Ahoj všem,
posíláme pozdrav ze Slovenska. Máme druhý „dovoden“ – neděli, první výletní den. Vzbudila jsem se příjemně už po páté hodině – no to se mi teda doma nestává. Už ráno bylo vedro, říkala jsem si, jestli nejsem blázen, když pod kočár balím nepromokavé bundy a pláštěnky. No ukázalo se, že nejsem….
Na snídani jsme byli už v 7 ráno, Kuba vstával v 6. Snídaně byla od 7 hodin. Nacpali jsme se sýry, vajíčky, jogurtem, palačinkami, čajem, kávou, kakaem, juicem i ovocem a vyrazili od hotelu 1 kilometr na vlak. Jeli jsme jen jednu stanici na Popradské pleso, odtud je plán 4 kilometry právě k Popradskému plesu. Sice po asfaltce, ale stoupání, tak jsem docela chvílema funěla, a hlavně si Kuba usmyslel, že se v kočáru nepoveze, že půjde po svých, a nakonec chtěl nosit, takže jsme ty 4 kilometry šli asi 2 hoďky. Pravda, i s pauzama na focení potoka, sváču a tak….
Kočár jsem pak nechala na horské chatě a s báglem plným jídla (v hotelu jsme vyfasovali obědové balíčky) a dekou jsme se vydali kolem plesa. Tam jsme si udělali piknik přímo u jezera místo oběda. Krásný výhled.
Z hotelu jsme měli zmiňovaný obědový balíček, řízek s chlebem a rajčata, jak nám všem chutnalo! Kuba taky ukusoval řízek jak divej. Po obědě jsme si cele pleso obešli.
Začalo lehce poprchávat…. a rychle se rozpršelo, takže jsme se schovali na terase horské boudy, dali si horký čaj a dokoupili vodu na cestu zpět. A čekali, bouřka jako blázen. Lilo, blesky, hřmělo. No to mě potkat někde cestou v lese s dětmi, tak se pose…:)
Čekali jsme asi hoďku. Hory zatažené a nevypadalo to, že by dneska vylezlo sluníčko. Tak jsme se s povděkem nabalili do bundy a pláštěnky. Kubu obalili dekou, pláštěnkou, a když trochu přestalo, vyrazili jsme na cestu zpět k vlaku.
Před náma šli nějací dva kuřáci, to mě dost štvalo, přece nebudu na horách místo krásného vzduchu čuchat kouř. To mě i s Matesem motivovalo ke sportovním výkonům, takže jsme i popoběhli s kočárem a předešli je. Už nás nedohnali. Cesta dolů nám trvala krásných 30 minut, na ukazatelích píšou 45 minut. Kuba v kočáře usnul, asi ho uspalo to bubnování kapek do pláštěnky. Fakt jsme docela hnali a krásně jsme se trefili na vlak, který nám jel v 15:38 hodin, takže za 10 minut jsme pak vlakem byli zpět na Štrbském plese. Pršelo pořád, ale výlet super.
Jen nepříjemnost, vystupovali jsme z vlaku, Mates vylezl a dveře se zavřely a nešly otevřít, tak jsem na něj ťukala, že je to ok, že jdu zadníma. Tam ale nešlo s kočárem moc projet, jak to bylo úzké. Jak jde podél vlaku, bylo okny vidět, ale taky bylo vidět, že je z toho nesvůj. Výstup dalšími dveřmi se povedl, ale Matesovi jsem celou cestu do hotelu musela vysvětlovat, že se nic nestalo, a kdyby se někdy něco takového stalo zase, ať zůstane na místě, kdybych třeba vlakem popojela – to se nestane, ale kdyby, tak ať čeká, že to řeknu řidiči, a že se pro něj vrátím.
Na pokoji jsem dětem napustila vanu. Mates tam rozpustil stres a obě se dokonale vycákaly. Doma máme jen sprcháč, takže zážitek. Pak jsme si všichni dali sváču. Teď jsou v dětském koutku hned vedle mě. Jdu za nimi a od 18 hodin je véča, už se těším na pivko J a na jídlo taky. Je to úžasné, když mi někdo vaří.
Jdu se podívat na počasí, jak má být zítra a podle toho rozhodnu, kam vyrazíme.
Každopádně jsem teda po dnešku konstatovala, že ten nejdelší výlet – plánovala jsem ho na Sliezský dom, pod Gerlachovským štítem – sice jit po asfaltce, ale i tak 7 kilometrů tam a dalších 7 zpět (plus 1 a 1 od hotelu a k hotelu) k jednomu plesu, to teda asi neeee, to je moc, když jsme šli 4 kilometry do kopce 2 hoďky… Ale mám náhradní program, takže v poho.
A jak se ukázalo, vynechat výlet ke Sliezskému domu se vyplatilo. Potkali jsme ve vlaku lidi, kteří tam byli a přes horský chodník jim přeběhl medvěd. No nevím, mít tam kočár a 2 děti, asi nic moc pocit.
I tak (bez medvěda) byl dnešní den moc fajn, mám zatím jen 200 fotek… 🙂
Dnes celkem 1+4+4+1 kilometrů = minimálně 10 kilometrů v nožkách.
Tak se mějte a my se zase ozveme. Ahoj MY3
Úvodní foto: pixabay.com