V Praze bylo blaze

Autor

Je téměř polovina prosince a přípravy na vánoce jsou v plném proudu. Nevím jak u Vás, ale já už mám napečeno, teď postupně vše poslepovat, nazdobit a udělat nepečené cukroví. Postupně zabalit dárky, ještě něco pouklízet a svátky můžou přijít. Protože se všichni nesejdeme na vánoce, ale nejspíš až v lednu, ráda vzpomínám na naše poslední setkání.

Na prodloužený víkend v září jsem naplánovala výlet do Prahy. Po domluvě se všemi „účastníky zájezdu“ jsme se domluvili, že můžeme vyjet až v sobotu ráno. Dcera musí v pátek večer do práce. Dělá vlásenkářku a maskérku v divadle. Původně jsem myslela, že pojedeme vlakem – Regiojetem. Už jsem slyšela, jak se o cestující hezky starají, a chtěla jsem si cestu užít. Ale přesvědčili mě, že je výhodnější jet pro tentokrát autem, když jedeme čtyři. Já s manželem a mladší dcera s přítelem. Tak mi nezbylo, než souhlasit. Ten vlak si užiju jindy. Bude to nejen výlet, ale i návštěva starší dcery a zetě. U nich budeme v Praze bydlet.

Taky jsem musela zajistit doma krmení zvířectva. Nabídla se kamarádka, že se ráda o všechny postará, a navíc nám bude podávat zprávy přes Skype.

Už se těšíme, balíme svršky i jídlo, co vezeme s sebou. Starší dcera se smála, že přijedeme ani ne na tři dny, ale jídla vezeme pro všechny nejmíň na týden! Plánujeme, která místa chceme v Praze navštívit. Dcera by se chtěla podívat na Petřín a já zase do Zoo.

Vše se odvíjí podle plánu, po cestě nás nepotká nic zvláštního a tak kolem 11 hodin dopoledne jsme na místě. Už nás čekají, a po přivítání a posilnění se všichni, i s jejich pejskem, vydáváme na Petřín. Pro někoho to byla pěkná procházka nahoru, a pro jiného zas úmorná túra. Ale že jsme to všichni zvládli, dali jsme si za odměnu malé občerstvení a navštívili jsme zrcadlové bludiště. Vím, že jste tam mnozí určitě už také byli (já tentoktát potřetí), avšak některé fotky se nám fakt povedly. Rozhlednu jsme obdivovali jen zespod. Nahoře jsem byla posledně, takže jsem netrvala na výstupu a mladým se nechtělo. Raději jsme došli na Hrad a zhlédli střídání stráží. Obdivovali jsme mozaiku a chrám sv. Víta. Když na něj posvítilo zapadající slunce, nemohli jsme se toho pohlehu nabažit. Je to nádhera! Ten se mi neokouká nikdy. Do přechodného domova přijíždíme už za tmy. Večer posedíme a plánujeme zítřejší den. To se vypravíme do zologické zahrady, o tom však jindy.

Třetí den dopoledne, po skvělé snídani, kdy nám zeť připravil palačinky, jsme už sbaleni odjeli do obchodu, kde prodává dcera. Dnes už nastupuje do práce, a my vybíráme dárky pro ty, co nás čekají doma, a něco se už schová i na vánoce. Pak se s našimi milými loučíme a míříme směr – Morava.

Ještě se stavujeme v Mohelnici na pozdní oběd, ale to už jsme téměř u konce své cesty. Zároveň je tam taky speciální prodejna loštických tvarůžků, takže kupujeme pár specialit a pokračujeme v cestě k domovu. Zažili jsme jedno vzrůšo! Navigace nás vedla přes takový maličký lesík, bylo už šero, a najednou nám přes cestu přeběhlo stádo divočáků! Bachyně, kňour a možná deset mladých, už odrostlých. Jenže přeběhli, chviličku pauza, a pak ještě jeden opozdilec. Musím pochválit našeho řidiče, (přítele dcery), že skvěle zareagoval, a hned zastavil. Sice tvrdil, že se strašně lekl, ale naštěstí to dobře dopadlo.

K večeru jsme doma, plni dojmů z výletu. Jdu poděkovat kámošce za pomoc. Bez její vstřícnosti bychom si nemohli vyjet společně v takovéto sestavě a po dlouhé době se zas setkat celá rodina.

Úvodní foto: pixabay.com

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *