Pátek třináctého nešťastný je den a jiné pověry

Autor

Co si pamatuji, měli jsme doma vždycky černého kocourka. Někdy jednoho, jeden čas i dva. Velkého a malého. Velký byl Micánek a malý snad ani neměl jméno. Říkali jsme mu prostě Malý. Jak čas běžel, Malý vyrostl a bylo těžké obě kocouřiska od sebe rozeznat. Měla jsem je oba ráda, byli to prostě skvělí zvířecí kamarádi a přítulní domácí mazlíčci. Kocourci byli plnohodnotnými členy naší rodiny a mě nikdy ani nenapadlo, že by mně, nebo někomu jinému, mohli přinést smůlu přeběhnutím přes cestu.

Ani s daty nemívám problém. Je mi jedno, jestli je pátého, patnáctého či třicátého, nevadila by mi ani dvaatřicátého či padesátého, důležitější pro mě je, zda kalendář ukazuje pondělí, pátek, ale úplně nejradši jsem, když kalendář oznamuje, že je právě víkend. Jediné datum, které jsem vždy trochu řešila, bylo to mého narození. Vždy se mi, hlavně pro jeho vzácnost, líbil den 29. 2. Přiznám se, že s přibývajícími lety bych výše uvedené datum brala stále raději, ale možná má touha po zvláštním datu narození pramení i z toho, že je hodně podobné mému skutečnému narození.

Pátek třináctého jsem již od školních let brala jako skvělou výmluvu. Nejprve se hodila pro špatné známky, ale i později jsem tento den připisovala malým, drobným nehodám, nebo chcete-li nedorozuměním. Nikdy jsem nepociťovala úzkostné stavy ani jinou fobii ze spojení pátku s číslicí třináct. Až minulý měsíc. V práci jsem měla učinit jednu objednávku, do které se mi moc nechtělo. V první řadě jsem měla najít správnou firmu. Kvalitní a přitom cenově dostupnou a flexibilní. Objednávku na tuto činnost jsem vypisovala prvně a z toho pramenila i má nejistota. Důkladně jsem tedy prověřovala a objednala. Datum uskutečnění objednávky bylo třináctého. Jistě, byl pátek. V první chvíli jsem pocítila závan ničím neopodstatněné pochybnosti. Pro jistotu jsem se kolegy, se kterým jsem zakázku řešila, optala, zda je pověrčivý. Není. Jednoduchá otázka i odpověď jako kouzlem odvanula závan nejistoty a v pátek vše dobře dopadlo.

Proč vlastně vznikla pověra, že je pátek nešťastný den? Možná proto, že na Velký pátek byl ukřižován Ježíš Kristus a třináct lidí, včetně jednoho zrádce, sedělo u stolu.

Jiné vysvětlení nabízí tajemný templářský řád. Konec velkého, mocného a bohatého řádu se datuje po rozkazu francouzského krále, na jehož základě dochází k pronásledování, mučení i vraždění jeho členů. A otázku kdy byl rozkaz vyplněn, jistě zodpovíte hravě sami, ano jistě v pátek třináctého.

I když mnoho lidí po na celé Zeměkouli věří v to, že pátek třináctého nešťastný je den a na základě své pověrčivosti dělají různá ochranná opatření, mezi ně patří třeba to, že se v hotelích nevyskytují pokoje s číslem třináct a po dvanáctce následuje čtrnáctka, podobný postup bývá praktikován i na výškové budovy, kde se „ vynechává“ třinácté patro, existují i lidé opačného názoru. V České republice bylo v revolučním roce 1989 založeno společenství „Sekce 13″, která prohlašuje a prosazuje pátek třináctého jako šťastný den.

Úplně jiný pohled na celou záležitost nabízí kupříkladu Španělsko, kde lidé pokládají za nešťastné úterý třináctého.

A jak prožíváte Vy pátky třináctého? Těšíte se na ně, neřešíte je, či trpíte strachem?

použité zdroje: Wikipedie

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na