Dvojčata: dvojitá radost i starost 2/2

Autor

Vítejte u druhého dílu povídání s maminkami dvojčat. Jedna – prý klučičí – dvojčata jsou teprve na cestě, druhá jsou čerstvá holčičí miminka, třetí kluci školkáčci a čtvrtí už velcí kluci školáci. Jaké mají povahy, v čem si jsou podobní či nepodobní a jestli rodiče plánují ještě další rodinné rozrůstání, to se dozvíte v dnešním multi-rozhovoru.

  • Těhotné mamince Tereze J. k prvorozené čtyřleté dceři brzy přibudou dva chlapci (zřejmě Jan a Jakub).
  • Maminka Tereza F. se stará o tříměsíční holčičky Sáru a Ester.
  • Maminka Lucie pečuje o čtyřleté kluky Vojtu s Kubou a jejich staršího bratra.
  • Maminka Jana má doma kromě prvorozeného syna ještě čtrnáctileté kluky Daniela a Denise.

První část rozhovoru naleznete ZDE.

V čem jsou si děti podobné a v čem se liší?

Maminka Tereza J.: Je pravda, že už teď v břiše se chovají rozdílně. Jeden je živější a druhý si to asi schovává až na ven. Možná je to i tím, že ten co je blíž k porodním cestám, tak má víc místa a druhý je hlavičkou jeho nožkám a podél – ten o sobě dává dost vědět. Už totiž necítím žebra.

Maminka Tereza F.: Holčičky byly každá jiná už v bříšku. Kladla jsem na srdce svému gynekologovi, který je i přivedl na svět, aby mi je nepopletl a já věděla, která byla na které straně. Jedna byla celé těhotenství strašně akční, půlka břicha se mi neustále vlnila, šťouchala mě, ještě teď (3 měsíce po porodu) mám na levé straně obzvlášť bolavá žebra. Oproti tomu druhá holčička spinkala ráno, odpoledne i večer. Do té jsem naopak musela šťouchat já, abych věřila, že tam je opravdu ještě jedno miminko. Tato vlastnost jim vydržela do teď. Spojuje je pak především to, že ač jsou každá úplně jiná, obě jsou podobné tatínkovi.

Maminka Lucie: Lidé, kteří je vidí poprvé, pochopitelně tvrdí, že jsou stejní. Kluci jsou ale odlišní fyzicky a hlavně osobnostně. Kuba je více stydlivý a větší „mamánek“ v cizím prostředí a mezi lidmi, které nezná. Vojta se rozkouká většinou rychleji. Projevilo se to například při nástupu do školky, kdy Vojta neplakal a byl ve větší pohodě. Pro Kubu bylo adaptační období vážně náročné, každé ráno s pláčem atd. Přesto je Kuba více dominantní. Vše musí mít první a všude musí být první. Vojta je větší pohodář, umí odpočívat a nenechá se honit. Na vše má své tempo. Stejným povahovým rysem je jejich neústupnost a vzteklost. Jsou to prostě naše svéhlavičky.

Maminka Jana: Kluci jsou jednovaječná dvojčata, vypadají téměř stejně. Výškou se liší jen půl centimetru a první dvojče váží asi o 5 kg víc. Vlastnosti mají stejné i rozdílné – první je ctižádostivý, zodpovědný, má rád od malička řád a pravidelnost. Druhý je flegmatik, pohodář, šikovný ve sportu i třeba kreslení. Oba jsou hodně temperamentní, macho typy, nejraděj by chtěli, aby bylo vždycky po jejich, naštěstí už se kvůli tomu nevztekají jako kdysi.

Z čeho máte největší obavy?

Maminka Tereza J.: Obavy mám aktuálně z toho, že se klukům moc nechce ven. Snad si to brzy rozmyslí, už se těším, až to budu mít za sebou.

Maminka Tereza F: Nejtěžší období pro mne bude, až si jednoho dne holčičky půjdou svou vlastní cestou. Z legrace říkám, že bych si přála, aby se zastavil čas. Ale vážně: na dvojčátkách se mi nezdá nejtěžší péče o ně, ač není dvojnásobná oproti jednomu miminku, ale věřte mi, že minimálně pětinásobná. Funguje zde nějaká podivná logika (úsměv). Nejtěžší jsou chvilky, kdy máte pocit, že vás citově potřebují obě dvě, chcete je ňuchat, mazlit se, konejšit, ale ruce máte jen dvě a ty (obzvlášť v prvních měsících) zvládnou jen jedno miminko. Říkávám, že srdce je dost velké na dvě miminka, i dvě prsa stačí na to, abyste je nakrmila, ale rukou by bylo třeba aspoň šest! Takže ta technická stránka s péčí o miminka je mnohem snazší než ta emocionální.

Maminka Lucie: Momentálně je mojí noční můrou nástup do první třídy. Je náročné zvládat pomoc jednomu prvňákovi, natož „stereu“. O finanční stránce raději nehovořím.

Maminka Jana: Teď je klukům čtrnáct a končí základku, tak mám obavy z příštího roku, kdy se rozdělí, a jak na to budou reagovat. Jsou stále spolu a v podstatě jeden spoléhá na druhého, že vše zařídí brácha. No a jako všechny maminky pubošů mám obavy z lákadel jako alkohol, party, automaty aj. Musím věřit, že jsme jim dali dobrý základ.

Jedna – možná trochu provokativní – otázka na závěr: Chystáte ještě další přírůstky do rodiny?

Maminka Tereza J.: My určitě ne, tři jsou až dost (úsměv).

Maminka Tereza F.: Doma na holčičky čekal jejich šestiletý „bráška“ Joey, staffordšírský bulteriér. Tomu jsem celé těhotenství vysvětlovala, že on je naším prvorozeným synem a ať se nebojí, že mu tento titul někdo sebere. Co se týče plánování dalších bratříčků a sestřiček…nikdy neříkej nikdy (úsměv).

Maminka Lucie: Dvojčátka se narodila donošená a zdravá. Byli to dva kluci. Máme tři syny a další děti již rozhodně neplánujeme. Spíš než holčičku bych doma měla Klabzubovu jedenáctku.

Maminka Jana: Dvojčátka se narodila tři týdny po oslavě synových čtvrtých narozenin. Na to, že nám s manželem bylo 23 a 25 let, slušná nadílka. Na 1000x položenou pobídku „Ještě tu holčičku!“ všem říkám, že to bychom už fakt „nedali“.

Děkuji za rozhovory i za fotografie a přeji vám všem jenom to nejlepší do dvojživota!

Rady a inspirace pro rodiny s dvojčaty můžete najít na http://www.dvojcata.cz nebo http://www.dvojcatka.cz.

JAKÁ JMÉNA BYSTE DALI SVÝM DVOJČATŮM?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na