Z reality do pohádky aneb Hrnečku, dost!

Autor

„Večír nikam nejdu, jsem chabrus na záda.“
„Díky, ale nemůžu, mám alergii na mandle.“
„Koukni na můj opar. Prej ze stresu.“
„ Ať si Tomík nezapomene prášky na astma.“
„Zadýchávání a bolesti kloubů má na svědomí vaše obezita.“

Že něco podobného slýcháváte? Já jo. Civilizační neduhy. Přibývají tak, že se nevyhýbají ani pohádkovým bytostem zvyklým na ledacos. A co ty tomu říkají?

Vezměme si třeba zlou královnu. Raduje se, protože má míň práce. Vůbec se nemusí namáhat otrávením jablka. Stačí nakouknout Sněhurce do zdravotní karty. Mrkne tam a zajásá. Sněhurka je alergická na syrové ovoce! Šikovně jí podstrčí kus jablka. Pokud to nestačí, hruška dílo dokoná.

Alergie na kravské mléko. Je tak častá, že v pohádce Hrnečku, vař je po požití krupicové kaše ordinace lékaře ve vesničce s neposlušným hrnečkem nacpaná k prasknutí. Osvobozující „Hrnečku, dost““ nikdo nevykřikne. Dost už přece máme. Teď chceme víc. Víc dovolených, aut, chat, motorek, mobilů…

V Perníkové chaloupce je to jasné. Jeníček s Mařenkou, potravinoví alergici, jsou v hlubokém lese hladoví a navíc ve stresu, neodolají a zakousnou se do perníčků, zdobených mandlemi a lískovými oříšky. Ježibaba zuří. Vykrmit je už nestihne.

Červená Karkulka s babičkou si zoufají. Není, kdo by jim od vlka pomohl. Myslivec má už třetí týden neschopenku. Zablokovaná krční páteř. Ruku na srdce, kdo z vás si někdy nepřipadal jako princezna, spící na hrášku? Pro bolesti v zádech ne a ne usnout.

Zato Plaváček, ten se má. Uculuje se do dlaní a libuje si, že může lenošit. Proč by se vydal na dalekou, strastiplnou cestu pro tři zlaté vlasy děda Vševěda? Zajede autem do nejbližšího kadeřnictví, kde si nabere, ke králově spokojenosti, blonďatých vlasů co bude chtít. Kvantita vítězí nad kvalitou.

Chudinka další alergička, Šípková Růženka. Ta se do dlaní neuculuje. Královský doktor jí právě sdělil, že pro ni není jediným nebezpečím píchnutí se o vřeténko na kolovrátku. Na jaře a v létě nebezpečí bzučí všude kolem ní. Vzalo na sebe podobu včel a vos. Stačí jedno píchnutí, a pokud nedorazí včas rychlá lékařská pomoc může dojít k maléru. Kdepak se celé roky zdržovat čekáním na prince. A co víc… vážně věříte tomu, že by si s Růženkou schruplo celé království? Tipuju, že takových padesát procent panovníků i poddaných by mělo se spánkem problémy.

Kozel, kohout a kočička jsou zaražení. Jakmile dorazí k loupežnické chajdě a zahledí se oknem dovnitř, svým očím ani uším nevěří. Žádné výkřiky loupežnické pakáže, karty leží pohozené na peci a loupežnicí tiše, soustředěně zírají do mobilů. Když kozel strčí do okna svou bradu, vůbec ho nevnímají. Jako každá jiná pohádka, i ta O zvířátkách a loupežnících má svůj konec. Jaký, nikdo neví.

Pojďme zachránit pohádky a především sami sebe. Zkusme někde ubrat, jinde přidat. Méně jezdit autem, více šlapat na kole. Méně posedávat před počítači, více vyrážet na pěší výlety. Kvantitu vyměnit za kvalitu… jak ve stravě, tak ve vztazích. Nechtějme víc dovolených, aut, chat, motorek, mobilů… Dost už přece máme a ve věcech své štěstí nenajdeme.

Když budeme v pořádku my, budou v pořádku i pohádky.

1
Komentujte jako host

1 Počet komentářů
0 Odpovědi na vlákno
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
1 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Mačka

Zajímavé pojetí, zvláštní a k zamyšlení.