Jsme druhý den v Praze, a dnes máme v plánu jít do ZOO. Tentokrát jsem si nezapomněla vzít zápisník, ať si můžu poznamenat některé, pro mě neznámé a zajímavé názvy zvířat. To proto, abych si je časem zapamatovala, a příště už mi nebudou připadat neznámé.
Hned při vchodu nás zaujaly opičky. Jmenují se guaréza pláštíková. Tato nápadná, černobíle zbarvená opice se musí líbit snad každému. Bílá, dlouhá srst po bocích tvoří jakoby plášť. Kromě toho má tmavý obličej, lemovaný bíle a bílou špičku ocasu. Mláďata se rodí téměř bílá.
Další zajímavým zvířetem je mravenečník velký. Má velmi zvláštní tvar celého těla. Protáhlý obličej a 60 cm dlouhý jazyk mu umožňuje dobře chytat termity a mravence, podle nichž dostal své jméno. Zvláštní je barevná kresba na boku a dobře osrstěný placatý ocas. Prý je mírumilovný. Příliš nebojuje ani s nepřáteli, ani s jedinci svého druhu.
Kotul veverovitý. Tuto milou, barevnou opičku snad znají všechny děti. Je to společník Pipi Dlouhé punčochy.
Gaviál indický. Spulu s krokodýly, aligátory a kajmany patří do řádu plazů. Na první pohled se od ostatních liší velice úzkou tlamou, vepředu u nozder trochu rozšířenou. V Indii je to posvátné zvíře a přesto velmi ohrožené. Zbytky se odhadují jen na 200 jedinců. Kromě Zoo Praha je v Česku chová i Krokodýlí Zoo v Protivíně. V Evropě jsou pak ještě chováni ve Francii a v Dánsku.
Anolis jeskynní. Tento had mě zaujal svým duhovým leskem.
Člunozobec africký. Moc zajímavý pták, typický svým mohutným zobákem. Stál tam přesně uprostřed, nehnutě jako socha, vypadal, jako by byl naaranžovaný. Pak se pohnul. Opravdu tedy není vycpaný, jak si dcera zprvu myslela, je živý.
Ledňák africký – větší, než náš ledňáček říční. Zrovna dostali krmení. Místo rybky drží v zobáku bílou myšku.
Ibis rudý. Krásně červeně zbarvený. Mladí ptáci jsou šedobílí, postupem času však díky požírání červených krabů získají své charakteristické zbarvení.
Hadilov písař. Je dravec s dlouhýma nohama. Připadá mi jako orel, křížený s čápem. Létat umí, ale lítá jen v době toku a v ohrožení. Raději však běhá. Dokáže být rychlejší, než pštros.
Kozorožec kavkazský. Dokáže šplhat s neuvěřitelnou jistotou po strmých skalních srázech, a dokonce i mláďata jsou schopna asi dvě hodiny po porodu následovat svou matku. Mají k tomu přizpůsobená kopýtka, ale přesto, klobouk dolů, je to artistický výkon.
Hrabáč. Mládě s matkou spokojeně spalo ve svém vnitřním výběhu, kde bylo přítmí a nešlo fotit. Matka vypadala velice roztomile. Spala na zádech, bříško odhalené, všechny končetiny vzhůru.
Štětkoun kamerunský. Pěkně zbarvené prase, pocházející ze západní Afriky. Protáhlé ušní boltce jsou zakončeny štětkou chlupů – odtud jeho název.
Ilustrační foto, foceno v Ostravě.
Bongo horský. Pěkně pruhovaná antilopa. Vyskytuje se pouze v Keni. Je to taky velmi ohrožený druh. V přírodě se odhaduje jen 100 jedinců. Zoo Praha je chová od roku 1988. Během této doby odchovali 44 mláďat.
Bércoun rezavý. Vypadá jako myš s dlouhým nosem. Žije ve střední Africe.
Pes ušatý. Žije také v Africe. Díky nápadně velkým uším výborně slyší a taky si dobře udržuje svou tělesnou teplotu. Avšak špatně vidí.
Orel východní. Jedná se o největšího orla na světě. Rozpětí křídel má až 2,7 metru. Je pěkně zbarvený se žlutým zobákem.
Tapír čabrakový. Nápadné černobílé tělo se zužující se hlavou, končící malými chobůtkovitými ústy. Mláďata se však rodí černobíle pruhovaná. (Později se narodilo mládě, mělo kromě pruhů i tečky. A bylo moc roztomilé. Pozn. autora)
Tučňák Humboldtův. Konečně jsem viděla naživo našeho Vašíka. Jen nevím přesně, který z nich to vlastně je. Těch tam totiž bylo! Je to jediný druh tučňáka, který snese naše klimatické podmínky. Většina druhů obývá chladnější vody jižních moří. Dalo by se říci, že tučňák Humboldtův je teplomilný druh. Žije v Jižní Americe v Peru a Chile.
Takže Vašíku, všechno nejlepší k zítřejšímu svátku (byli jsme v zoo 27.9.), a ať je Ti v české Zoo dobře.
Gorila nížinná. Velký lidoop. Zajímavé je, že za svůj život může zdravá samice vychovat asi jen šest svých potomků. V pražské Zoo se gorily úspěšně množí. Prvním odchovaným mládětem byla Moja.
Žirafa Rotschildova. Je druhým nejohroženějším druhem žiraf. Všechny poddruhy se liší zbarvením. Tento druh má navíc nápadně vyvinutý třetí růžek na čele – zvláště u samců. V Česku jsou chovány jen Rotschildovy a síťované.
Toto je čistě můj výběr méně známých a zajímavých zvířat. Mezi tím vším klasika, známá zvířata, ale Zoo si bez nich nedovedeme představit. Např. Sloni a tygři, vlci a podobně, která poznají děti už odmalička, ale stále nás uchvacují svou majestátností.
Návštěvu Zoo jsme si moc užili, ne nadarmo letos získala titul “ 4. nejkrásnější na světě“.
Kromě mých osobních postřehů jsem čerpala některé poznatky z Wikipedie.