Zoo Ústí nad Labem

Autor

Jeden z letošních květnových prodloužených víkendů jsme využili k návštěvě zoologické zahrady v Ústí nad Labem. Byla jsem zde naposledy někdy v době, kdy jsem chodila na první stupeň ZŠ, takže jsem se opravdu těšila na návrat po téměř třiceti letech. Jediné, co jsem si z této zoo pamatovala, byla velká plastová zvířata, na nichž jsme si jako děti hrály, a tak pro mě byl tenhle výlet vlastně jako do nových míst a ze zahrady jsem byla opravdu nadšená.

Hned u vchodu jsme nemohli minout tuleně, ovšem zjistili jsme, že je později budou krmit, a tak jsme se rozhodnuti, že se k nim ještě vrátíme na konci svého zooputování, vydali dál. Hned nad tuleni čekal na děti volně pobíhající páv, kterému já se raději, maje na paměti zážitek z pardubického zámku, kdy se mi jedinec jeho druhu snažil snést na záda, vyhnula.

Ovšem o malý úkrok dál byla už zvířata, která jsou mými velkými oblíbenci, a sice orangutani. Právě kvůli nim jsem se vzdala spousty výrobků, jež obsahují palmový olej, díky kterému jim mizí jejich přirozené teritorium doslova pod nohama. Možná to někomu připadá na hlavu padlé, ale při pohledu do jejich očí z doslova centimetrové vzdálenosti musí i ten největší skeptik uznat, že byť nepatrný prostor, který jim svým nekupováním nechám, stojí za to. V Ústí mají celou rodinku a vydržela bych se na ně a jejich kousky dívat hodiny. Ovšem tohle nebyla jediná zvířata v zoo, a tak jsme pokračovali dál.

Jedním z dalších lákadel, které táhlo hlavně mužskou část naší rodiny, byl pavilon s exotária s hady, ještěry a jinými plazy. Po cestě k němu jsem se chtěla pokochat pohledem na amerického aligátora, ale byl bohužel ještě ve svém zimním stanovišti, takže jsem měla smůlu. Ale zase jsme měli možnost uvidět vlka hřivnatého nebo kočku rybářskou. Cestou k exotáriu si nemůžete nevšimnout nosálů, kteří přebíhají po klecových lávkách vysoko nad vámi, a také velké voliéry s Ara papoušky. Ty tedy spíš nepřeslechnete, protože řvou úplně neuvěřitelně. Zajímavé, že jen do doby, než je ošetřovatelé nakrmili, takže trochu jako chlapi 🙂

Součástí exotária jsou také různé druhy malých opiček, jako jsou lvíčci, kosmani nebo kotulové.Je zde také umístěný lenochod, u něhož bylo nejvíc zajímavé, kolik odrazů má v lidské říši. Snad z každé skupinky procházejících se totiž ozývalo „Táto, to seš ty.“ nebo „Dívej, mladej, celej ty.“

Pomalu jsme se blížili k pavilonu šelem, u kterého se právě chystalo krmení medvědů malajských. Ošetřovatelka jim nachystala jakousi medovou pochoutku všude po stromě, kolem něho pak ještě pohodila další mlsky, a protože se to chystá pravidelně, medvědi už čekali za železnými vrátky a celou dobu do nich nervózně tloukli a bručeli. Asi nemusím říkat, že rychlost, kterou se objevili po otevření u stromu, byla opravdu kosmická.

Šelmy mám hodně ráda, takže i tento pavilon jsem si náležitě užila. Kromě levharta obláčkového nebo tygra malajského, tu mají třeba i lva konžského, a co je úplně super, také nejohroženější šelmu vůbec, kterým je úchvatný irbis, jemuž se také říká levhart sněžný.

Když vyjdete až nahoru, najdete zde velké savce – žirafy, slony, nosorožce, velbloudy nebo třeba zebry. Co jsem třeba nevěděla, že každá zebra má zcela unikátní proužkování, které je jako otisky prstů, nenajdete dvě stejně pruhované zebry. To jsem se dozvěděla díky informačním cedulím, které jsou tu udělané naprosto skvěle. Spousta otázek a odpovědí i vjemových a pokusných koutků.

Abych se ještě vrátila k těm slonům, kromě komentovaného krmení můžete zažít i setkání s těmito obry přímo na cestách zoo. Nám se sice nepoštěstilo, ale každý den s nimi ošetřovatelé podnikají výpravu přímo po stezkách mezi návštěvníky.

Zvířat tu mají opravdu hodně ve velmi dobře upravených výbězích, takže si je můžete dobře prohlédnout ze všech stran. Co bych ještě zmínila, jsou mláďata. Mají jich tu požehnaně. Když jsme obědvali v horní restauraci, pozorovali jsme lemury, jak přenáší malé sem a tam, náš nejmladší byl nadšený z malých surikat, které by si nejraději vzal domů, a to nemluvím o malých opičkách, zvlášť orangutanní holčička Cantik je fakt číslo.

 

Další příjemnou záležitostí je množství zastavení pro děti, kde můžou rodiče nabrat sílu (zoo je do opravdu příkrého kopce, takže podpatky nebrat) a děti se naopak vyřádit a vypustit přebytečnou energii.

Jak jsem již psala na začátku, svou návštěvu jsme od začátku plánovali zakončit u komentovaného krmení tuleňů, což nám také časově vyšlo. Ošetřovatel i tuleni jsou úžasní a dozvíte se spoustu zajímavých informací.

Pokud tedy letos ještě nemáte přesný harmonogram, kterým směrem letos budete situovat své rodinné výlety, ústeckou zoo můžu vřele doporučit.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na