Průvodce ročním hubnutím – měsíc čtvrtý

Tváří v tvář realitě, si musím přiznat dvě věci. Přetrénování vedlo jen k jednomu – nechuti k běhacím pásům a posilovně. Tento měsíc zkouším jinou taktiku, jak obelhat svoje línější já. Dělám jen, co mi dělá radost… Třikrát týdně chodím plavat. Chodím také s kamarádkami na procházky a občas zajdu na nějaké zajímavé setkání – jako např. na seminář o akupunktuře. Podtextem čtvrtého měsíce, kdy bojuji za změnu svého životního stylu je: když chceš plavat, tak plav. A věřte mi, že nemluvím pouze o sportu. Učím se také zanechávat nefunkční a opotřebované „přátelské“ vztahy, které mi víc berou, než dávají.

Základem úspěchu je vstát po každém pádu jako batole a zamáčknout slzy. Těžko se loučím se starými zvyky. Neboť zlo, které známe, je mi taky příjemnější, než dobro, které neznám. Při každém lítostivém stavu, se snažím přinutit vyrazit mezi lidi. Jednou se procházíme ve starém Istanbulu, jednou jdu na kávu do moderního obchodního centra a občas jen tak bloumám po okolí a koukám, co se kde šustne.

Nevím, co si myslí Sinan o mém odpadlictví od tréninkového plánu…je mi to ale tak trošku jedno. Jsem spokojená jako lachtaní mládě. Koncem měsíce zvládám 43 délek (25metrový bazén). Občas pozoruji starší paní na něčem, co je asi pomalejší verzí aqua aerobicu… pokaždé se ptají, kdy se přidám. Koncem měsíce se osmělím a přidávám se do kolektivu příjemných dam, kterým sice rozumím jen několik vět (stejně jako trenérovi Muratovi), alei tak si spokojeně „yüzme, yüzme“, šlapu vodu. Nepoužívají se zde žádné pomůcky, i moje kabelka se zmenšuje na polovinu, nosit plavky a čepici v sáčku, je přeci jen snazší, než moje 41tky trekové botky s další „výbavou“.

Plavání mi přináší zvláštní pocit uklidnění. A mám pocit, že se mohu opravdově nadechnout jen v té vodě. Jak vypadá turecký bazén? Trošku jako turecký provoz na silnici. Někdo rozráží vlny jako torpédo,nekouká vpravo, vlevo. Někdo se šine v tempu, kdy už přiskakuji dávat první pomoc…vypadá, že zanedlouho zmizí pod hladinu. A pak jsem tu já. Během prvních 3 týdnů se mi poškodí tkanina na plavkách tak, že už se jim nedá říkat ani negližé. Údajně se bazén čistí ozónem. Hmmm…nevím přesně, co to znamená, ale sleduji, že na pokožku to je dobré (mizí dermatitida), ale plavky to úplně „žere“.

Kdo mne zná, ví, že mým oblíbeným stylem jsou prsa. Není to ani překvapivé. Moje vybavení pro tento druh plaván, je více než přiměřené. Koncem měsíce nacházím něco neuvěřitelného – krásné jednodílné plavky sportovního střihu. A světe div se, poprvé bez košíčků, nemusím plavat s kosticemi, ani vycpávkami, zkrátka ničím navíc. Občas vytáhnu růžové bikiny. Jo, je to legrace. Moje nová kamarádka plave v něčem, co se podobá neoprenu a já si klidně vylezu v růžových bikinách. Jednou to přijít muselo…

Podle Edity, která vedla seminář akupunktury, je pro mne plavání vhodný způsob meditace. Nějak mne hned mezi dveřmi odhaduje na hyperaktivního člověka a dává mi několik vhodných rad. Třeba – zpomal. Nic ti neuteče (nedávno psala Trzka o mravencích, to mne trošku donutilo přehodnotit můj multitasking). Podleznámé na feng-shui, mi v domácnosti chybí prvek země. Tak začínám objímat stromy. Na balkoně vysazuji pelargonie, astry a stěhuji ven i řadu dalších květin. A vypadá to, že díky další radě z našeho portálu, zachráním i loňskou vánoční hvězdu. Možná takhle nějak to Edita myslela? Dělat jen jednu věc a soustředit na ni plnou pozornost?

V jídelníčku sleduji zajímavé preference – artyčoky, ryby, petrželka a meruňky. Občas bulgur a těstoviny. To jsou moji favorité. Mám období anti-pečiva. Konečně. Alergoložka by měla radost. A jak se tak vznáším na obláčku vyrovnávajících se čaker, dochází mi, že nemá cenu udržovat dál některé nefunkční nebo okoralé vztahy. Občas se prostě některé vztahy „přežijí“.

Dělám si radost a navštěvuji svoji první lekci PortDeBras ve studiu Rasha (http://www.rasha.cz/). S napětím čekám, co z této záhadně znějící lekce bude. Je nás pět a velké zrcadlo umocňuje zážitek. Patří to prý do skupiny Body and Mind (tělo a mysl) a občas čtu srovnání se zumbou. Jenže tohle není zumba. Hudba je pomalejší, spíše jako na orient a cviky a choreografie mi spíše připomínají jazzový tanec. Ale je to daleko snadnější, i když ještě tři dny po této lekci, cítím pekelné pálení ve svalech kolem ramen.

Lektorka akupunktury mne chce vidět i příště. Copak mi chce asi sdělit? Kamarádka se ptá, zda se dá pomoci akupunktury zhubnout –ne nedá. Ale akupunktura nám prý může pomoci při změně životního stylu. Cokoliv tedy přijde cestou, vítám. Myslím, že začínám být připravená na další kroky k nalezení rovnováhy.

PS: Tipněte, o čem bude květnové vydání… Rozhodnutí, Začínáme sportovat, Krize a Plavme…co by mohlo následovat?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na