První moje úvaha ohledně témat prosincových článků směřovala ke sněhu, zimě a určitě ke sportování. Trochu jsem si tenhle nápad vnitřně zpracovávala. Přemýšlela jsem, koho oslovit a požádat o zimní rozhovor.
Měl by to být sympaťák, pohodář, který si dovede tohle roční období užít a radost, optimismus, euforii a nadšení vyzařuje. Tak, abychom se i my, lidé, kterým je „v zimě zima“ pobavili. Přála jsem si představit Rodině21 člověka, z něhož navzdory jeho sněhové vášni sálá něco srdečného a hřejivého.
A pak mi došlo, že popisovanou osobu vlastně znám. Nějaký čas nahlížím do jeho blogu, kam přispívá svými články z rakouských Alp. Ze zimních sportů provozuje tzv. extreme carving, jízdu na speciálním carvingovém snowboardovém prkně, vypomáhá v lyžařské škole jako instruktor. Ve svém blogu na pokračování si říká „zevloun“, ale nejvíc je sžitý s přezdívkou „Zajda“.
Protože jsem žena činu a mám ráda změny, novinky a adrenalin, zajímavého muže jsem požádala o schůzku na chatu. Chatové rande jsem dosud nezažila, tedy jsem si naservírovala vskutku netradiční večerní zážitek. „Zevloun Zajda“ mě příjemně překvapil. Kromě toho, že byl od začátku k chatovému rozhovoru přístupný, skutečně vyzařoval takovou veselou a srdečnou atmosféru, že jsem pro tentokrát a výjimečně odložila i svůj pověstný ostych (a hned po krátkém představení jsme se tak nějak přirozeně dohodli na příjemnější formě povídání – tykání).
„Pohled z vrchní části sjezdovek na Kitzsteinhorn, stožár vpravo je největší v Evropě, na kterém jezdí lanovka“
Chcete-li, podobně jako já, poznat „normálního chlapíka, který se snaží žít tak, aby se mohl těšit na každý následující den“, nabízím malou chatovou ochutnávku.
Já: Zevloune, jak dlouho a proč jsi tam, kde jsi? Mám na mysli Alpy, nejvíce oblast Zell am See a Kaprun.
Zajda: Budu tu čtvrtým rokem, ale nejsem zde pořád, cca 8-9 měsíců v roce. Člověk by si měl plnit své sny a bydlení tady je splnění jednoho mého snu.
Já: Splnění dětského snu? Od kdy lyžuješ, vyrůstal jsi na horách?
Zajda: Dětského snu asi ne, dejme tomu pozdější sen, po třicítce. Nelyžuji, naposledy jsem lyžoval v sedmé třídě. Můj obor je pouze jedno prkno. Pocházím z Vysočiny.
Já: Opravdu nelyžuješ? A proč snowboard? Zřejmě jsi byl ke sportu vedený už od dětství, běháš, běžkaříš, jezdíš na kole… Mmch, teď mi píšeš odkud – jsi v Alpách nebo v ČR?
Zajda: Sport patří k mému životu. Hrál jsem tenis, jako mládě fotbal, kolo a později prkno, běžky. Kolo zůstalo, ale s větší intenzitou. Na Vánoce jedu do rodné hroudy a pak přes zimu vypomáhám v lyžařské škole na Zadově jako instruktor prkýnka.
Teď jsem na gaučíku alpském.
„Alpincentrum, 2500m.n.m.“
Já: Tedy láska k horám. Umíš si představit, že bys žil v Alpách trvale? Proč Alpy? Jak padlo rozhodnutí, byl to promyšlený krok nebo ses prostě sebral a odjel?
Zajda: Láska k přírodě všeobecně. Pohled na zasněžené kopce i v létě dodává mnoho životní energie, čas tu plyne úplně jinak. A jsou tu levnější byty, než třeba ve Špindlu… Kdysi jsem tady byl na dovolené a láska na první pohled. Proto tu jsem. Prostě splnění onoho snu. V současné době zde mám malý byt s výhledem na zasněžený Kitzsteinhorn, cca 300m od jezera, v místech, kde se turisté neobjevují.
Na ženu nejsi tedy moc zvědavá, čekal jsem, že mě tu budeš „pitvat“ a zatím pohodička.
Já: To jsem ráda, možná neumím „pitvat“. Přijel jsi do Alp sám nebo s nějakou partou? Z tvých zápisků mám pocit, že jsi velký pohodář, nemýlím se, že?
Zajda: Poprvé jsem byl v Alpách s jednou kamarádkou a pak už většinou sám. Jsem osamělý běžec životem a tak partičky a podobné není nic pro mne. To nemohu posoudit, jaký jsem, ale okolí říká, že ze mne pohoda vyzařuje.
„Mýtnice u známé silnice Grossglocknerstrasse, výška kolem 1.200 m.n.m, cestou dolů jsem málem zmrzl“
Já: Jaké to je zabydlovat se v cizí zemi? Předpokládám, že jsi uměl perfektně němčinu…
Zajda: Není to nic těžkého, člověk může bydlet v současné době kdekoli. Ze začátku mi pomohl pan makléř, přes kterého jsem koupil byl. Pomohl mi zařídit účet, internet. A potom jedna kamarádka, co zvládá dobře jazyk německý. Já mluvím velmi špatně, jsem na jazyky trubka, ale člověk se vždy domluví a když neví, stačí se usmát a pokaždé to nějak jde. Lidé jsou tu vstřícní a ochotní. Ale pilně se jazyk učím, avšak leze mi to do hlavy pomalu. Těch pár slovíček ale prý bravurně zvládám, mnozí pak mají pocit, že vládnu místním jazykem dobře. Malý příklad z praxe – jedu někam na kole a jakmile vidím nějakou ceduli, tak si ji vyfotím a potom doma přeložím. A tak se učím a učím a ještě mnoho učit budu.
Já: Plánuješ nebo spíš žiješ přítomností?
Zajda: Jsem realista, žiji v přítomnosti. Neplánuji na roky dopředu, to mi nikdy nevyšlo. A tak plánuji na pár dní dopředu vždy podle počasí. V pracovním životě poměrně na delší dobu, než pár dní.
Já: Smím se zeptat na pracovní život, jakou práci má „zevloun“?
Zajda: Práce, co mne živí, je reklama… reklamní akce, outdoor akce, firemní akce, promo. Ostatní činnost, kterou „zevloun“ dělá je spíše z oblasti, že ho to baví a přináší to třeba ostatním nějaký užitek. Peníze člověka šťastným asi neudělají, ale když vyjedeš na kole na nějaký větší kopec, cca 2000m.n.m. a při té námaze sis sáhla na pomyslné dno, uvidíš nádherné údolí, okolní kopce, tak je to pocit, který žádnou finanční částkou nenahradíš a já jsem rád, že jsem tě tam jako průvodce vyvezl. To samé třeba o výuce snowboardu, když někoho naučíš na prkně a on má z toho radost… jsou prostě věci, kde u mě peníze nejsou na předních pozicích a nikdy nebudou.
Snad jsem to napsal srozumitelně, já totiž píši vše, jak cítím, případně se tedy omlouvám, bude-li to nesrozumitelné.
Já: Samozřejmě, že jsi to napsal srozumitelně, napsal jsi to i moc hezky. Tedy se živíš reklamou, také v Alpách funguješ jako instruktor snowboardu?
Zajda: Ano, živím se reklamou. A tady v Alpách jezdím jako průvodce na kole a jsem instruktor snowboardu. Ale dělám to pro privátní sektor, respektive pro známé z penzionů a jejich klienty. Občas někdo z blogu napíše, že tady bude. Na kola jsou zde úžasné možnosti a tak se to snažím mapovat, dávat do GSP a připravuji web, kde budou trasy s popisem, souřadnicemi, fotem a nějakým vlastním poznatkem. Prostě kompletní info, když sem někdo přijede a chce každý den jezdit někde jinde. Občas něco dám i na blog, nějakou tu cestičku, ale v zásobě jich mám povícero.
„Středisko Kitzsteinhorn, když přes noc napadne cca 70 cm sněhu, samotný Kitzsteinhorn je vlevo“
Já: To je úžasné, ty vůbec nejsi „zevloun“…
Zajda: Asi jsem pánem svého času, nepracuji od-do. Svoji práci si mohu částečně přizpůsobit. Podstatné pro mne je, aby mě to bavilo, a tak i práce je mým koníčkem. Chci se prostě těšit na každý následující den, radovat se z maličkostí a je jedno, jestli je právě středa nebo neděle.
Samozřejmě, že jsem „zevloun“, na tom si zakládám. Jsem „Zajda zevloun alpský“.
Já: Napiš mi ještě něco o snowboardu…
Zajda: Na prkně jezdím, protože mne to baví. Když jezdím, tak nejezdím „klasiku“, ale věnuji se extreme carvingu www.carvingboard.info . Na prkně jezdím už dlouho, podstatně déle, než žiji v Alpách.
Já: Jak dlouho trvá, než se člověk naučí tak trochu dobře jezdit na snowboardu?
Zajda: Za dva dny jezdíš tak, že chlapíci od 20 do 45 let po tobě budou chtít telefonní číslo a v noci jim budou před očima probíhat tvé ladné pohyby při obloučcích, jak je budeš krájet na svahu. Obvyklá hláška bývá „Takové dřevo, jako jsem já jsi ještě neučil…“ – každý se naučí jezdit, někomu to trvá kratší dobu, jinému déle, ale každý pak jezdí. Mnoho rodičů mne proklíná neboť jsem jejich děti „odloudil“ od lyží.
Já: Potřebuješ adrenalin? Překonávání sebe sama… co ti to dává? Měl jsi na snowboardu nějaký úraz?
Zajda: Kdysi dávno jsem pracoval v oblasti adrenalinových sportů, opravdová hrana decentního adrenalinu a to se těžko pak už posouvá. Teď je to o zážitcích a vnitřním pocitu, který já nazývám orgasmem duševním, což ostatně znáš z mého blogu. Překonávám sám sebe spíše na biku v jízdě do kopců, rád si sahám na pomyslné dno a to je pak dosažený kopec větším prožitkem. Klepu na prkno, ale zatím se mi nic nestalo. Snažím se jezdit na snowboardu bezpečně, dobré oblečení, ochranné pomůcky… Úcta a respekt z kopců, jak na snowboardu, tak na biku. Nikoliv však strach, ten sem nepatří.
Já: Jak tě napadlo psát do blogu iDnes?
Zajda: Blog je takový můj kontakt se světem, respektive ventilace mých myšlenek a zážitků. Jsem cizí člověk v cizí zemi, až na pár lidí tu nikoho neznám a tak ten blog. Je tu krásně a já bych se rád s někým podělil o své zážitky.
Je to blog, jakých jsou na iDnes stovky. Občas mi někdo do zprávy napíše, abych se probral do života, občas „nabídka k sňatku“… a tak věřím, že to nikoho neuráží. Každý prostě nějak žije. Já žiji tak, jak žiji.
Já: Já jsem celkově uzavřenější člověk, proto spoustu svých pomyslných přihrádek světu neotevírám. Možná i ze strachu z rádobysoudů a podobných věcí, kterým tobě nevadí čelit…
Zajda: Ty jsi žena a u vás je to něco jiného.
Já: Asi ano.
Zajda: Kdyby mi vadila případná konfrontace a kritika mého života, tak bych své články asi psal jinak, ale mně to nijak nevadí, nemám problém s upřímností a realitou. Snažím se vyjadřovat tak, jaký opravdu jsem.
Já: Co ti na Rakousku imponuje? Je něco, co tě zde štve (kromě jazykové bariéry)?
Zajda: To nedovedu moc posoudit, je tu krásná příroda, čisto, lidé slušní, ochotní. Není to chaos a anonymita davu. Běžně se zde zdraví cizí lidé. Já jsem nenáročný, tedy mi vyloženě nic nevadí. Ani jazyk, prostě to k tomu patří, když někde žiješ, tak bys měla umět také hodit řeč. Ono je něco jiného být tady jako turista nebo tady pobývat delší dobu, bydlet v místech, kam turista nezabloudí a jsou tu jen místní… Nestydím se za to, odkud jsem a kam se vždy budu rád vracet. Mám vztah ke své rodné hroudě-první lásky, zklamání, první jednička. Jsem tedy vlastenec a není důvod, aby tomu tak nebylo.
Já: Zevloune, úplně nakonec chci vědět, jaké je tvé největší přání…?
Zajda: Asi, abych to byl pořád já, chlapík s kladným vztahem k životu a vážil si každého dne, kdy se mohu pohybovat na této zeměkouli. A v tom je myšleno i zdraví… To jsem napsal trochu zmateně, ale ty určitě víš, co myslím nebo jak to myslím.
Já: Ano, jsem si jistá, že jsem to pochopila správně já i naši čtenáři.
Moc bych ti přála, abys zůstal, jakým jsi. Děkuji ti za rozhovor.
„Pohled na Kitzsteinhorn, pár desítek metrů od mého bydliště“