Austrálie XII.

Autor

Potápíme se!!!

41. den našeho putování přinesl s sebou toužebně očekávaný výlet na korálový útes. Den předem jsme si v Cairns, kam jsme přijeli zpět z Cape Tribulation (a po uzdravení naší Máří), prošli nabídky kanceláří, které tyto výlety lodí organizují… Jak zvláštní, že jsme v úplně každé kanceláři slyšeli – Máme nejlepší loď, přátelskou posádku, zavezeme vás na místo, kde jsou nejhezčí korály :o))))) Vybírali jsme podle fotek a tak trochu i podle ceny a rozhodli se pro SAFON REEF.

V osm ráno jsme byli již v plné parádě připraveni na molu, po lehké snídani a odložení večeře na wc v místním obchoďáku, sluníčko svítilo, nálada nemohla být lepší a loď SUPER CAT se nám taky moc líbila… Nekecali… posádka byla vyřechtaná, samý vtípek, lodí voněla káva a nějaký sušenky… pohoda jahoda…

Dostali jsme SAFETY NUMBER, chápu, při objemu výletů by byl masakr pamatovat si jméno každého zvědavce v neoprenu, složku s instrukcemi a dotazník týkající se našeho tělesného i duševního zdraví… Divný, ale prošli jsme :o))

Před devátou kapitán nastartoval a my vypluli na širé moře… ještě nezbytných pár komunikačních posunků do světa pod vodou a už jsme vylezli na palubu kochat se výhledem… moře bylo úžasně modré, žádný velký vlny, cesta byla naprosto parádní… V tu chvíli jsem pochopila, jak lehce tomu jde propadnout…Sama za sebe si myslím, že voda mě uklidňuje (teda pokud mi zrovna neodnáší rodinu a netrhá barák na půl, ale to se snad nikdy nikdy nikdy nestane!!!), takže jsem jen seděla na lavičce a kochala se rozhledem…

Někdy v půli cesty (aspoň podle hodinek) nás vyzvali, abychom si šli vyfasovat neopren, šnorchl a brejle… po jednom jsme přistupovali k „výdejnímu místu“, kde nás týpek očíhl a vydal odhadovanou velikost… U přítele trefil, u mě přestřelil… měla jsem rukávy jak křídla a „sraní“ u kolen (kdybych věděla, že jednou to bude IN, nechala bych si to i bez toho, že mi nelezla zadnice :o)))))))… Došla jsem za týpkem zpátky vymoděna v jeho model, ten se mohl smíchy zlomit a světe div se, bez řečí mi dal menší :o)… to by už šlo… :o)

Blížil se čas kotvení, ale my stále jeli a jeli a jeli… Hmmm, líná huba, holé neštěstí a už jsme si to jako zvědaví turisti štrádovali do kapitánské kajuty… nejdřív nezbytná prohlídka, pár technických dotazů od přítele a pak natvrdo.. kdy už tam budem…ó jak jsme byli nedočkaví :o)

Kapitán nás ujistil, že nás neveze na slíbený dva útesy, ale jen na jeden, nepojedeme 90 min, ale tak nějak skoro dvě hodiny, ale za to uvidíme spoustu lodí… No nazdar :o((((( A je to tady…Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají… dost nás to rozladilo, ale říkali jsme si, že to budeme řešit až po návratu, teď už bychom ke břehu asi nedoplavali…

Na Safon Reef jsme zakotvili něco po jedenácté, hned vedle plachetnice, ze které se vyklubala naše zásobárna vzduchu… A najednou povely… skupina č. 1 do vody, tzn. my s přítelem a ještě dva další… Ojéje… nikdy jsem nefuněla do vody se šnorchlem, natož tak s bombou a už pod vodu? Nějaký smočení palce, rozkoukání nebude???

Pleskli nám na záda bombu, kolem pasu pás se závažím (ojoj, to bude dílo), na nohy ploutve a do huby gumu… pohled pro bohy…

Museli jsme sednout na rampu, skočit do vody, ve vodě se otočit a chytit takového žebříku pod lodí a dýchat a zvykat…. Skočit do vody, otočit se a chytit se žebříku, to jsem dala… ale jakmile jsem se pořádně rozhlédla pod vodou, stočil se mi výhled do kulata (jako když jdete kolem kulaté skleněné výlohy – to mi nedělá dobře na žaludek) a vyjela jsem z vody jak raketa…Ten šikmookej instruktor, co nás tam hlídal, mě bídák nechtěl pustit na loď a já skoro v slzách závisti a paniky pozorovala přítele, jak si hezky funí, pouští bublinky a spokojeně plácá ploutvemi… Z bídáka se vyklubal pohodový kluk, co se mě snažil uklidnit, skoro se mu to povedlo a já se vrátila pod vodu… šlo to… huráááááááááá!

Pod lodí nás čapnul další instruktor a my vyrazili do hlubin… Když pominu své děti, doteď jsem nic hezčího neviděla… Úžasný svět ticha a barev a tvarů… Kdybych neměla v puse dýchač, asi bych se pořádně nalokala slané vody, protože bych měla hubu otevřenou úžasem… Ještě že jsme se naučili ty posunky, protože, nechápu sice proč, ale instruktor mě často ukazoval, že mám máchat ploutvemi, že neplavu :o)))))))))))))))))))

V jednu chvíli mi pěkně zatrnulo, a to tehdy, když jsem zahlídla žraloka… FAKT TAM BYL!!! Sice malej, odhadem tak metřík, ale byl to on! Asi se lekl a raději uplaval :o)))

Nafotili jsme spoustu fotek a museli jsme ven… celý ponor trval asi 25 min, uteklo to dost rychle…

Odevzdali jsme bombu, vzali šnorchl a hupli zpátky do vody… kravili jsme se, fotili jsme se navzájem… a přišla vlnka a přítel ochutnal :o) a pak ochutnaly rybičky :o))))))

Na loď jsme vylezli utahaný ale nadmíru spokojený…Zpátky do přístavu jsme dorazili v 5 odpoledne totálně KO, rozloučili jsme se s posádkou a valili do auta chrnět :o)

Nakonec jsme si ani nestěžovali :o)))

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na