Průvodce ročním hubnutím – měsíc druhý

Když se zamyslíme nad principem starověké obliby rozvoje těla i duše současně nebo budeme-li přemýšlet o toku energie meridiánami, dojdeme k závěru, že pokud nerozhýbeme svoje zadečky, duše začne zakrňovat. Je to sice bolavá myšlenka, ale je to tak. Při představě, že na každé nastřádané kilečko tuku, musíme vydat cca 30 000kJ, a že tomu ještě předchází veřejné vážení a měření tuku, nezbývá než sebrat odhodlání a hrdě nést svoje tělíčko do sportovního klubu. Druhý měsíc je tedy ve znamení potu a sportu. Tématem je začínáme sportovat (naplno a pravidelně) po delší odmlce (jo, jo, sportovní múzy mlčely). Doplním, že jde o dokument mých rozhodnutí (a případných omylů), nejde o návod, jak snižovat nadváhu. Popisuji svoje pocity tak, jak je každý měsíc přinesl…

Žlutý ručník na vlasy, modrý do sprchy, kostka na tělo…jednu paní jsem děsně „pobouřila“, když jsi na svůj žlutý ručník po sprše stoupla, nevzala jsem si tehdy ty kostkované a tak mi to přislo z její strany trochu…divné, ona měla 4 a já 2, ale co, podřídím se tureckým zvyklostem, tomu se asi říká „integrace“ 😉

Poslední ránu mojí kondici dal vloni na jaře zánět průdušek, který se vlekl, a po kterém jsem zůstala několik měsíců úplně bez pohybu. Poprvé v životě. Upřímně řečeno to byl ze zdravotního hlediska nejhorší rok doposud. Sem tam jsem zašla cvičit do parku, ale protože byl syn často nemocný, tak všechno bylo velice komplikované (a nepravidelné). Na podzim jsem několikrát skončila na injekci kvůli silné alergické reakci. Spirometrie (sleduje se křivka dechu) se výrazně zhoršila. Zhoršilo se toho spoustu. Jakoby se moje tělo rozsypalo. A přesně v této fázi, jsem se rozhodla, že začnu svoji spirálu nemocí ničit. Vážení a měření dopadlo dle očekávání. Ale nejdůlěžitější bylo, že jsem se s tím smířila. Po stručném sdělení, co mne trápí (kromě toho, co bylo jaksi evidentní), mi trenér Sinan (jak poetické, Mimar Sinan byl známý turecký architekt), udělal trénink. Zpočátku jsem licitovala na třech lekcí týdně. Sinan zavelel: „třikrát je málo“. „Hm, tak čtyřikrát?“ To jsem ochotná „obětovat“… „Ne, budeš chodit pětkrát“. „A do Pěruna…“, pomyslela jsem si.

A tak jsem hned začala. Program byl tento – fitness, cardio, plavání, fitness, cardio a další týden totéž. Rozehřátí na kole (10 min) byla ta nejlehčí část. Program ve fitku mi byl nastaven na 2 krát 20 opakování. Nic speciálního (jo, jo, kde jsou ty časy aerobních maratonů a třífázových tréninků…) – předkopávání vsedě, zakopávání vleže, veslování, biceps vsedě, stlačování triceps, zakopávání vestoje a 3 různé série na břicho. K „břišákům“ jsem pojala největší nedůvěru, protože první série spočívala v tom, že budu cvičit s podobným přístrojem jako měl svého času Chuck Norris. Prostě mi jako zkušenému břichocvičci přišlo tohle jako podvod na Turky (opravdu je to účinné, když se to dělá správně). Další 2 byly známé (a neoblíbené cviky na spodní část břicha). Po každém fitness programu následuje další, spalovací část. Ideálně 15 min na „orbitracu“ a půl hodinu chůze bez zátěže. Nalijme si čistého víno. Jak se asi může běhat astmatikovi, který vláčí baťoh 😉 Začala jsem na dvou minutách, víc jsem prostě neudýchala. Chůze byla o mnoho snadnější. No a teď si představte, že druhý den měl být jen čistý aerobní program na těchto „mučidlech“. Zařadila jsem si raději více jízdy na stacionárním kole a občas veslování na veslovacím trenažeru, abych ty minuty nějak nahnala…Nejvíce jsem se vždy těšila na třetí den – plavání.

První dva týdny mi to šlo jednoduše (pokud nepočítám to, že celou dobu usínám se synem brzy večer). Po dvou týdnech jsem pocítila příliv energie (přes den, večer se tedy úplně odlila). Třetí týden jsem absolvovala se zaťatými zuby. Nedostatek odpočinku mezi jednotlivými dny už byl znát. Čtvrtý týden dostal Amirek chřipku a tak jsem díky pomoci svého muže stihla alespoň tři ze svých pěti cvičeníček. Byl to boj s časem, musela jsem to stihnout, než půjde manžel ráno do práce (fitko je pěšky sice jen kilometr a půl, ale nějaký čas to zabere…). Ale lepší 3x, než nejít… Překonala jsem se. Po více jak půl roce tělesného skomírání, jsem se každý den (pondělí-pátek) donutila ke sportu. Přežila jsem také jednu zabijáckou aerobní lekci s názvem 100% (používali jsme stepy, činky, tyče flexi-bar, vše v rychlém tempu). Lektor Jesus (jihoameričan) říkal, že druhý den budou bolet svalečky, a že budeme křičet: „ oh Jesus“ a měl pravdu. Rozbila jsem jeden hrnek, jak se mi „genglaly“ ruce. Škoda, že zatím neudýchám jeho další lekci – Bailamos, je to trošku jako zumba, trošku dance aerobic. Snad později…Po měsíci jsem na orbitracu „uběhla“ deset minut a dokázala jít na pásu 30 minut v ostrém tempu (5,6-6km/h) střídaným s „pomalejším“ 5-5,5km/h.

Kdybych měla říct, co mi tento měsíc dal, byla by to sebekázeň a nová chuť do aktivnějšího života. Čím déle jsem trénovala, tím méně jsem jedla. A začala jsem se vědomě vyhýbat bílé mouce, tučnému masu a sýrům. Některé dny jsem jedla ukázkově, salátek k obědu, salátek k večeři. K tomu trošku kuřecího masa…skoro žádné mlsání. A výsledek? Jedno jediné kilo dole. To je přeci tak nespravedlivé! Asi budu muset přemýšlet radostněji …nebo jen vytrvat?!

Opravdu mají svaly „paměť“? Kdo si tipne téma nebo podtext třetího měsíce a uhádne ho, dostane pohled z „orientu“ (první měsíc byl o „rozhodnutí“, druhý „začínáme sportovat“…).

Pro sestavení vlastního tréninkového programu, se obraťte na svého trenéra nebo sportovního konzultanta a nezapomeňte mu sdělit svůj výchozí (současný) zdravotní stav. Může se vám stát, že se podceníte náročnost tréninku a vaše momentální možnosti. Nezapomeňte na historii svých onemocnění (těch závažnějších) a dle potřeby proberte vaši zamýšlenou změnu životního stylu s lékaři. Osobně vycházím z toho, že mám astma od narození, proto jsem zvyklá na různé opakující se zdravotní komplikace. Pravidelně chodím na kontroly a testy. Nepodceňte, prosím, náročnost této změny.

Pro všechny „spolusportovkyně“ nabízím ukázku vzorového jídelníčku, jak mi ho sestavila moje trenérka Markéta (v roce 2009). Vycházela při tom z mého tehdy obvyklého stravovacího systému a chutí. Najdete-li u jídla lomítko, neznamená to, že si máte dát vše, ale jen vybrat jednu variantu… Jídelníček je také ilustrativní a pokud se vrátíte k měsíci prvnímu, dočtete se, že postup snižování nadváhy je individuální, neexistují šablony pro úspěch (a udržitelnost) pro všechny. Musíte se s tím prostě smířit a postupovat svým osobitým způsobem. Budu ráda, když se zapojíte do mého seriálu a popíšete vaše zkušenosti.

Pondělí:
Snídaně ovesné vločky s medem s rozinkami/nasekané mandle
Svačina banán/jablko
Oběd 175-200g kuřecího s rýží (150-200g)
Svačina cottage sýr
Večeře zeleninový salát s kuřecími kousky

Úterý:
Snídaně vaječná omeleta 3 bílky/celé vejce/celozrnné pečivo a zelenina
Svačina müsli tyčinka
Oběd vepřová panenka, vařené brambory/těstoviny/rýže
Svačina jogurt
Večeře celozrnné pečivo, nízkotučný sýr, šunka, zelenina

Středa:
Snídaně ovesné vločky s medem s rozinkami/nasekané mandle/nebo s ovocem
Svačina tvaroh s ovocem
Oběd jakákoliv ryba, brambory
Svačina šunka, celozrnné pečivo, zelenina
Večeře kuřecí s rýží/se zeleninou

Čtvrtek:
Snídaně šunka, celozrnné pečivo, zelenina
Svačina tvaroh s ovocem (např. broskví)/sušené ovoce – meruňky, švestky – 5g
Oběd kuřecí a těstoviny/rýže
Svačina cottage sýr a pomeranč
Večeře zeleninový salát s ťuňákem

Pátek:
Snídaně tvaroh/ovesné vločky s ovocem (banán/jablko)
Svačina pomeranč
Oběd vepřová panenka s rýží/těstoviny
Svačina jogurt/pomeranč
Večeře zeleninový salát s kuřecím masem

Sobota:
Snídaně vaječná omeleta 3 bílky/celé vejce/celozrnné pečivo a zelenina
Svačina ovoce – pomeranč/banán
Oběd kuře/vepřové/hovězí s rýží
Svačina jogurt/cottage sýr
Večeře mozzarela s rajčaty

Neděle:
Snídaně šunka, celozrnné pečivo, zelenina
Svačina jogurt/cottage sýr
Oběd jakákoliv ryba, brambory, zelenina
Svačina grep/pomeranč/mandarinka
Večeře kuřecí s rýží/brambory

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na