První let

Autor

Na cestování je krásné a ohromující to, že nikdy nevíte, co vše se Vám může přihodit cestou, zvláště, cestujete-li letadlem poprvé. Z vyprávění a různých filmů jistou představu o cestování letadlem v hlavě máte, ale není nad skutečnost, kdy stojíte uprostřed terminálu a rozhlížíte se na všechny strany, kde se mísí národnosti z celého světa, otevírají a zavírají se odbavovací přepážky a kolem vás neustále někdo popojíždí s kufry na kolečkách. Jakmile si myslíte, že se v tomto organizovaném „zmatku“ dokážete orientovat, tak musíte projít přes několikero kontrol, než se dostanete k vytouženému cíli – nástupu do letadla.

Aniž bych to byl býval tušil, tak jsem měl objednaný palubní lístek u okýnka, ke kterému jsem si to hned šinul při vstupu do letadla. Sedl jsem si, zapnul si pás a dychtivě čekal, co se bude dít. Z okna jsem si všiml, že schůdky, po kterých jsem do letadla nastoupil, pomalu odvážejí pryč. Načež se slova ujala krásná stevardka vítající nás na palubě letadla jejich společnosti. Její slova následovaly bezpečnostní pokyny, jako bylo oznámení, kde jsou únikové východy, záchranné vesty a kde se nám v případě potřeby spustí kyslíkové masky, doprovázené názornou ukázkou. Po skončení jejího projevu se letadlo začalo pomaličku rozjíždět po ranveji, a můj pohled byl v tu ránu soustředěný na dění za okýnkem – tudíž ven.

Slyšel jsem, i přes zvuky hlasité klimatizace, jak motory nabírají na obrátkách a letadlo se vydává hledat svůj startovací bod. Pak se letadlo na kratičkou dobu zastavilo a při potvrzení z řídící věže začalo nabírat rychlost. Letadlo jelo čím dál tím rychleji, a když už to vypadalo, že jede tak rychle, že by na cestě předjelo jakýkoliv dopravní prostředek, přišlo to, na co jsem celou dobu čekal – začali jsme stoupat. Letadlo naklonilo svůj čumák směrem vzhůru, cítil jsem, jak se zabořuju do sedačky, a pak odlepilo svůj podvozek od země. V tu ránu prošel mým tělem pocit, který jsem do té doby ještě nezažil, snad to byl pocit vzrušení z toho, že letíme, nebo strachu že už nestojíme na zemi, bylo to takové mravenčení po celém těle, ale bez toho mravenčení.

Jen co jsem se vypořádal z tohoto mírného, leč příjemného šoku, byl můj obličej nalepen na okýnku a prahnul jsem po novém pohledu – pohledu na život pod vámi. Sledoval jsem, jak letadlo nabírá výšku, a my se dostávali na úroveň mraků, které jsem tak dobře znal celý svůj život jen z jejich spodní strany. Myslel jsem, že už mě nemůže nic překvapit, když v tom okamžiku jsme vletěli do jednoho z těch mraků, bylo to jako vletět do husté bílé mlhy. Hlavou mi proběhlo, že už to tak bude asi po celou dobu letu, a že má pozorovací mise u okýnka už skončila, ale mýlil jsem se. Během chvilky dosáhlo letadlo takové výšky, že všechny mraky byly pod námi, a ten pohled mi málem vyrazil dech. Přede mnou se náhle objevila krásně azurová obloha a pod námi bylo moře sněhově-bílé ušlehané šlehačky – šlehačky mraků. Byl to úžasný a ohromující pohled, který jsem do té doby nepoznal a jsem rád, že jsem si tenhle zážitek vyzkoušel na vlastní kůži.

3
Komentujte jako host

3 Počet komentářů
0 Odpovědi na vlákno
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
3 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ivka

Tak krásná stewardka….

Já se létat bojím, ale když jsem si přečetla váš příspěvek, skoro to vypadá, že to nic není 🙂

Peprmintka

Taky se bojím létat, ale to azurovo se šlehačkou bych si přála vidět na vlastní oči.