Každé dítě někdy onemocní. Aby si dětský organismus vybudoval účinný obranný systém, musí prodělat spoustu nemocí. Podle statistik se dítě v prvních šesti letech setká s 200 – 300 kmeny virů vyvolávajících např. rýmu, infekce horních cest dýchacích, zánět nosohltanu, kašel… Během let se většinou četnost jednotlivých onemocnění snižuje. Předškoláka napadne infekce v průměru až desetkrát (i vícekrát) ročně, staršího školáka čtyřikrát do roka.
Důležité je umět se rozhodnout, kdy s dítětem pospíchat k lékaři a kdy ještě vyčkat. Obecně platí zásada, že je lepší navštívit lékaře dvakrát zbytečně, než jednou pozdě. Zodpovědnost je na nás, rodičích, tedy bychom měli svého potomka pečlivě pozorovat. Stav, který se zpočátku jeví jako nijak tragický, může zejména u miminek (nebo při náhlých příhodách břišních, po úrazech hlavy) vést během několika hodin k život ohrožujícímu. U malého dítěte například zvracení nebo průjem dospěje velice rychle k dehydrataci – nebezpečné zdravotní komplikaci.
Lékaře vyhledejte…
- Trápíte-li se nejistotou a obavami o zdraví vašeho dítěte.
- Přesáhne-li horečka 39° C, u kojence 38,5°C.
- Zpozorujete-li přítomnost křečí.
- Pokud zvýšená teplota či horečka trvá déle, než tři dny.
- Zaznamenáte-li horečku spolu se zvracením, průjmem, bolestí hlavy, ztuhlostí šíje.
- Pokud se horečka (ale i zvýšená teplota) vašemu dítěti i po odeznění příznaků nemoci stále vrací.
- Pokud zpozorujete na těle dítěte nějaké náhlé změny (zduření, otok, kožní vyrážku, hnisavé ložisko…)
- Po každém poranění, kde došlo k většímu krvácení nebo riziku zlomeniny či podvrtnutí, otoku a bolestivosti.
- Pokud dítě udává přetrvávající bolest.
- Zaznamenáte-li obtíže s vyprazdňováním a vylučováním.
- V případě popálení, pozření či vdechnutí nebezpečné látky dítětem.
- V případě krvácení či výtoků z tělesných otvorů (krvácení z nosu je fyziologické do 10 minut, větší krevní ztráty mohou ohrozit zdraví).
Než pojedeme k lékaři…
Je dobré s dítětem hovořit o tom, kam se chystáme. Důležité je nepřenášet na něj svou nervozitu a strach. Není potřeba vysvětlovat dopodrobna, jaké vyšetření jej čeká. Podáme jen obecné informace – potomka připravíme na to, že se ho bude lékař dotýkat, poslouchat tlukot srdíčka, nahlédne do krku či prohmatá bříško. Před návštěvou lékaře si můžeme zahrát na doktora s dětským lékařským setem a prohlídku předem vyzkoušet formou zábavné hry. Neslibujeme, že nebude vyšetření bolet, ale předem o bolesti nehovoříme. Nelžeme! Dítěti se snažíme vysvětlit, že mu lékař pomůže.
Napíšeme si na papírek vše, na co se potřebujeme zeptat, abychom u lékaře na své dotazy nezapomněli.
U lékaře…
Zachováváme klid, působíme vlídně. Nemocné dítě je citlivější na každé naše slovo, gesto, mimiku. Často se i přes naši veškerou snahu bojí.
Pokud je to jenom trochu možné, domluvíme s lékařem hodinu prohlídky, tak abychom nemuseli čekat dlouho v čekárně. V případě, že přece jenom čekáme, zaměříme pozornost na výzdobu čekárny, popř. hračky či časopisy.
I do ordinace si může naše dítě přinést svou oblíbenou hračku. Miminka a malé děti uklidňuje, když je i při vyšetření drží maminka za ručičku.
Větší dítě necháme odpovídat na otázky lékaře. Necháme ho, aby se samo vysvléklo (nebo s naší dopomocí) tak, jak bude potřeba. Trénuje se tak samostatnost a zručnost dítěte, lékař má možnost pozorovat pokroky ve vývoji dítěte.
Není dobré vyvíjet podmínky pro odměnu za návštěvu u lékaře (např. za spolupráci, že se dítě nerozpláče, nebude klást odpor apod.). Drobnost – např. obrázek, samolepku… , jenž dítěti nabídne lékař samozřejmě neodmítáme.
Pozvat lékaře do domácího prostředí…
Lze v případě, že není možné dítě k lékaři odvést nebo trpí-li dítě nakažlivou nemocí, laryngitidou, febrilní křečí.
Návštěva lékaře do domácího prostředí je podmíněná domluvou mezi námi a lékařem. Samozřejmě v případě akutního ohrožení života je lékař většinou připravený za svým pacientem dojet či k němu poslat RZP.
Lékařskou prohlídku jsme zvládli…
Je čas si s dítětem povídat a v klidu se k určitým situacím vracet, vysvětlíme všechno, co je potomkovi nejasné. Hlavně chválíme a vyzdvihujeme, kdy a jak reagovalo správně. Připomeneme rady, které nám lékař poskytl a opatření, jež musíme dodržovat. Můžeme si dál vyprávět i o náplni povolání lékaře, o jeho důležitosti.
Jak zvládají vaše děti prohlídky u lékaře? A jak jste je prožívali vy, když jste byli malí?