Miluji víkendová rána. Mám ráda probouzení se v okamžiku, kdy se tělo i duše cítí odpočaté a ne po vyrušení budíkem ze sladkého spánku či ještě hůře z krásných snů. Miluji líné protahování se ve vyhřáté posteli a pomalé shromažďování myšlenek na denní činnosti a v první řadě na pohodové vstávání. V případě víkendového vstávání mi nevadí ani ranní šero, které se tváří záhadně ba i trochu tajemně. Moc se mi líbí pocit, že se o víkendu nikam nespěchá ani nechvátá a to i přesto, že víkendové dny nejsou pro mě rozhodně žádným lehárkem. Po ránu ale není žádný spěch, žádná rychlá snídaně a připravování svačinek do školy (občas, při dětské zapomnětlivosti i vytahování ze školních batohů svačin včerejších), ani žádná starost o to, aby nám nezavřeli školu či školku.
Po klidném vstávání z postele následuje vychutnání si čerstvé kávy. Jen a to hlavně v podzimních měsících, ještě před tím, než postavím vodu na kávu, připravím krb. To znamená, že ho vyčistím a dřevěný popel odnesu na kompost, popřípadě v dřevníku vezmu pár nových polínek. Tato kraťoučká ranní procházka mě vždy dokonale probere. Hlavním důvodem mého dokonalého osvěžení chladivě čerstvým, někdy i mrazivým vzduchem je to, že ji většinou absolvuji ještě v pyžamu. Nyní již dokonale probraná připravím papír a třísky na zátop. Nejprve zmuchlám pár starých reklamních výtisků (a pak, že se k ničemu nehodí) a přidám několik třísek. Nemusím šetřit, třísek máme nyní dost a krb okamžitě vzplane. Přihazuji proto pár větších polínek a krb si spokojeně hoří.
Pomalým krokem přecházím do kuchyně, abych si připravila ranní nápoj, a v duchu se zastavuji právě u těch malých dřevíček – třísek. Nedávno, když má nejmladší dcerka slavila již šesté narozeniny, jsem chtěla zapálit oheň v krbu. Leč nepovedlo se a to ani na druhý pokus. No, však jsem to chtěla jen vyzkoušet, v krbu bylo připraveno jen dříví a pro třísky na zátop se mi dvakrát nechtělo. Jelikož ještě topná sezona nebyla v plném proudu a jen si polehoučku začínala, neměla všechno připraveno tak, jak jsem zvyklá. Nakonec mi stejně nezbylo nic jiného než se pro ně dojít a pak již oheň chytnul bez problémů. Velké překvapení mě čekalo druhý den. Náš známý, tatínek jednoho z Lucinčiných kamarádů nám jen tak přinesl hromadu třísek na zátop.
Dobrá teplá kávička s mlékem a snídaně a spokojený pohled do plamenů. S radostí pozoruji veselé dovádění hravých, třepotavých plamínků, co každou chvíli oblíznou třísku i dřívko. Je příjemné pozorovat, jak dříví a ještě dříve třísky, mění svůj tvar a váhavě se rozpadají a stávající se proměňují v magické skřítky, kouzelníky, bludičky, blikající víly i princezny a prince a podle fantazie i jiné pohádkové bytosti nebo i úplně všední věci. Papír již před chvílí neodolal nezdolné energii ohně a téměř nic z něj nezbylo. Ohýnek v krbu stále sílí a mění se v čím dál silnější oheň a mě pohled na jeho teplou, optimistickou oranžovou barvu dodává energii i při venkovní nepohodě, podmračených, mlhavých i deštivých podzimních dnech.
Foto: pixabay.com