Vyšyvanka je název pro vyšívanou košili coby součást součást ukrajinského místního lidového kroje. Vzory vyšívané na košili se na Ukrajině liší napříč regiony. Dne 19. května si Ukrajinci z celého světa tento den připomněli. Letos i v Praze.
Kateřina Hládková se zúčastnila jedné ze společných a společenských akcí a povyprávěla nám o něm.
Ukrajinští občané se sešli v tradičních vyšívaných košilích u sochy ukrajinského básníka a malíře Tarase Ševčenka. V nádherně vyšívaných košilích a s květy ve vlasech vzpomínali na svou vlast, která je nyní okupovaná a mnoho jejích obyvatel je nuceno žít mimo Ukrajinu. V sobotu a v neděli se pak uskutečnil v Domě národnostních menšin v Praze workshop vyšívanky. Instruktorka oblečená jak jinak než ve vyšívance, ukázala zájemcům jak se tvoří vyšívanka. Základem je křížkový steh, který se naučili všichni (včetně dětí). Na stolech byly připravené vzory, ženy si většinou vybraly, že si vyšijí ukrajinský znak, někdo vyšíval srdíčko nebo květiny.
Vedle mě seděla uprchlice, která do Prahy přijela z Kyjeva. Její bratr bohužel takové štěstí neměl, padl nyní ve válce na Ukrajině. V té chvíli si člověk uvědomí, že jeho problémy vlastně ani žádné problémy nejsou. Poté ještě zájemci mohli shlédnout dokument o vyšívance. Poslední akcí byl nedělní průvod ve vyšívankách. Začal u památníku Karla IV u Karlova mostu a skončil u sochy sv.Václava, kde zazněla česká a ukrajinská hymna. V průvodu byla vidět hesla s poděkováním České republice za pohostinnost a pomoc.
Foto: 1 FB ukrajinského velvyslanectví, 2 Kateřina Hládková
Věřím, že má smysl pomáhat. Doma nás vždy učili, že pomáhat těm, kteří jsou v nouzi, se má. Tak jako bych nedokázala bez povšimnutí překročit člověka, který leží na ulici, neumím si představit, že bych byla lhostejná vůči lidem, kteří ze dne na den museli opustit vše, co jim bylo blízké a drahé. Válka je vůl.