cítím až neuvěřitelnou sílu a odhodlanost bojovat s každým, kdo by jen pomyslel na to, že by jim chtěl ublížit.

Líbí se mi jejich humor a smích, který je nakažlivější než chřipkový virus. Líbí se mi pozorovat jejich hry ovlivněné jejich bezbřehou fantazií, ve které neplatí žádné strohé zákony a fyzikální poučky. Kůň může klidně létat, oběd uvaří během minuty a plyšák může běhat po lávovém moři, aniž by si popálil jediný chloupek. Tady při nehodách vlaků nejsou žádní zranění a nemocné umí vyléčit během chvilky. Tady může být slunce blankytně modré a sníh tu nezebe.

Líbí se mi pocit, že mě potřebují, že se o ně můžu starat, i když někdy brblám, že je toho moc a toužím po klidu. V okamžicích, kdy jsem ale bez nich, cítím se poněkud neklidně a necele a těším se, že se zase vrátí. Jejich příchodem pak ožívají i neživé zdi domu, když se jejich štěbetání od nich odráží.

Vím, že spousta z těchto pocitů časem vymizí s tím, jak budou růst. Přestanou mě přirozeně potřebovat na každém kroku. Spoustu svých problémů raději svěří kamarádkám a kamarádům než mně. Je mi jasné, že přijdou neshody, protože je už nebudou ovlivňovat jen mé myšlenky, ale začnou si hledat svůj pohled na svět, své místo. I přes to vše, ale budu vždy jejich matkou, jejich záchranným kruhem. Tím, ke komu přijdou, když jim bude opravdu nejhůř. A mně se líbí být jejich majákem v bouři a z povzdálí je hlídat.

Neměla jsem čas ani možnost poznat, co znamená matku mít, o to víc se budu snažit hrát dobře roli matky já. Je mi vcelku jedno, kolik to stojí energie, protože se mi to stonásobně vrací v jejich úsměvech a objetích. Dokud mi paměť dovolí, budu se snažit tyto chvilky v sobě hýčkat a chránit si tyhle vzpomínky, protože jsou mým největším pokladem. Má rodina je mým pokladem a já jsem vděčná životu, že mi je dal.

Přeji všem matkám k jejich dnešnímu dni spoustu úžasných chvil ve společnosti jejich blízkých. Ať jsou všechny dny plné lásky, fantazie, smíchu a objetí.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na