I když je už podzim v plném proudu a příroda hýří barvami, až zrak přechází, pojďme si alespoň v krátkosti vychutnat atmosféru pozdního léta a vypravit se společně do Lichtenštejnského knížetství a to konkrétně do městečka Malbunu.
Turistické místo Malbun leží ve výšce cca 1 600m nad mořem a je proslavené hlavně jako lyžařské středisko. Díky nádherné přírodě s množstvím značených cest se však jeho návštěva vyplatí během celého roku. Je léto, nebe jako šmolka, vzduch je průzračný a voní dobrodružstvím, dobrou náladou a optimismem a my si před cestou užíváme nejen krásný výhled do okouzlující až poeticky krásné scenérie, nýbrž i výbornou svačinku zakoupenou v místním obchodě. V Lichtenštejnsku je oficiálním platidlem švýcarský frank, přijmou však i Euro. Eurem můžete zaplatit všude, při platbě však, jak jsme se přesvědčili, či spíše, jak nám bylo v obchodě sděleno, neakceptují platbu mincemi, nýbrž pouze bankovkami, na které Vám potom vrátí zpět ve francích. Protože nechceme švýcarské franky a už vůbec ne jejich „frfníky“, neboli, jak je oficiálně uváděno v kurzovním lístku, dílčí jednotky – rappy, použijeme při nákupu platební kartu.
A po občerstvení hurá na túru. Možností je relativně dost. Shodujeme se na trase a jdeme. Kráčíme, kocháme se přírodou, povídáme si a zde si můžeme i poskočit. No vážně. Na kamenech lemující cestu jsou v hrubých obrysech načrtnuta zvířata a pod nimi je napsán údaj, kolik které zvířátko dokáže jedním skokem zdolat centimetrů či metrů. Dozvídáme se, že taková myška si dokáže poskočit o celých 70 cm. To mi připadá na takové malé zvířátko dosti pozoruhodné. Kobylka na jeden hop zdolá až 2 metry. Je zde vyobrazen i člověk s údajem 8,95 metrů, což odpovídá aktuálnímu světovému rekordu z roku 1991 ve skoku do dálky. Na nejdále položeném kameni, na kterém je napsán údaj 10 metrů, je vyobrazen jelen. U zvířat i zvířátek se žádné olympijské hry ani jiné závody nekonají, a proto je zde s pochopitelných důvodů jejich možná výkonost zaokrouhlena na celé jednotky, jen u lidí se zde uvádí aktuální hodnota světového rekordu. Docela by mě zajímalo, zda a za jak dlouho po dosažení bude údaj změněn.
Dál se ubíráme krajinou. Procházíme kolem malého jezírka, občas pozdravíme nějakého turistu či spíše malou skupinku turistů, potkáváme i mladý pár s dítětem v kočárku. Naštěstí tu není moc přelidněno a tak si můžeme dosytnosti rozplývat nad tou nádherou všude kolem nás. Široká cesta je pohodlná a vede nás kolem ohrady se skotem, který se zde spokojeně pase a cinká svými, na krku pověšenými zvonci, stále výš a výš. Cesta mění svůj charakter, už to dávno není široká, víc a víc se podobá pěšině či stezce, úží se a klikatí. Kraje cestičky vedoucí ke svahu ztrácejí na své pevnosti a někde převládá pocit, že již nemáme ani co do činění s pěšinou. Jedno dítko poskakuje jako srnka a snad ani nezaregistrovalo měnící se charakter cesty, druhé jde úzkostlivě a pečlivě vybírá místa, na které došlapuje. Protože se cesta nelepší, raději se otáčíme zpět a klidnou procházkou se vracíme zpět k autu.