Poznáte je snadno. Jsou skvěle vidět, září nepřehlédnutelnými barvami a střihy oblečení. Nebo je hledáte, voláte, slídíte po nich a oni jakoby nejsou, splynou s prostředím a vy je nevidíte, dokud je neprozradí hlasitý, často hýkavý nebo nepřirozeně pištivý smích – puberťáci.
Puberťáci jsou zkrátka úkazy. Rodiče se jich bojí ještě dřív, než se doma zabydlí. Protože jsme jimi všichni kdysi byli, každý v naprosto odlišné podobě, která se i přesto házela se všemi puberťáky do jednoho pytle, obáváme se nejhoršího – aby ti naši puberťáci nebyli takoví, jakými jsme byli (podle současných puberťáků hluboko v pravěku) my.
Pokud s vámi žije alespoň jeden puberťák, určitě se nenudíte. Jste neustále ve střehu – ve strachu, že třeba zapomíná chodit do školy, zapomíná nebo odmítá jíst svačiny, zdravit postarší sousedy, venčit vašeho Alíka nebo zapomíná vypínat před spaním svůj PC. Puberťák je svým zapomínáním typický. Nedivme se mu, je zavalený důležitějšími věcmi.
Co dítě v pubertě nikdy neopomene, je několikrát denně se prohlížet v zrcadle, před kterým znepokojeně zkoumá výsev nových uhráků, zatahuje břicho, dokud mu jen vystačí dech (na zkoušku až do lehčího zmodrání obličeje), načesává svoje obdivuhodné háro nebo geluje neposlušného ježka. Kombinuje barvy oblečení, ty nevhodné a trapné hází kolem sebe (kdo to má pak uklízet?) a fňuká, že má hader strašně málo. Holky ještě do omrzení (našeho, nikoliv jejich) čmárají, pudrují a řasí svůj bez šminek nemožný obličej.
Puberťák se nezapomíná koupat a sprchovat. S úzkostnou pečlivostí okupuje koupelnu hned několikrát denně. A když to hlava rodiny nevydrží a do stvoření trávícího tolik času za dveřmi zamčené koupelny si rýpne, puberťák se hystericky odvolává k hygienickým návykům a kroutí znechuceně a s odporem hlavou nad rodiči, jejichž spotřeba sprcháčů a šampónů je oproti němu sotva pětinová. Většinou pod vousy (ne vždy pod vousy, tu a tam s halasnou hysterií) utrousí povzdech nad tím, komu se narodil, s kým to žije…
Puberťák vyžaduje soukromí. Čas tráví v zatemnělém pokojíku. Výhoda tmy v jeho místnosti je nesporná v tom, že nevidíte, do čeho šlapete a nepostřehnete ani za stolem poházené vypité PET lahve a použité papírové kapesníky, kterými se nemohl trefit do odpaďáku, protože ani sám puberťák na svůj odpaďák v zatemnělém pokoji přece nevidí! Většinou se povaluje na posteli, soustředěně i líně, s úsměvem nebo vztekem klape všema deseti do klávesnice, a pokud se sem zatouláte a něco puberťákovi říkáte, nečekejte nějakou odezvu. Puberťák ve svém pokoji (a mnohdy i kdekoliv jinde) špatně slyší nebo vůbec neslyší. Tento hendikep maskuje hlučnou (protože neslyší, netuší, že neposlouchatelnou) hudbou. Byla jsem upozorněná, že se jedná o dočasný stav, takže doporučuji puberťákovu hluchotu neřešit a pokud jenom trochu lze upoutat puberťákovu pozornost, zkuste své požadavky pubertu prožívajícímu jedinci čas od času psát.
Puberťák je líný a pomalý. Mnohdy svou pomalostí provokuje, obzvlášť hyperaktivní a workoholické rodiče. Zde hrozí riziko střetů. A jaké jsou střety s puberťákem? Ostré. Jedná se o hádky připomínající pře o život nebo hru kdo s koho. Mohou kopírovat italské filmy a často i výjevy z hororů. Choleriky hádka s puberťáky úplně vyšťaví a lidi s dispozicemi pro infarkt myokardu střet s puberťákem dokonce ohrožuje na životě.
Pokud se puberťák projevuje a třeba i hádá, vřeští, je to dobré. Puberťáci jsou nevyzpytatelní a některé jejich druhy zapomínají kromě venčení Alíka a chození do školy dokonce i mluvit. A to už je horší, to je zapeklité. Rodič se v dobré vůli pokouší svého zamlklého potomka rozhovořit, a to mnohdy z nepochopitelného důvodu nejde. Důležitou roli pak sehrávají sourozenci a příbuzní, pokud ovšem jsou a další věc je, pokud jsou ochotní tuto roli pro nás sehrát a o puberťákovi něco zjistit. Často se dovídáme, že chudáka puberťáka postihla nebezpečná alergie. Zní to hrozně, ale vyskytuje se – alergie na nás!
Myslím, že jsem vás už dost vyděsila. Všechny, které puberta potomků teprve čeká. Nezbývá mi, než napsat alespoň odstaveček o puberťákových přednostech a kladech. Protože pokud bych si na puberťáky jenom stěžovala, ti moji puberťáci by mi to neodpustili. Máte-li několikrát denně chuť a odvahu k puberťákovi se přibližovat, naslouchat mu a pokusíte-li se ho občas chápat, dosáhnete odměny ve formě životního koření, s kterým už pak můžete nakládat podle svého gusta. Životním kořením vysypaným z puberťáka můžete ochucovat své stereotypní všední dny (např. v zaměstnání) – smát se, pokud skutečně cítíte chvění bránice (co na tom, že to na vás přijde na schůzi nebo na koberečku u ředitele), vrčet, kdy si zavrčet potřebujete (a vrčením od sebe odehnat jiné lidi, na které máte zrovna alergii). S puberťákem je ideální vyrazit nakupovat (doporučuji nějaké hadry) nebo můžete vymyslet dostaveníčko u pořádného dlabance (rodiče puberťáků vegetariánů zvolí samozřejmě bezmasý pokrm).
Mějte vždy čas na puberťáka. Dobré je to obzvlášť v podivnou denní nebo večerní (noční) dobu, to si chce puberťák většinou nejvíc povídat. Ve chvíli, kdy usínáte, a do vašeho mozku vstupují hladiny alfa, přichází puberťák jako úplně normální člověk, který se potřebuje poradit nebo se jen prostě a jednoduše vymluvit. Chce vás vzít za ruku nebo nenápadně pohladit po vlasech a neslyšně pošeptat, že i když jste nemožní, nejnemožnější rodiče na světě, má vás (přesto nebo právě proto?) moc rád. Stalo se mi to, je to pravda, či sen?
Proboha, zaspala jsem, musím vzbudit puberťáka nebo zapomene jít do školy! 🙂 Vlastně nemusím, je neděle, takže si mohu beztrestně pospat. Jen jestli mi do vln alfa nevtrhne puberťák…
Foto: pixabay.com